Dýško, nebo nátlak? Přednastavené spropitné na terminálu rozděluje hosty

Ještě před několika lety stačilo při placení kartou říct obsluze konečnou částku. Dnes se hosté v některých restauracích nejprve dívají na obrazovku terminálu, která jim nabídne několik možností: přidat k účtu určité procento, zadat vlastní částku, nebo spropitné úplně odmítnout.

Pro část zákazníků jde o pohodlný způsob, jak odměnit obsluhu i bez hotovosti. Jiní ale přednastavené možnosti vnímají jako nepříjemný tlak, zvlášť když svůj výběr provádějí přímo před číšníkem.

Podle průzkumu platformy Rondo.cz a společnosti Nomce mezi třemi tisíci respondenty cítí při takové nabídce tlak na zaplacení spropitného 17,4 procenta dotázaných. Dalším 16,1 procenta vadí už samotné to, že terminál dýško aktivně nabízí.

Téměř třetině lidí nabídka nevadí, výši si ale chtějí určit sami. Dalších 24,8 procenta respondentů přednastavené možnosti vítá a některou z nich obvykle využije.

Nejčastěji lidé přidávají šest až deset procent

Pokud jsou zákazníci s návštěvou spokojení, nejčastěji nechávají spropitné ve výši šest až deset procent z celkového účtu. Tuto možnost v průzkumu zvolilo 29,4 procenta dotázaných.

Dalších 23 procent přidává nejvýše pět procent a 13,5 procenta běžně nechává více než desetinu útraty. Zhruba 15 procent lidí žádná procenta nepočítá a výslednou částku jednoduše zaokrouhlí.

Ani spokojenost ale automaticky neznamená spropitné. Devatenáct procent respondentů uvedlo, že ho obvykle nedává vůbec. Na opačné straně stojí 11,3 procenta lidí, kteří nechávají dýško téměř vždy bez ohledu na kvalitu obsluhy.

Pro někoho slušnost, pro jiného nesmyslné očekávání

Téma vyvolalo živou diskusi také na sociálních sítích. Část lidí považuje spropitné za samozřejmou odměnu za dobrou práci, jiným vadí představa, že by mělo být téměř povinné.

„V gastru jsem vyučená a několik let jsem tam i pracovala, takže vím, jak to chodí. Přesto úplně nechápu, proč bych měla mít povinnost dávat spropitné. V práci nám také nikdo žádné spropitné nedává,“ napsala v diskusi Vendula Jandová.

Podobně reagoval také Marek Struha. Podle něj má dýško smysl ve chvíli, kdy je zákazník spokojený. Automaticky by se ale podle něj očekávat nemělo.

Jiní diskutující naopak považují spropitné za základní slušnost a odkazují na běžnou praxi v zahraničí. Objevují se také názory, že odpovídající odměna za dobrý servis začíná přibližně na deseti procentech.

Komentáře ze sociálních sítí samozřejmě nepředstavují průzkum veřejného mínění, dobře ale ukazují, jak rozdílně lidé spropitné vnímají.

Horší než chyba je nepříjemná obsluha

O tom, zda hosté nechají dýško, nerozhoduje jen kvalita jídla nebo rychlost servisu. Nejvíce lidí odradí nepříjemné či neochotné chování personálu. V průzkumu tuto možnost uvedlo 34,4 procenta respondentů.

Druhým nejčastějším důvodem je dlouhé čekání na objednávku nebo placení. Kvůli němu by spropitné vynechalo 23,4 procenta lidí. Dalších 18,4 procenta by ho nedalo kvůli celkové nespokojenosti s návštěvou.

Samotná chyba v objednávce zákazníkům vadí méně než způsob, jakým ji personál řeší. Hosté jsou podle výsledků průzkumu ochotni drobné pochybení odpustit, pokud s nimi obsluha komunikuje a snaží se situaci napravit.

„Spropitné bych nevnímal jako automatickou přirážku k účtu, ale jako zpětnou vazbu hosta,“ říká majitel pražské restaurace U Matěje Kotrby Marek Svoboda.

Podle Martina Vengláře ze společnosti Nomce by technologie měla placení usnadňovat, ne v zákazníkovi vyvolávat pocit, že musí zvolit jednu z nabízených částek. Host by měl mít možnost snadno zadat vlastní sumu nebo spropitné odmítnout. Otevřená podle něj zůstává také otázka, kolik z bezhotovostního dýška se skutečně dostane k personálu.