Do startu Sokolského běhu republiky (SBR) zbývá týden. Přidat se mohou zkušení běžci i ti, kdo chtějí sváteční den oslavit pohybem. Tisíce běžců vyběhnou na téměř 90 místech v Česku i v zahraničí. Registrace končí už 24. října, tak se přidejte třeba na nejbližším běhu ve vašem okolí!

Založená v roce 1884, Hořická sochařská škola je nejen jednou z nejstarších uměleckých škol, ale také domovem nejdéle fungujícího oboru sochařství v Evropě. Historie školy sahá do doby, kdy region prožíval boom těžby a zpracování pískovce, což inspirovalo k vytvoření školy s bohatou sochařskou a kamenickou tradicí.

200 stránek čtení a obrázků o výjimečné umělkyni první poloviny 20. století Věře Jičínské. I tak by se dala popsat nová publikace, kterou vydala Galerie moderního umění Hradec Králové. Její autorkou je historička Martina Pachmanová. Křest se uskutečnil tento týden.

Šárce Pultar Musilové se úplně obrátil život před třinácti lety. Tehdy jí bylo devatenáct a den měl začít tradičně snídaní. Jenže pro tu si už nedošla. Uklouzla na mokrých schodech a při pádu si na několika místech přerušila míchu. Skončila na invalidním vozíku, ale rozhodně to nevzdala a začala žít život naplno. Okusila lukostřelbu a dnes je z trutnovské rodačky trojnásobná medailistka z paralympijských her v Riu a Tokiu. V červenci se chystá kvalifikovat na letní paralympijské hry v Paříži, které budou v příštím roce.

Vrchlabí, Hradec Králové a teď i Jičín. To jsou tři města, ve kterých ční ze země kovová roura. Ta přehrává povídky, zvuky a písně spojené s konkrétním místem. V případě Jičína jde například o pohádky Václava Čtvrtka.

Kovová roura ze země, která mluví, zpívá a fandí hokeji a fotbalu. I tak by se dal popsat Poesiomat v Hradci Králové na Tylově nábřeží u místního gymnázia. Jde o druhý podobný stroj v Královéhradeckém kraji. První mají ve Vrchlabí.

Díky skvělým výsledkům a odhodlání se dostala na nejprestižnější světovou univerzitu – americký Harvard. Ještě předtím ale stihla Blanka Šoulavá vystudovat Karlovu univerzitu, strávit rok v Paříži, Šanghaji a dálkově studovala v Londýně. Pracovala na prezidentské volební kampani Michala Horáčka, má za sebou několik pracovních úspěchů, a i přesto stojí nohama pevně na zemi. Jak se jí povedlo dostat se na Harvard, a ještě se stipendiem? Co by doporučila lidem, kteří uvažují o stejné životní cestě? A co ji na Harvardu nejvíc překvapilo? O tom se rozpovídala v rozhovoru pro Drbnu.

Hluboce mě dnes zasáhla zpráva o úmrtí legendárního automobilového závodníka Karla Lopraise, kterého jsem si osobně nesmírně vážil. Šestinásobného vítěze dakarské rallye jsem měl možnost poznat hodně zblízka. Jako reportér jsem byl v roce 1998 součástí tatrováckého týmu na Rallye Paříž Dakar, kde Karel Loprais dosáhl svého čtvrtého vítězství mezi kamiony. Mluvilo se o tom, že to byl vůbec nejtěžší ročník slavné rallye. Pár týdnů po návratu z Dakaru mně Karel Loprais zahajoval v Plzni autorskou výstavu fotografií. A proto tato malá vzpomínka na velkého muže.

Je třeba mít skutečně strach? Na tuto otázku nikdo s jistotou odpovědět neumí. Řada lidí pátek třináctého prožívá natolik intenzivně, že omezuje své běžné činnosti. Jiní si ani nevšimnou, že je den něčím výjimečný. Pak existuje třetí skupina lidí. Ta má svůj strach potvrzený lékařem. Trpí totiž takzvanou triskaidekafobií.

Jana Flechtnerová je rodačkou z Opočna, kde bydlela do svých pětadvaceti let. Poté se přestěhovala do Kutné Hory. Za prací jezdí do Hradce Králové a všude kam vyrazí, je jí plno. Její handicap jí nebrání v tom, aby brala život s humorem nebo v tom, aby skákala tandem z letadla. Vyzařuje z ní energie, dobrá nálada a pohoda. Nejen tím, čím vším si prošla, je (ne)obyčejná.