Počasí dnes25 °C, zítra25 °C
Pondělí 29. dubna 2024  |  Svátek má Robert
Bez reklam

Do soutěže jsem šel kvůli mámě, přiznává muž roku Lukáš Vyšehrad z Hradce Králové

Hradec Králové se může pyšnit Mužem roku 2021. Stal se jím student a bývalý fotbalista Lukáš Vyšehrad. Hradecká Drbna ho zastihla v jedné z restaurací v historickém centru. Tam se nám přiznal k tomu, že se do soutěže přihlásil jen kvůli mamce. Neočekával, že by vyhrál a ještě 14 dní před finálovým večerem neměl připravenou volnou disciplínu. Přečtěte si rozhovor s mužem roku.

Soutěž muž roku se konala 27. srpna. Do letošního 22. ročníku soutěže se přihlásilo přes 800 uchazečů. Na pódiu náchodského divadla se ve finále utkalo 12 mužů ve věku od 22 do 29 let. Soutěžící se publiku představili například při přehlídkách ve spodním prádle, ve společenských oblecích a vypořádat se museli s otázkou od známé osobnosti. Součástí klání byla i volná disciplína na jednu minutu. V loňském roce získal titul Muž roku devětadvacetiletý policista David Kremeň z Miroslavi na Znojemsku.
Jak se z obyčejného kluka, kterého baví fotbal, stane muž roku?
Tady šlo o to, že byla pandemie a bylo všechno zavřené… No a během toho mě do té soutěže začala tlačit máma. Pořád říkala „dělej, vyzkoušej to“. A doslova naléhala. Snažil jsem se jí vysvětlit, že na to nejsem. Ale nakonec jsem si řekl, že jí udělám radost. Vyplnil jsem přihlášku a pozvali si mě na casting. Tam jsem šel mezi všechny ty, z mého pohledu, hezké kluky a najednou jsem si řekl, že tam nemám co dělat. Ale tak co… Mamce jsem udělal radost a jel domů. Už mě nemohla nic říct.

O čtrnáct dní později nakonec telefon, že mě berou, že jdu do té finálové dvanáctky. V tu chvíli jsem si to začal uvědomovat. V tu chvíli to začalo jít strašně rychle. Najednou tisková konference, pak představení finalistů a obrovská tréma. Vůbec jsem nevěděl do čeho jdu. Bral jsem to tak, jako že sranda.

A co to finále? Připravoval jste se na něj nějak?
K tomu finále jsem přistupoval tak, že si ho s klukama prostě užijeme. Vůbec jsem nepřemýšlel a nečekal, že by to mohlo dopadnout takhle.

Přeci jste se nějak musel připravovat, ne? Byla tam například volná disciplína.
Ano, to byla… Ještě čtrnáct dní před tím finálovým večerem jsem neměl ponětí, co budu dělat. Tohle jsme si měli volit na společném soustředění, ale díky mojí prokrastinaci k tomu nedošlo. Sice se mě tam ptali, jestli umím tancovat, hrát na nějaký nástroj, zpívat nebo tak něco… Nic z toho, co mě nabízeli jsem pochopitelně neuměl…

Tak vás bych tipoval něco s míčem, když máte rád ten fotbal.
To jsem jim taky říkal, že bych si přinesl míč a udělal tam nějaké panenky. To říkali, že se to na tenhle večer nehodí. Tak jsme se domluvili, že se kouknu na nějaké talentové soutěže a pak tam něco napíšu. Čas plynul, samozřejmě jsem moc nevěděl…  Napadali mě nápady, že bych zahrál na skleničky a podobné šílenosti.

V tuhle chvíli byl vlastně termín, který jsem opět prošvihl. No a čtrnáct dní před soutěží jsem sledoval nějaká videa a skočili tam ty čtyřkolečkové brusle. Tak jsem si řekl, že si je objednám a zkusím něco na nich. V tomhle už jsem neměl co ztratit. Tak jsem doma dva týdny trénoval, a nakonec tam přijel na bruslích. Nikdy před tím jsem na tom nestál.

Nakonec to bylo hodně do vtipna… Byl tam koberec a všude natahané kabely, s tím jsem úplně nepočítal.

Takže když to shrnu… Mužem roku se můžu stát tak, že se nechám přemluvit od mámy a koupím si kolečkové brusle?
Stačí to (smích).

Né, tak samozřejmě… Hodně jsem se věnoval osobnímu rozvoji v oblasti fitness. To mě teď strašně baví. Člověk si u toho krásně vyčistí hlavu. Dá si sluchátka a je tam sám sebou – nepřemýšlí. No a pak pochopitelně ty věci okolo jako jsou vousy, vlasy a tak… Taková ta klasika každého chlapa.

