Bála jsem se o dceru, ne o sebe. V Hradci pomáhá centrum ženám s rakovinou prsu.

„Nebála jsem se o svůj život. Bá­la jsem se o to, že moje dcera tu zůstane bez mámy.“

Když Radka Kozáková před více než deseti lety onemocněla rakovinou prsu, právě tahle představa pro ni byla nejtěžší. Neřešila jen sama sebe. V hlavě jí běžely okamžiky, u kterých možná nebude.

„Jestli uvidím, až půjde do tanečních, bude maturovat, jestli tady pro ni budu, až bude prožívat první lásky,“ vzpomíná.

Léčbu nakonec zvládla a s dcerou, která je dnes už na vysoké, prožila všechny ty momenty, o které se strachovala, že je propásne. Dnes stojí na druhé straně celé té zkušenosti. A pomáhá ženám, které právě slyšely diagnózu, která jí samotné před lety změnila život.

Letos v červnu se v Hradci Králové otevřelo nové Bellis Centrum. Místo, kam mohou přijít ženy s rakovinou prsu pro informace, podporu nebo prostě jen proto, že potřebují mluvit s někým, kdo ví, čím procházejí. A Radka Kozáková to ví.

Když na druhém konci telefonu někdo jen pláče

Součástí Bellis jsou také podpůrné linky, na kterých pracují takzvané peer pracovnice. Ženy, které mají vlastní zkušenost s rakovinou prsu a léčbou.

Někdy přitom na druhém konci telefonu není potřeba hned hledat správná slova.

„Často se stává, že volá žena, která nejdřív brečí a brečí. Snažím se jí v rozhovoru dodat sílu, odvahu i naději, když jí řeknu, že jsem úspěšně absolvovala léčbu již před řadou let. Nejhezčí jsou pro mě ty hovory, které pak končí i smíchem,“ vypráví Radka.

Když jí pak žena děkuje, odpovídá prý často opačně. „Říkám jí, že děkuju já jí, protože mi udělala krásný den tím, že zavolala.“

Projekt „Bellis - mladé ženy s rakovinou prsu“ původně vznikl pod Aliancí žen s rakovinou prsu, o. p. s. jako podpora především mladých žen. Postupem času stále přibývalo mnoho pacientek v produktivním věku, rozrostla se tedy Bellis centra napříč celou republikou a zde je pomoc dostupná ženám s rakovinou prsu bez ohledu na věk. Od letošního roku fungují jako samostatný spolek. 

Hradecké centrum je pravidelně otevřené každé úterý od 13 do 18 hodin.

Podle vedoucí lékařky klinické mamologie a Centrálního RTG na Radiologické klinice Fakultní nemocnice Hradec Králové Hany Urminské, je podobná pomoc pro pacientky důležitá.

„Zjištění diagnózy i samotná léčba je psychicky velmi náročná, proto je důležitá podpora onko-psychologa. Bohužel na našem diagnostickém oddělení nemáme tyto možnosti, ale velmi podporujeme tento typ psychoterapie. Zároveň informujeme o Bellis centru a odkazujeme tam pacientky. Je moc dobře, že v Hradci něco takového je,“ říká.

Onko-psychologická pomoc je podle Radky Kozákové stále velmi potřebná.

„Je strašně málo onko-psychologů, což je škoda, protože tahle pomoc je hodně důležitá a vyhledávaná,“ dodává.

Rakovina prsu nemusí bolet

Příběh Radky Kozákové má ještě jednu důležitou rovinu. Připomíná, že rakovina prsu není něco, co se děje jen někomu jinému.

V Česku lékaři každý rok odhalí přibližně 8000 nových případů. Za statistikami jsou konkrétní ženy, jejich rodiny, děti, práce, plány a obavy z toho, co bude dál.

A právě čas může sehrát zásadní roli. Rakovina prsu totiž v začátku nemusí bolet ani způsobovat jiné výrazné potíže. Čekat, až tělo začne vysílat jasný signál, proto nemusí být nejlepší strategie.

„V časně zachyceném stádiu onemocnění jsou šance na vyléčení velmi vysoké, ale přesné procento vždy závisí na stadiu a biologických charakteristikách nádoru,“ vysvětluje doktorka Iveta Kolářová.

Podle ní je včasný záchyt z pohledu další prognózy zásadní. Screening dokáže zachytit nádory menší a dříve, což může znamenat lepší výsledky léčby a v některých případech také méně agresivní postup.

A přestože se o prevenci mluví stále častěji, ne všechny ženy ji využívají.

Na prevenci v Hradci chodí kolem 60 procent žen

Mamografický screening u nás funguje od roku 2002. Ve Fakultní nemocnici Hradec Králové je podle Hany Urminské návštěvnost prevence lepší průměr v rámci republiky.

„Nárůst pacientek, které k nám chodí na prevenci, určitě je. Ta účast je okolo 60 procent, což jsou dobré výsledky. Bylo by lepší, kdyby to procento ještě narostlo,“ říká lékařka.

