BLOG: Moje zkušenost s koronavirem: jsem z toho venku?
Nechci jásat předčasně, ale snad to vypadá, že tuhle „čínskou rýmičku“ máme za sebou. Prali jsme se s ní nějakých 16 dní a bylo to jako jízda na horské dráze, chvíli nahoře a pak zas pořádný sešup dolů.
Jeden den jsme oba s mužem mysleli, že je to za námi, připadali jsme si úplně zdraví a další den jsme neměli sílu vstát z postele (což je s dvouletým svištěm docela nežádoucí stav). A zvlášť finále opravdu stálo za to. Měla jsem čím dál větší dýchací obtíže a pocit, že mi snad shoří plíce. Nedovolily mi pořádně se nadechnout a Ventolín, „dýchátko“, které jako astmatik používám při obtížích, nepomáhalo. Co vám budu povídat, byl to fakt hnus. Sajrajt jeden čínskej.
Nicméně musím zaklepat, zimnice, teploty, bolesti svalů a hlavy se zdají být pryč. Taky chuť a čich se pomalu mírně zlepšuje. I tak to ale není ono. Otravuje mě šílená únava. Všechno mě vyřídí. Uvařím a připadám si, jako bych zaběhla maraton. V sobotu (posvátný den, kdy k dítěti vstává muž) jsem spala přes dvanáct hodin. Co mě teď zachraňuje, je odpolední spánek „po o“. V praxi to vypadá tak, že já po poledni sotva už stojím na nohách a belhám se do postele, dítě se mračí a volá „Nyný hájí ne.“ Vím, že je to u korony normální stav, ale doufám, že nebude trvat moc dlouho, protože tohle mě fakt štve.