Dobře. A co teď?
No to je taky dobrá otázka… Jsem z toho pořád takový mimo. Člověk do toho šel s tím, že se to nepovede. Samozřejmě, že si hrajete s myšlenkou a přemýšlíte nad tím, co kdyby. Ale nečekal jsem to. V modelingu a všeobecně v tomhle oboru jsem nově. Čekám tak, co se naskytne. Jestli třeba nějaké akce nebo spolupráce. Zatím mám jen hodně rozhovorů s novináři.

Muž roku 2021 bude českou republiku reprezentovat na mezinárodních soutěžích Mister Grand International, Mister Supranational, Man of the World a Man of the Year. Jak se těšíte?
Uvidíme, co dovolí covidová situace, ale na to se hodně těším na 14 dní pojedu do Panamy. Takhle daleko jsem se ještě nikdy nepodíval. Jen teda budu muset oprášit angličtinu. Pravděpodobně to dopadne nějakým doučováním.

Máte nějakou představu toho, jak by to mohlo dopadnout?
Nemám, vůbec…

Takhle… Neměl jste ji ani v národním kole. A jak to dopadlo.
No tak jasný (smích). Samozřejmě tam pojedu s tím si to užít. Bude to taková dovolená, v uvozovkách. Samozřejmě, že pokud by z toho něco dopadlo budu moc rád. Ale doufám, že tam nebude volná disciplína. Už nevím, co bych vymýšlel.

„Muž roku na úkor poloprofesionálnímu fotbalu v Hradci Králové“

Co dělá muž roku ve svém volném čase?
Doteď jsem hrál v Hradci Králové fotbal na poloprofesionální úrovni. S tím jsem teď ale skončil. Zároveň jsem student třetího ročníku na vysoké škole a k tomu si přivydělávám v call centru.

Proč jste skončil s fotbalem?
Bylo toho moc. Občas jsem jeden trénink v týdnu vynechal. Z vrchu tam byl jistý tlak, že prý kvůli docházce a soutěži. Že mám údajně jiné priority, a tak jsme se nakonec rozloučili. Dá se říct, že muž roku je na úkor fotbalu. Trochu mě mrzí to jejich jednání. Nikdy jsem jim neudělal nějakou botu, tak mě to chování nepřijde úplně fér.

Zeptám se jinak. Myslíte si, že by šel ten váš titul muž roku s fotbalem v Hradci Králové skloubit?
Narovinu… Tady v Hradci Králové by to bylo hodně těžké. I když to byla třetí liga, ten B tým, trénuje se denně. Hrálo se i o víkendu. V sobotu předtréninkový zápas, neděle zápas. Bylo by to hodně složité. A časově asi nerealizovatelné. Bylo by to takové z kabiny před foťák, na hřiště a zase znovu. Jedna věc by z toho musela pryč.

A pokud byste si mohl vybrat sám. Jestli fotbal nebo muž roku. Co by šlo stranou?
Nad tím už jsem pochopitelně také přemýšlel. Myslím si, že by stejně ten fotbal šel trochu stranou. Minimálně tady v Hradci Králové. Snad možná v jiných týmech třetí ligy, kde se trénuje méně. Teď jsem ale od fotbalu úplně vypnul a chci mít čistou hlavu. Byl jsem v tom koloběhu od šesti let – každý den na hřišti. Takže uvidíme, co bude.

Dobře. Pojďme od fotbalu dál. Čím se chce muž roku v budoucnu živit? Co chce dělat?
Strašně mě teď naplňuje to fitness. Přemýšlím nad tím, že bych si udělal nějaký kurz a zkusil v tomhle směru podnikat. Zároveň mám i masérský kurz, takže bych to mohl propojit i s masážemi. Pokud bychom ale měli říct nějaký jeden konkrétní životní cíl, tak je to zdravá a spokojená rodina. Je to sice strašné klišé, ale je to tak. Pro mě je tohle strašně důležitá věc. Není třeba mít na účtě miliony.

„Jsem pořád ten stejný Lukáš, jen mám nálepku muže roku“

Ohodnoť článek

Foto archiv Lukáše Vyšehrada

Štítky Lukáš Vyšehrad, muž, roku, 2021, Hradec Králové, rozhovor, soutěž, talent, krása, fotbal, popularita, štěstí, Náchod, galavečer, Mister Grand International, Mister Supranational, Man of the World, Man of the Year, Vyšehrad, Drbna.cz, finále, Česko, Panama

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Kamil Ťoupalík

Muž roku. :-) A ještě takovej metrosexuální krasavec. :-)))) A co třeba příště volit pitomce roku???

Pondělí, 13. září 2021, 12:32Odpovědět

Do soutěže jsem šel kvůli mámě, přiznává muž roku Lukáš Vyšehrad z Hradce Králové  |  Zprávy  |  Hradecká Drbna - zprávy z Hradce a okolí

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Uložené články mohou používat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.