Proč ženy preventivní vyšetření odkládají? Důvodů může být mnoho. Strach. Nedostatek času. Práce. Péče o děti nebo rodiče. A někdy jednoduše pocit, že právě jich se nemoc netýká.

„Ano, je to strach, úzkost, popření – radši to nechci vědět – nebo nízké vnímané riziko, tedy ‚mě se to netýká‘. Roli může hrát i čas, práce, péče o rodinu, špatná zkušenost nebo stud,“ popisuje Kolářová.

Právě pocit, že člověk nemá důvod se obávat, ale nemusí znamenat, že je všechno v pořádku. Bolest není spolehlivým ukazatelem. A ani skutečnost, že se rakovina prsu nikdy neobjevila v rodině, neznamená stoprocentní jistotu.

Samovyšetření není hledání rakoviny. Je to znalost vlastního těla

Prevence nezačíná až ve chvíli, kdy žena usedne před mamografický přístroj. Začíná mnohem dřív. Tím, že žena zná své tělo a všimne si, když se něco změní.

„Samovyšetření není o tom, že něco hledám, ale že se hlídám. Je to prevence,“ říká Radka.

Právě tomu se Bellis věnuje také při svých preventivních a osvětových aktivitách. Jezdí například do škol a mluví s mladými lidmi o tom, proč má smysl své tělo znát.

Samovyšetření by mělo probíhat pravidelně každý měsíc. Ženy, které menstruují, si ho mohou dělat ideálně po skončení menstruace. Ženy po menopauze nebo ty, které nemají cyklus, si mohou vybrat jeden konkrétní den v měsíci.

A nejde jen o hledání bulky. Pozornost si zaslouží například nové zatuhnutí, změna tvaru prsu, vtažení kůže nebo bradavky, zarudnutí, otok, změna struktury kůže, neobvyklý výtok z bradavky nebo nově zvětšená uzlina v podpaží.

„Může to být nález bulky v prsu nebo podpaží, které přetrvávají, ale i vtahování kůže nebo bradavky, zarudnutí kůže, otok prsu, takzvaná pomerančová kůže, výtok z bradavky nebo nehojící se ranka v oblasti bradavky,“ upozorňuje Kolářová.

Ne každá změna ale znamená rakovinu. Některé potíže mohou souviset například s menstruačním cyklem. Pokud je ale změna nová, neobvyklá a nezmizí, není radno čekat.

„Bolesti i některé nálezy při samovyšetření mohou souviset s cyklem. Každý nález není rakovina. Pokud nezmizí, je v pořádku přijít, i kdyby o nic nešlo. Vždycky je lepší se společně zasmát, že to nic nebylo,“ říká Urminská.

Samovyšetření přitom není náhradou mamografie nebo ultrazvuku.

„Někdy se ženy domnívají, že samovyšetření nahrazuje mamografické nebo ultrazvukové vyšetření, nebo bagatelizují novou asymetrii či vtažení kůže nebo zarudnutí prsu. Optimální je samovyšetřovat se v pravidelných intervalech a pokud žena zpozoruje podezřelý nález, nečekat, zda zmizí, a raději se ihned jít poradit s lékařem,“ upozorňuje Kolářová.

Smyslem samovyšetření tedy není každý měsíc hledat nemoc. Smyslem je vědět, co je pro konkrétní ženu normální, a všimnout si změny.

Mamografie, nebo ultrazvuk? Rozhoduje i věk

Mamografie a ultrazvuk nejsou dvě vyšetření, mezi kterými si žena jednoduše vybere podle toho, které je jí příjemnější. Každé má své místo.

Prsní žláza se během života mění. U mladších žen bývá prsní tkáň hutnější, proto se při vyšetřování častěji využívá ultrazvuk. S přibývajícím věkem se poměr tkání mění a mamografie dokáže zachytit změny, které ultrazvuk nemusí ukázat.

„Prsní žláza se v čase vyvíjí. Ze začátku jsou prsa krásná, bohatá, postupem času začne ta žláza involovat a převládají tukové lalůčky. Prso je pak přehlednější na mamografu. Na něm lze vidět věci, které neukáže ultrazvuk. Ten je ale naopak lepší právě pro ta mladší prsa,“ vysvětluje Urminská.

Mamografie je základní metodou screeningu. Žena na ni může v Česku přijít už od 40 let, od 45 let je preventivní vyšetření jednou za dva roky hrazené zdravotní pojišťovnou.

„Od 45 let je to prevence hrazená z pojištění. Snímkovat lze ale už od 40 let, ženám to i nabízíme. Je to dobré i z toho důvodu, že lze snímky v průběhu času porovnávat. Samozřejmě je to velmi individuální,“ říká lékařka.

U žen s genetickou nebo jinou zvýšenou zátěží může být postup nastaven individuálně. Samotné vyšetření přitom podle Urminské nezabere dlouhé hodiny. „Samotné vyšetření na ultrazvuku i mamografu trvá v rámci minut.“

A co obavy z bolesti při mamografii? „Vyšetření na mamografu může být nepříjemné, ale určitě ne nesnesitelně bolestivé,“ upřesňuje.

