Šéf otužilecké unie: Otužilců přibývá, je však třeba opatrnost

"Nárůst otužilců je naprosto markantní. Spíš než do otužovacích klubů přicházejí lidé jen k řekám a k rybníkům. Tam se zkoušejí, většinou amatérsky a nepoučeně, otužovat, ale přibylo jich opravdu hodně," uvedl předseda České otužilecké unie Vladimír Komárek. Přímo do jejich klubu dorazilo loni méně nováčků než obvykle, především kvůli omezením fungování klubovny v důsledku pandemie. "Myslím, že se to zase se spraví. Nyní prostě přibývá otužilců mimo kluby," řekl.

Za nárůstem popularity otužování podle Komárka stojí třeba to, že je stále snazší najít svou otužileckou skupinu nebo klub. Podotkl, že také přibývá lidí, kteří chtějí pečovat o své zdraví, a kurzů otužování pomocí dýchacích technik, což mnohé přitahuje. Těmto trendům však Komárek příliš nefandí. "Preferuji klasické otužování pomocí studené vody a vzduchu," poznamenal.

"Je také zajímavé, že si někteří lidé myslí, že jim proti covidu pomůže lepší imunita získaná otužováním. Což však tak moc neplatí," zdůraznil a dodal, že posílení imunitního systému pomocí otužování trvá delší dobu. "U nás v otužileckém klubu bylo nakaženo asi 15 procent lidí a jsou to dlouholetí otužilci, takže se nedá říct, že kdo se otužuje, má v případě covid-19 významnou výhodu," uvedl Komárek.

Zároveň upozornil, že otužování působí příznivě proti nemocem z nachlazení, alergiím i některým psychickým potížím. "Při nemoci z nachlazení platí, že otužilý člověk má menší riziko, že onemocní. A pokud to přece jen nastane, tak má taková nemoc lehčí průběh a dříve odezní," řekl.

Podle Komárka však otužování není pro každého. Pouštět by se do něj neměli lidé se srdečními problémy, alergií na chlad nebo Raynaudovou chorobou, při níž se špatně prokrvují některé části těla. Komárek také doporučil podstoupit před počátkem otužování zátěžové testy u sportovního lékaře, které odhalí případné srdeční potíže.

Ti, kteří o otužování uvažují, by nyní měli podle Komárka pár měsíců počkat. "Ideálně je začít v létě, kdy plave v řece nebo v rybníku skoro každý. A plavat potom dvakrát týdně až do zimy," doporučil. Tělo se tak podle jeho slov pozvolna adaptuje na klesající teplotu vody. "A v zimě už lze podávat opravdu otužilecké výkony," řekl s tím, že právě tak v roce 1972 začínal. Od té doby dodržuje stejný režim - v chladném období plave dvakrát týdně zhruba 20 minut, v teplých měsících je ve vodě déle a častěji.

Otužilkyně: Nejtěžší je vysvléci se v zimě do plavek

"Otužování je zážitek, nejnáročnější je vysvléci se v zimě do plavek. Po koupeli má člověk pocit radosti a nabuzení. Výhodou je moci vstupovat do vody pozvolna," řekla Diana Hlachová, která bydlí na Českobudějovicku a s otužováním začala loni na podzim. Do vody nyní chodí několikrát týdně.

"Pár let jsme s manželem mluvili o tom, že bychom mohli začít s otužováním, když bydlíme přímo u vody. A loni to konečně vyšlo," řekla k počátkům svého otužování Hlachová. Konkrétní motivaci ale podle svých slov neměla. "Spíše jsem byla zvědavá, jak dlouho vydržím chodit. A z počátku jsem nevěřila, že v zimě budu schopna do vody vlézt," podotkla.

S mužem začali pozvolna. "Prakticky z léta jsme pokračovali s koupáním. Jen čím byla voda chladnější, tím jsme zkracovali dobu pobytu ve vodě. Zhruba do konce září s námi chodily i naše děti, pak už to pro ně bylo studené," popsala Hlachová a dodala, že se přidaly i kamarádka a sousedka. "S nimi dosud chodíme pravidelně, díky nim pokračujeme v otužování i přes zimu, protože se navzájem podporujeme," uvedla.

Nejtěžší podle ní přitom není samotné ponoření do studené vody. "Nejnáročnější asi je, když je venku sedm stupňů pod nulou a v té zimě se má člověk vysvléci do plavek. Ale zase zpětně, když o tom přemýšlím, tak je opět znát, jak si tělo postupně zvykalo i na chlad, než se vleze do vody," dodala.

"Koupel" si Hlachová dopřává třikrát až čtyřikrát týdně. "Do vody jdu pozvolna, nemusím do ní skákat, což vidím jako výhodu. Do vody je potřeba vlézt bez rozmyslu, prostě jít a neřešit, jak je to studené, protože studené to teď opravdu je," řekla. "Ve vodě nyní trávím asi jednu až dvě minuty - když má voda kolem dvou stupňů, nejchladněji měla 1,5 stupně. V takto studené vodě již neplavu, ale pouze relaxuji, ale zhruba do čtyř stupňů jsem vždy udělala několik temp. Předpokládám, že až se voda oteplí zpět ke čtyřem až šesti stupňům, budu schopna ve vodě vydržet i mnohem déle a opět plavat," dodala otužilkyně.

Hlachová podotkla, že když vyleze z vody, tak se hned neobléká a chvíli jen relaxuje v ručníku. "Po koupání mám vždy moc příjemný pocit, jednak že tam vůbec dokážu vlézt, vždy jsem byla totiž spíš teplomil. A pak je to takový zvláštní pocit nabuzení a radosti," zdůraznila. "Zpočátku jsme se s kamarádkou vždy smály tomu, že když se do vody leze, tak je člověku zima a nechápe proč tam vlastně jde, ale jakmile se do vody ponoří, hned si vzpomene, proč to dělá, protože je to opravdu perfektní a neuvěřitelný pocit," popsala Hlachová. Otužování se tak pro ni stalo pevnou součástí života. "Zhruba od poloviny října jsem začala mít koupání již pomalu jako drogu a těšila jsem se na každý další den, kdy opět půjdu do vody. A ten stav trvá dodnes," uzavřela otužilkyně.