Kontrola, bezmoc, strach i láska. Porucha příjmu potravy se ve vztahu často stává „třetí silou“, která přebírá moc nad každodenním životem. Jaké je žít vedle člověka s anorexií a proč není povinností nikoho být zachráncem?

Předvánoční čas láká mnoho Čechů k cestám za hranice, ať už na proslulé vánoční trhy ve Vídni či Drážďanech, nebo za nákupy dárků do evropských metropolí. Kromě teplého oblečení a dobré nálady si však přibalte i obezřetnost při placení. V zahraničí totiž číhá nenápadná past jménem Dynamic Currency Conversion neboli DCC. Co to ale znamená?

Vánoce jsou často označované za svátky klidu, pohody a rodinné blízkosti. Pro lidi s poruchami příjmu potravy ale patří k nejnáročnějším obdobím v roce. Proč právě svátky dokážou úzkosti kolem jídla, těla a kontroly ještě zesílit?

Poruchy příjmu potravy s sebou často přináší systém drobných lží a výmluv. Ty nemocní používají, aby si udrželi pocit kontroly a vyhnuli se situacím, které v nich vyvolávají silnou úzkost. Jak na tyto lži může okolí a rodina reagovat?

Úder demografické krize nás bude bolet. To již dnes nikdo nepopírá. Není ale bez zajímavosti, že stárnutí populace a rozmach digitálních platforem se potkávají ve stejném bodě: Jak udržet lidi déle v práci, ale bez iluze, že všichni vydrží do sedmdesáti pěti let ve výrobě nebo v open space kanceláři na plný úvazek dřít přes 8 hodin denně. Jak mohou digitální platformy přispět seniorům, kteří chtějí pracovat?

Cvičení považujeme za jeden z nejzdravějších návyků. Jenže i z běhu, posilovny nebo jógy se může stát posedlost. Závislost na cvičení přitom často nebývá vidět – okolí ji zaměňuje za disciplínu a „zdravý životní styl“. Jak poznat, že už pohyb není motivovaný radostí, ale strachem?

Ještě před pár desítkami let vypadal „léčebný“ pobyt na psychiatrii zcela jinak než dnes. Místo terapie, empatie a bezpečí pacienty čekaly ledové koupele, přivazování k postelím nebo násilné zásahy do mozku. Strach z psychiatrie má své historické kořeny — přestože dnešní realita je zásadně jiná.

Poruchy příjmu potravy nezasahují jen do jídla, váhy nebo rodinných vztahů. Dotýkají se i intimního života. Další díl podcastu Stop anorexii proto otevírá otázku, jak poruchy příjmu potravy ovlivňují vnímání vlastního těla, blízkost a intimitu.

Slova, která slyšíme v dětství, se mohou zapsat hluboko – někdy až pod kůži. Dvacetiletá Romana vyrůstala mezi poznámkami o tom, že má moc velký zadek a zároveň příliš malá prsa. Negativní vztah k vlastnímu tělu postupně přerostl v poruchy příjmu potravy.

Jemné šeptání, pomalé dýchání a zvuky, které uklidňují. Podcast Stop anorexii tentokrát přináší poslechový experiment namísto klasických témat a příběhů - speciální ASMR epizodu, která má posluchačům pomoci zastavit se, uvolnit a podívat se na své tělo s větší laskavostí.