Když si žena něco nahmatá, neměla by čekat

Nová změna, která přetrvává, neznamená automaticky rakovinu. Znamená ale, že stojí za to ji řešit. První cesta může vést k praktickému lékaři nebo gynekologovi, který vystaví žádanku na mamologické vyšetření.

„Nečekat měsíce. Ideálně objednat vyšetření v řádu dnů až jednoho až dvou týdnů, zejména pokud je nález nový a přetrvává,“ doporučuje Kolářová.

V hradeckém mamocentru pak podle konkrétního nálezu následují další vyšetření.

„U ultrazvuku vidíme všechno hned při vyšetření, snímky má lékařka k dispozici také obratem. Pokud se nám něco nezdá, dovyšetřujeme a v případě velmi podezřelého nálezu hned odebíráme vzorečky, takzvanou biopsii. Ty je potřeba zkoumat pod mikroskopem a určit, zda se tam něco děje nebo neděje. Výsledky biopsie jsou u nás obvykle do týdne,“ vysvětluje Urminská.

Pokud se nádor potvrdí, pacientka pokračuje v péči odborného týmu. Další postup se řeší individuálně podle konkrétní pacientky a zjištěné diagnózy.

Prošla si peklem a dnes dává naději jiným

Radka Kozáková dnes sedává naproti ženám, které jsou na začátku stejné cesty, jakou sama prošla. Neříká jim, že to bude snadné. Může jim ale říct něco, co člověk, který podobnou zkušenost nemá, říct nemůže – že na druhé straně léčby existuje normální život.

„Ničeho se nebojte, spoustu nás zvládlo tu nemoc překonat a žít krásnej, plnohodnotnej život. Je to náročná léčba, ale zvládnout se to dá. A je tu velká podpora,“ říká.

Bellis podle ní není jen o informacích. Je také o tom, že žena nemusí zůstat sama se strachem, který přichází s diagnózou.

„Dnes už i lékaři vědí, že tu jsme a jsme tu proto, abychom tu ženu vzaly za ruku, objaly ji, byly s ní v průběhu léčby a nabídly jí naši pomoc,“ dodává Radka.

Sama dobře ví, jaké myšlenky mohou člověku hlavou běžet. Když se dozvěděla svou diagnózu, nebála se především o sebe. Bála se o svou dceru. O taneční. O maturitu. O první lásky. O všechny obyčejné chvíle, které najednou přestaly být samozřejmostí.

Dnes už může o své zkušenosti mluvit z jiné pozice. A právě proto se rozhodla být oporou ženám, které teprve čekají, jak bude jejich vlastní příběh pokračovat.

Prevence neznamená žít ve strachu

„Bylo to o prsa“ je běžné úsloví pro situaci, která dopadla jen tak tak dobře. V případě rakoviny prsu ale mohou tato slova dostat doslovný význam. O výsledku totiž často rozhoduje to, jak brzy se nemoc podaří odhalit.

Právě na význam prevence, pravidelného samovyšetření a včasné diagnostiky upozorňuje stejnojmenná kampaň. Připomíná, že prevence nezačíná až ve chvíli, kdy žena usedne před lékaře. Začíná znalostí vlastního těla a všímavostí k tomu, co se v něm mění.

Na webových stránkách projektu je k dispozici seznam mamografických center, ale i návod na samovyšetření.  

Ani zdravý životní styl sice nedokáže rakovině prsu stoprocentně zabránit, smysl má pravidelný pohyb, nekouření, přiměřená hmotnost a omezení alkoholu. Některé rizikové faktory ale ovlivnit nelze. Mezi nejvýznamnější patří rodinná zátěž, v části případů genetická predispozice. 

„Jasná prevence není známa. Nicméně jistě má smysl zdravý životní styl. A zde bych vypíchla především pravidelnou pohybovou aktivitu podle možností každé ženy,“ říká Kolářová.

Prevence neznamená žít život ve strachu

Prevence znamená znát vlastní tělo. Chodit na doporučená vyšetření. A nezlehčovat změnu jen proto, že nebolí. Nezahazovat možnost preventivních screeningů, protože se cítíte dobře a v rodině to nikdo neměl. 

„Od 45 let využívejte screeningové mamografické vyšetření každé dva roky. Samovyšetření není screening – ale jakákoli nová změna znamená objednat se. Rodinná zátěž znamená řešit prevenci dříve a individuálně,“ shrnuje Kolářová.

Co vzkazuje Radka Kozáková ženě, která si právě něco nahmatala? „Ničeho se nebojte, spoustu nás zvládlo tu nemoc překonat a žít krásnej, plnohodnotnej život. Je to náročná léčba, ale zvládnout se to dá. A je tu velká podpora. Dnes už i lékaři vědí, že tu jsme a jsme tu proto, abychom vás vzaly za ruku, objaly vás, byly s vámi v průběhu léčby a nabídly naši pomoc.“ 

Někdy může několik minut věnovaných vlastnímu tělu a jedno včasné vyšetření změnit celý další příběh.