KOMENTÁŘ: Lékaři v první linii už nejsou za hrdiny, solidarita postupně mizí, lidé už jsou unavení
Podle psychologů přináší druhá vlna koronaviru větší zátěž na psychiku jedince než první. Ve společnosti přibylo různých dezinformací, frustrace a zloby. Vymizela i jarní vlna solidarity. Zatímco na jaře republika šila roušky a pekla chleba, na podzim se s podobnými aktivitami setkáváme už jen minimálně.
O dobrovolničení už není zdaleka takový zájem jako na jaře. Celá řada zdravotnických a sociálních zařízení se personálně ocitá na hranici udržení plnohodnotné péče, volá o pomoc, ale nikdo neslyší. Lidé jsou unavení, mají už koronaviru plné zuby. Holt „neodešel“, jak někteří předpovídali.
Lékaři v první linii už nejsou oslavovanými hrdiny. Jsou přetížení a neustále čelí vlně lživých zpráv a zlehčování situace, což lze sledovat i na stránkách Hradecké drbny. „Oni si to vybrali, nikdo je nenutil,“ píše čtenář Milan pod článkem Zpocené tělo pod ochranným oblekem a smrt z minuty na minutu. To je každodenní realita na náchodské covidové JIP.
Naše společnost je opět polarizovaná. Spor „Zemanovci“ versus „pražská kavárna“ vystřídalo téma covidu. Jsou opatření přehnaná a zbytečně likvidují ekonomiku? Nebo by vláda měla ještě přitvrdit a více sankcionovat? Je logické, že ten, kdo kvůli koronaviru zbankrotoval, se nebude vůči vládním opatřením vyjadřovat se stejným pochopením jako ten, koho se opatření dotkla maximálně v tom, že si nemůže zajít na pivo a v obchodě si musí nasadit roušku.
Ve společnosti můžeme sledovat stále vyšší nedůvěru v oficiální instituce – vládu, úřady, veřejnoprávní média i vědu. A to je úžasně živná půda pro všechny konspirační teorie. A emoce. Ale přece jen… nemohli bychom se i tak k sobě chovat slušně?
