Vladimír Bureš pochází ze Smiřic a nyní žije v Holohlavech. Většinu studijního a pracovního života ale strávil v Hradci Králové, kde aktuálně také pracuje. Stal se z něj vedoucí Katedry informačních technologií na Fakultě informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové, odkud také mimo jiné zkoumá tsunami. Jestli se ptáte, jak je možné zkoumat tento přírodní jev z místa, kde není moře nebo oceán, vězte že je. I proto je naším neobyčejným.

Stavební zákon prošel parlamentem a již leží na stole prezidenta republiky. Chtělo by se zakřičet aleluja. Po všech těch letech jednání a probírání jednotlivých paragrafů mám pocit, že tím posledním, koho ještě stavební zákon zajímal, byli hlavně politici. A to je u takto důležitého zákona pro budoucnost ČR samozřejmě smutné. Co nám tedy „stavebák” přináší?

Bojovnice Martina Ptáčková se může už v pětadvaceti letech pochlubit osmi tituly mistryně světa. Přehled jejích aktivit ale nekončí zápasy v ringu. Jelikož se sama v dětství setkala se šikanou, snaží se dětem s podobnými příběhy pomáhat. Spolu s bratrem vede projekt Šikana do klece. Nejen o tom se rozpovídala v dalším díle seriálu Bez servítků.

Vyzdvihnout téma politických vězňů z okraje zájmu široké veřejnosti se dlouhodobě snaží předseda a zakladatel Spolku Političtí vězni.cz Tomáš Bouška. I proto odkoupil za několik stovek tisíc korun budovu takzvané Řetízkárny u jáchymovského dolu Rovnost. Ruinu se nyní snaží společně s dalšími dobrovolníky zrekonstruovat a vybudovat v jejích prostorách vzdělávací centrum. Nejen o tom se rozpovídal v dalším díle seriálu Bez servítků.

Středeční návštěva italské premiérky Giorgie Meloniové potvrdila formování spolupráce mezi třemi významnými osobnostmi evropské pravice. Meloniová se již v únoru tohoto roku potkala s Manfredem Weberem, předsedou Evropské lidové strany (EPP) v Evropském parlamentu. S ním se nedávno potkal i český premiér Petr Fiala a zjevně si velmi porozuměli a to i v myšlence postupného sbližování dvou evropských demokratických stran – EPP a Evropských konzervativců a reformistů (ECR), jejíž jedním ze spolu zakládajících členů je i Fialova ODS.

Slova o tom, že čeští zemědělci lidem zdražují potraviny, razantně odmítá prezident Agrární komory Jan Doležal. V dalším díle seriálu Bez servítků reaguje na výroky prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy. „Do cen se promítají ceny zemědělských prvovýrobců, náklady a přirážka zpracovatelů, náklady na přepravu, náklady na skladování, a především náklady a přirážka velkých obchodních řetězců,“ říká.

HHC nebo kratom. Návykové látky, které jsou často legální alternativou k tradičním drogám, dnes seženete za pár stokorun v automatech napříč českými městy nebo ve večerkách. Přichází regulace podobných látek dostatečně rychle a kdy se vlastně může člověk považovat za závislého? Nejen o tom se v dalším díle seriálu Bez servítků rozpovídal Tomáš Jandáč z Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Na prvního máje se jako tradičně slaví Svátek práce. Ne, přestože v našich končinách je spojován s prvomájovými průvody za bolševické totality, má svátek své kořeny až na konci 19. století. Od roku 2004 se však pro Českou republiku stal mnohem významnějším. Právě 1.5.2004 jsme vstoupili jako 16. – 25. v pořadí do rodiny zemí Evropské unie.

Šárce Pultar Musilové se úplně obrátil život před třinácti lety. Tehdy jí bylo devatenáct a den měl začít tradičně snídaní. Jenže pro tu si už nedošla. Uklouzla na mokrých schodech a při pádu si na několika místech přerušila míchu. Skončila na invalidním vozíku, ale rozhodně to nevzdala a začala žít život naplno. Okusila lukostřelbu a dnes je z trutnovské rodačky trojnásobná medailistka z paralympijských her v Riu a Tokiu. V červenci se chystá kvalifikovat na letní paralympijské hry v Paříži, které budou v příštím roce.

Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu… Domácí násilí, téma, které bylo ještě před rokem na okraji zájmu i pozornosti, najednou na okraji nestojí a my se tak týden co týden v médiích dočítáme o hrůzách, které si nezadají s nejhoršími americkými thrillery. Je v tom krev, jsou v tom děti, často jsou v tom ale zejména psychická traumata, u kterých víte, že jen tak prostě nezmizí. Ne nadarmo se jednou plná místnost hrdinek a hrdinů, kteří domácí násilí museli přežít, shodla, že nejhorší jsou ty dopady na psychiku. Jedna z nich dlouho poslouchala, že je naprosto příšerná řidička, že už řídit nikdy v životě nechce.