Žádné zvíře nechce zemřít pro člověka. Přijatelný chov pro maso neexistuje, říká hudebník a aktivista Lukáš Vincour

Možná trochu nevhodná otázka, ale i tak. Lukáši, kdy jste měl naposledy maso?
Popravdě, přesně si nevzpomínám, ale bylo to před více než dvaceti lety. V té době jsem začal hrát v punkových kapelách, kde bylo nekonzumování zvířat přirozenou součástí této subkultury. Nebylo to ale samozřejmostí. Pro mě byl punk vždy víc než jen o muzice, o uznávání určitých hodnot. Jelikož jsme hlásali svobodu, přišlo mi naprosto přirozené, že pokud chci být opravdu svobodný, neměl bych ji brát jiným bytostem. Moc se mi líbí citát "Svoboda jednoho končí tam kde začíná svoboda druhého" a tím se snažím řídit celý život.

Co vás přesvědčilo k tomu, že zvířata nejíme?
Jak jsem naznačil v předchozí otázce, zprvu mě k této myšlence přivedla punková subkultura a kamarádi, až později jsem se dozvídal a hlouběji zajímal o to, čemu jsou zvířata, která lidé konzumují vystavena. V tom stejném období jsem začal chodit na zemědělskou školu kvůli oboru ochrana životního prostředí. Nakonec to ale dopadlo tak, že se velká část výuky týkala chovu zvířat. Byl jsem na pár praxích, které mě přesvědčily o tom, že mé rozhodnutí nekonzumovat zvířata bylo správné. Stále jsem ale jedl živočišné výrobky jako mléko, vejce, sýry,... Nějak mi nedocházelo, že všechna zvířata skončí na stejném místě, na jatkách. Později, po shlédnutí několika dokumentů jsem se rozhodl, že se odprostím od veškerého využívání zvířat. Nechtěl jsem mít s tímto krutým byznysem vůbec nic společného a jakkoliv ho podporovat.

Jak se z punkového hudebníka stane aktivista, který svými fotkami a videi upozorňuje na podmínky na jatkách a v chovech? 
Byla to postupná cesta, s kapelou jsme byli často na turné a občas jsem se o veganství zmínil v rozhovorech, pokud se někdo ptal. Postupem času mi ale nestačilo pouze se na zneužívání zvířat nepodílet a cítil jsem čím dál větší potřebu jim nějak pomoct. Alespoň se pokusit. Žádné aktivisty jsem v podstatě neznal a nevěděl jak a kde začít. To se změnilo až ve chvíli, kdy jsem potkal svoji ženu Míšu a my se po shlédnutí jednoho dokumentu shodli na tom, že se budeme angažovat. Začali jsme chodit na různé akce, založili informační stránku Zvířata nejíme, z které se později stala organizace a začali jsme i sami akce pořádat. Takže za tím vším stála touha pomoci slabším, kteří si sami pomoct nemohou. 

Vím, že tuhle otázku nemáte rád, ale jak se člověk dostane do takových zařízení?
Ano, na tuhle otázku je nepříjemné odpovídat i vzhledem k zvířatům samotným. Vlastně ji dostáváme mnohem častěji než ty směrem k zuboženým zvířatům. Cesty jsou různé, ale nerad bych byl konkrétní z toho důvodu, abych neohrozil další investigativní činnost pro dobro zvířat. Někdy se ale stačí jen zeptat, jindy je to krkolomější. Každopádně si myslím, že by měl mít každý právo vědět, jak žijí zvířata, která lidé konzumují. Proto bych rád těm, které by to zajímalo doporučil shlédnout dokument Svědectví: Pravda, která měla zůstat skryta.

Už jste kvůli tomu měl nějaký konflikt se zákonem? 
Žádný konflikt se zákonem jsem kvůli fotografování a natáčení zvířat uvnitř chovů neměl. Přišlo by mi naprosto absurdní, kdyby tomu tak bylo. Jsem dokumentarista, který zaznamenává většinou zákonem uznané podmínky chovu tzv. hospodářských zvířat. Ty jsou ale samy o sobě tak bídné, že nikdo z chovatelů nechce, aby se tato realita dostala k veřejnosti. 

Řekněte mi, lepší se situace v těchto zařízeních? 
Za mě se v těchto zařízení nezlepšilo vůbec nic kromě modernizace hal a vybavení. V některých objektech již nejsou rezavé klece, ale hezky naleštěné. Budovy se nehroutí, ale jsou zrekonstruované. Přibylo také kamerových systémů, poplašných zařízení a jiných zabezpečovacích systémů. Zvířata jsou ale stále v těsných klecích, stísněná v halách a ve stejných intervalech je odváží na jatka.

Jaká je vlastně vaše vize? A možná představa ideální společnosti? 
Má vize se může zdát utopistická, možná i je, ale nikdy nebudu klidný, dokud se budou zvířata lidmi nadále využívat. V civilizované, moderní společnosti, která netrpí hladem a nedostatkem bych si přál, aby se na zvířata nepohlíželo jako na objekt možný věznit, vlastnit, využívat, zabíjet a konzumovat. 

