V sobotu zemřel Václav Kulhánek, legendární postava Pardubic přezdívaná díky svému hranatému účesu jako Krychlič. Kdo vlastně tento nepřehlédnutelný muž, který se často pohyboval na pardubickém nádraží, byl? Exhibicionista, doktor přírodních věd, trn v očích komunistů i milovník slepic.
Václav Kulhánek si už od puberty liboval v pozornosti lidí, i když, jak připomínal, za minulého režimu nebylo zrovna žádoucí na sebe upoutávat pozornost. „Já se potřeboval vždycky odlišovat, dělal jsem revoluci, chtěl jsem prostě vypadat jinak. V šedesátých letech jsem se zamiloval do Beatles a Rolling Stones a chtěl jsem mít vlasy jako rockové hvězdy. Jenže za socialismu to bylo těžké. Nikdo se nesměl odlišovat, vyčnívat z řady. A já zas v řadě nikdy stát nemohl. Tak jsem si vlasy vyčesal nahoru a vymyslel tohle. Říkalo se o mně, že mám nejdelší vlasy směrem nahoru,“ svěřil se redaktorům Facebookové stránky Lidé z Pardubic. Zároveň také přiznával, že za nevšedním účesem bylo mnoho práce. „Dříve jsem to česával třeba celou noc. Nejdřív se to muselo nalakovat, natupírovat, nechat a pak česat, aby to mělo nějakou fazónu. Kolikrát se mi stalo, že jsem byl už unavený a lehl jsem si. Ráno, když jsem se pak probudil, jsem to měl na jedné straně splácnuté. Byl z toho nešťastný a musel to celé předělávat. Dneska to mám bez problémů, jak si lehnu tak ráno vstanu,“ popsal s tím, že v důchodu u něj zvítězilo pohodlí, proto v posledních letech nosil paruku.
Za dob socialismu mu ale výstřední vzhled přinášel i řadu potíží. „Tenkrát to nebyla legrace. Kolikrát mě sebrali policajti, to ani nespočítám. Strčili mě do vykachličkované cely s židlí uprostřed. Ve dveřích bylo malé okýnko. To se každou chvíli otevřelo a objevila se hlava, dvě hlavy. Každej se přišel podívat. Máme tam něco chycenýho, to musíte vidět, říkali. A mně to bylo jedno. Byl jsem na vysoké, otevřel jsem si tam skripta a studoval,“ popisoval.
Svůj netradiční vzhled Krychlič zvýrazňoval líčením, díky kterému, jak se shodují jeho fanoušci na Facebooku, vypadal dvacet let pořád stejně. Že je jiný než ostatní, poznal podle svých slov už v první třídě, kdy se zamiloval do svého třídního učitele. Svou homosexuální orientaci nikdy netajil.
Václav Kulhánek vystudoval tři vysoké školy a byl doktorem přírodních věd. Nejprve učil na základní škole, to ho ale příliš nebavilo. Následně se živil jako účetní a personalista. Později, když mu zestárli rodiče a potřebovali synovu pomoc, přešel podle svých slov na místo uklízeče, aby byl co nejvíce flexibilní a rodičům po ruce.
Důchod si užíval v domku v Nemošicích s velkou zahradou, kde se staral o sedmdesát slepic, které vnímal jako své přátele. Kromě slepic se staral i o okrasné ptactvo.
Legendární Krychlič miloval hudbu, právě ona mu dávala inspiraci pro nevšední vzhled. V roce 2015 dokonce obsadil hlavní roli v klipu pardubické punkové skupiny Dukla Vozovna, kde si zahrál zahradníka, který si vypěstuje vlastní kapelu. Před kamerou a fotoaparáty se cítil jako ryba ve vodě.
O Vánocích s Václavem Kulhánkem dokončila natáčení i režisérka Silvie Dymáková, která pět let natáčela časosběrný dokument s názvem Já, Krychlič. „Těšila jsem se, až dostříháme, že na premiéře vezmeš mikrofon a já do tebe po chvíli budu šťouchat, protože už mluvíš dlouho. To se už nestane. A strašně moc to bolí,“ napsala Dymáková na Facebook.
O Krychličovi, který se často objevoval na pardubickém nádraží, kolovalo spoustu legend. Vyprávělo se, že tu například vyhlíží svou ztracenou lásku nebo hledá dítě, které srazil vlak. „Měla by se mu udělat na nádraží soška na památku, Myslím, že by si to zasloužil,“ píše na Facebooku Miluše Landsmannová. Její komentář má skoro tři sta „lajků“.
Foto FB Pardubice - Město perníku
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
