Jako mládežník odletěl do zámoří, kde hrál i v NHL. Z mistrovství světa do 18 let se mu doma blyští bronz. Na hokejovém mistrovství světa v Praze v roce 2015, vedl národní tým v přípravných zápasech jako kapitán. Této role se zhostil od předešlé hokejové sezóny také u týmu hradeckých Lvů. Za svoji dosavadní kariéru toho stihl hodně. Radek Smoleňák je prostě neobyčejný.

Uff. Právě jsem skončil. Jsem rok 2020. A že jsem byl rokem. Myslím, že jste si vy Češi, ale i celý svět oddechli. Všichni na mě budou vzpomínat. Byl jsem špatným rokem. Omlouvám se. Možná jsem byl nejhorším rokem vašeho života. Loni v lednu to tak vůbec nevypadalo. Všichni jste si mysleli, že budu po předchůdci roku 2019 ještě lepší. Plánovali jste, měli jste předsevzetí.

Dokud se to nestalo, nikdo z nás si neuměl ani představit do jaké míry může světová pandemie ovlivnit naše životy. I přes to všechno kolem musela většina lidí dál fungovat. Stejně na tom byla i Hradecká Drbna. Ta na začátku roku kompletně vyměnila svůj tým a začala se učit, jak k pandemii přistupovat.

Je to každý rok stejné. Chlapi neustále vzdychají, že neví, co nám mají koupit k Vánocům. Jakto? Vždyť je to tak jednoduchý! A my ženské si zase lámeme hlavu nad tím, čím jim sakra udělat radost. Proč? Co je na tom složitýho, nechápou zase oni.

V současné korona době se opět vynořila generační propast – důchodci versus mlaďáci. Jde o něco nového? Nemyslím si. Řekla bych, že tu byla více či méně odjakživa, ale zatímco v dřívějších dobách stáří přinášelo úctu a respekt, a mladí „pyskovali“ většinou až za rohem, dnes je ta debata daleko ostřejší. Dnes je zkrátka „in“ ten, kdo je mladý, zdravý a plný sil.

Nejen na českém internetu přibývá zpravodajských portálů, které nabízejí pouze zpoplatněný obsah nebo různé formy prémiového obsahu. Zkuste si tipnou, jak velké procento čtenářů má zájem placení za zprávy na internetu. Každý třetí? Nebo každý desátý? Jste na omylu. Podle poslední analýzy Reuters Institute Oxfordské univerzity je to zhruba sedm procent čtenářů.

Návod na to, jak si splnit celoživotní sen? Možná právě příběh Marty a Radka Susových. Jejich vyprávění začíná podobně jako v pohádce. Oba se potkali při práci na ministerstvu v Praze. Odtud odcestovali na Nový Zéland a následně založili ekofarmu Bílý mrak v Šachově kousek od Týniště nad Orlicí. Jak už tomu ale bývá… Ne vždy byla ta cesta jednoduchá.

Nechci jásat předčasně, ale snad to vypadá, že tuhle „čínskou rýmičku“ máme za sebou. Prali jsme se s ní nějakých 16 dní a bylo to jako jízda na horské dráze, chvíli nahoře a pak zas pořádný sešup dolů.

Podle psychologů přináší druhá vlna koronaviru větší zátěž na psychiku jedince než první. Ve společnosti přibylo různých dezinformací, frustrace a zloby. Vymizela i jarní vlna solidarity. Zatímco na jaře republika šila roušky a pekla chleba, na podzim se s podobnými aktivitami setkáváme už jen minimálně.

Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se psát o svých zkušenostech s tím, jak se s touhle nálepkou v České republice žije.