A je to tu zase. Růžová a rudá srdce zaplavují výlohy, ceny růží dramaticky šplhají nahoru, a mezi tím se ozývá národní rozhořčení: „Je to blbost z Ameriky!“, „Akorát chtěj tahat lidem peníze z kapes!“, „My máme první máj, ne tohle!“

Primátorka Hradce Králové zveřejnila na sociálních sítích výběr vulgárních a urážlivých komentářů, které jí lidé adresují v online debatách. Upozornila tak na úpadek veřejné diskuse a zdůraznila, že nesouhlas je přirozený, ale slušnost základní hodnotou.

V posledních týdnech se v reakci na nekompromisní konkurenci mezi maloobchodními prodejci potravin, kteří se snaží ukrojit každou desetinu procenta z tržního podílu ve svůj prospěch, opět rozvířila debata o slevách v maloobchodě. Že se ceny mění. Že je slev moc. Že jsou v různý čas v různých obchodech. Že jsou vázané na retenční zákaznické programy. A zaznívají různé nápady, jak slevy omezit, či dokonce zakázat. Mně osobně debata o omezování slev přijde absurdní, čímž se vracím k titulku článku. Důvod, proč slevy existují tisíce let, vás totiž skutečně nepřekvapí: Je to proto, že lidé slevy a slevové akce milují.

Po vstupu do Evropské unie se české ekonomice otevřely brány k nevídaným ekonomickým možnostem. Nová studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) ukazuje, jaký vliv mělo dvacetileté členství Česka ve strukturách EU, a současně nastiňuje, před které výzvy je jednotný trh Evropské unie postaven.

V novinách najdete titulky o protestech zemědělců. Ale když se podíváte na jejich organizátory, zjistíte, že se při nich za ruce drží agrobaron, rudý nok a dezinformátor – a všichni tři volají po konci vlády. Zemědělci na traktorech jsou pro ně jen užiteční idioti.

Závěr každého roku mne většinou zastihne fyzicky oslabeného, což je výsledek náročné pracovní agendy končícího roku. Více než z virózy jsem však zpocený z mediální přestřelky médií, novinářů a samozvaných odborníků na téma co mají nebo nemají média v době masové střelby dělat či nedělat.

Česká republika zažila tragédii, která otřásla úplně každým. Rozum však zůstává stát nad některými uživateli sociálních sítí, ze kterých se stali odborníci na zbraňovou legislativu, zákon o zbraních, taktiku a bezpečnost státu. Střelecká komunita se nyní dostala pod nepříjemný nátlak části veřejnosti, která volá po zákazu zbraní. Argumentují tím, že se střílelo legálně drženou zbraní. Celá záležitost je ovšem daleko složitější.

Žijeme v bublině. Evropa si desítky let užívala míru a barvila si svět okolní narůžovo. Zavírala oči před mnohými projevy extremismu tak dlouho, až se její představy začaly rychle bortit. Někteří představitelé Evropské unie si však zhroucení snu a stávající realitu připustit dosud nechtějí.

Každý z nás má v sobě přirozenou potřebu zastávat se menšího a slabšího proti velkému a zlému. Pokud ovšem ten menší a slabší není tím zlým.

Odporně chladnokrevný útok na civilní obyvatelstvo izraelského jihu připomnělo mezinárodnímu společenství, že na blízkém východě doutná už pětasedmdesát let válka, stejně krvavá, jako ta na Ukrajině. Na tahu je nyní Izrael. A jsou to právě jeho vrcholní představitelé, kteří mají jediní reálnou šanci přinést blízkému východu mír.