Jste vegan, napsal jste knihu Nesvoboda, kde ve 33 kapitolách popisujete zneužívání zvířat v Česku. Jaká je vlastně česká veganská komunita? Jak početná je? 
Knihu Nesvoboda napsal tým okolo našeho spolku Zvířata nejíme. Já sám přispěl jen nějakými kapitoly. Myslím si, že v porovnání se světem a jak malá země jsme, je česká veganská komunita poměrně hlasitá. Veganů určitě každým rokem přibývá. Ta aktivistická část je ale přirozeně méně početná. Lidé se tady hodně točí, protože je to často psychicky hodně náročná činnost, která může spousty lidí traumatizovat. Je obtížné a vysilující na něčem intenzivně pracovat a pak zjistit, že číslo zvířat zabitých pro konzumaci je každý rok vyšší. A zároveň být třeba terčem posměchu a urážek. Ale situace se rozhodně lepší a právě díky těmto lidem, kteří to ustojí se jako společnost můžeme posouvat dál. Rád bych ale zmínil, že je tady poměrně velká komunita mladých aktivistek a aktivistů, o kterých právě točíme dokument s názvem Náctiletí aktivisté: Život v neveganském světě. 

Dokážete odhadnout, jak velké procento veganů změnilo své návyky právě kvůli etickým důvodům a jak velké procento třeba jen kvůli jakémusi modnímu trendu? 
Na tohle je těžké odpovědět. Z našich výzkumů se ale nejvíce lidí stalo vegany právě z etických důvodů, poté z ekologických, zdravotních, nebo jiných. Že by to bylo kvůli módnímu trendu, k tomu se asi nikdo nepřizná, ale určitě jsou i tací.

Jak může vašim aktivitám pomoci široká veřejnost? 
Veřejnost může našim aktivitám pomoci šířením informací, které zveřejňujeme na sociálních sítích, diskusí o tématu s přáteli, ale určitě nám pomůže i finanční podpora, díky které můžeme efektivněji realizovat plánované projekty.

Šokující snímky, které zveřejňujete, určitě nesou nelibě majitelé chovů. Jak reagují? Setkáváte se s výhružkami? 
Majitelé chovů nebo jatek tyto šokující záběry dávají za vinu většinou jednotlivci nebo se vymlouvají na to, že jde o ojedinělý případ, pochybení zaměstnance atd. S těmito výstupy pak jde ven i státní veterinární správa, která po předem ohlášených kontrolách obvykle oznámí, že je vše v pořádku. Ty nejvíce šokující záběry se ale podaří zachytit hlavně ve chvílích, kdy se nikdo nedívá. S výhružkami se naštěstí moc nesetkáváme. Občas nějaký jedinec něco útočného napíše, nebo komentuje na sociálních sítích, ale zatím nešlo o nic vážného. Naším cílem je pomáhat zvířatům a ne si vytvářet nepřátelé. 

Měl jste naopak už někdy pozitivní reakci od někoho z provozu?
Takovou reakci jsme ještě neměli. Jednou nám ale na nahlášený případ reagovala krajská veterinární správa a děkovali za to, že jsme jim ho zaslali. Šlo konkrétně o situaci, kdy tahali navijákem do transportu na jatka nemohoucí krávu, což je ze zákona zakázáno. Děje se to běžně, ale důkazů je málo, jak nám sami potvrdili i pracovníci veteriny.

Možná hloupá otázka, ale existuje podle vás vůbec chov zvířat pro maso, který lze díky humánnímu přístupu vnímat pozitivně? 
Podle mě žádný takový chov neexistuje. Nemyslím si, že by nějaké zvíře chtělo dobrovolně zemřít pro člověka. Pro mě i ten "nejhezčí" chov nese spousty utrpení a nakonec smrt. Doporučuji ale navštívit nějaké azylové farmy, kde pečují o zachráněná, převážně "hospodářská" zvířata. Tam je nikdo nevyužívá a zajišťují jim bezpečný život až do jejich přirozené smrti.

V listopadu proběhla Kampaň Agrární komory s názvem “Žeru maso“ a podtitulem „Jsem masožravec a nestydím se za to“. Ta sklidila poměrně velkou kritiku. Jak jste na tuto kampaň nahlížel vy?
Zezačátku jsem si myslel, že jde o nějaký vtip, který byl vymyšlen v hospodě u piva. V době, kdy se ekologové a vědci po celém světě zabývají klimatickou krizí a volají po snižování konzumace zvířat, přišla Agrární komora s touto bizarní a manipulativní kampaní, kterou nemalou částkou podpořilo Ministerstvo zemědělství. Osobně mi to přišlo jako cílený útok na vegany schovaný za vysoce průmyslově zpracované potraviny, které se logicky vyskytují i u živočišných produktů, na které tvůrci pozapomněli. Natočili jsme na to reakční video a jsem zvědavý, jak dopadne vyhodnocení této kampaně.