Jaké je to byt ženou v uniformě?

Pamatuji si, že asi poprvé mě to napadlo v 6. třídě na základce. Líbila se mi ta uniforma i  rychlá jízda služebním autem s puštěnými majáky. Naši mi řekli, že na to se musím hodně učit a mít ty nejlepší známky. Tato myšlenka se mě držela až do 9. třídy, kdy jsem si podala přihlášku na SŠ TRIVIS, a i po vystudování této střední školy jsem do toho byla furt zapálená. Proto jsem hned po maturitě zkusila uspět v přijímači a nakonec nastoupila.

U policie pracuji už bezmála 5 let.

Asi hlavně to, že z práce odcházím s dobrým pocitem z dobře odvedené práce. Když třeba pomůžeme najít mamince dceru, se kterou se pohádala a dívka ve zkratu odešla z domu. Nebo se podaří nalézt seniorku, která se v podvečer vydá na houby a nevrátí se domů. Z toho má člověk potom fakt dobrý pocit, když si při jízdě domu ze směny rekapituluje, co se vše podařilo.

Určitě. Nepříjemné je pro mne to, že spousta lidí, dovolím si konkretizovat, že spousta mužů, má z dřívějších dob zafixované u policie výhradně muže. Takže občas přijedeme na místo něco řešit a oznamovatel na mne kouká a pozdraví mě a kolegu slovy „ nazdar chlapi“. Na to už jsem si ale zvykla.

Výhod je určitě spousta. Například při komunikaci s ženami či dětmi, kterým je nějakým způsobem ubližováno. Často se totiž stane, že se mnohem více rozpovídají, než kdyby se měly svěřit muži. Také se mi osvědčilo, že když přijedeme na občanské soužití, kdy se jedná o nějakým způsobem rozhněvaného muže, tak když s ním hovořím jako žena, přijde mi, že mu to imponuje a situaci nehrotí, jako kdyby s ním hovořil kolega a možná v něm tu rozhněvanost ještě eskaloval.

Když se nás na škole učitelé ptali, kam to jednou chceme dotáhnout, tak každý z kolegů řekl, že na kriminálku. Ale mojí vysněnou prací je dělat instruktora střelecké přípravy, tzv. bojaře.

Mou velkou zálibou je IPSC střelba, což je dynamická střelba na pohyblivé terče, kovové a papírové terče, a to za pohybu ve vymezeném prostoru. Cílem je nastřílet co nejvíce bodů za co nejkratší čas. A mé největší vítězství? Na to je těžké odpovědět. Pro mě je velké vítězství každá medaile, kterou se ze závodů podaří přivézt. Pokud ale musím jedno vybrat, tak to bud 1.místo na POLICEJNÍM MISTROVSTVÍ ČR ve střelbě, kdy jsem se stala mistryní republiky roku 2021.

Na to se asi nedá zapomenout, při každé záchraně života je to vždycky neskutečný nával adrenalinu. Tohle bylo minulý rok v srpnu. Pamatuji si, že bylo už od rána neskutečné vedro.

V dopoledních hodinách přišla spolupráce od záchranky, kdy nás operační poslal na danou adresu s informací, že se jedná o kolaps muže. S kolegou jsme ihned za použití majáku vyrazili na místo. Tam jsme dorazili jako první. Před domem na nás mávala příbuzná zkolabovaného muže a okamžitě nás za ním zavedla. S kolegou jsme ihned začali na muži pracovat i za pomocí AED (automatický externí defibrilátor), který máme ve vybavení prvosledové hlídky. Já jsem obsluhovala přístroj, kolega mezitím resuscitoval. Poté, co na místo dorazili i hasiči, začali se v resuscitaci střídat. Jakmile na místo dojela i záchranka a my nebyli při oživování potřeba, šli jsme s kolegou zastavit dopravu na silnici, aby před domem mohl přistát vrtulník. Pána jsme potom pomohli záchranářům naložit do vrtulníku a zbývalo mu už jen držet palce, aby vše dobře dopadlo.

Zpět na oddělení jsme přijeli úplně zpocení. Převlékla jsem si triko a chtěla jsem si dát do mikrovlnky ohřát oběd. Najednou se opět rozezněl zvuk majáku. Byla to spolupráce od záchranky, kdy se mělo jednat o pokus sebevraždy.

S kolegou jsme ihned za běhu do auta navlékali opasek se zbraní a taktickou vestu. Vyrazili jsme za použití majáků na uvedenou adresu, kde na nás před domem mávala paní. Opět jsem s sebou vzala AED a běželi jsme k pánovi. Ten ležel na zemi v ložnici. Nehýbal se a na oslovení nereagoval. S kolegou jsme opět použili přístroj AED. Začali jsme resuscitovat a pokračovali až do příjezdu záchranářů. Pamatuju si, že když muže odváželi, doktor nás pochválil za dobře odvedenou práci. Opět jsme přijeli zpět na oddělení a já jsem si šla převléknout služební triko, protože jsem ho měla opět úplně mokré. Po pár týdnech jsme se dozvěděli, že oba muži tyto osudné dny přežili. Z toho jsem pak měla velmi dobrý pocit.