Zapomeňte na filmová klišé. Proč kopanec mezi nohy nemusí fungovat?

Regionem stále rezonuje otřesný případ jednatřicetiletého muže z Náchodska, který měl podle vyšetřovatelů téměř deset let brutálně týrat své partnerky. Násilí, které zahrnovalo například topení v rybníce, bití těhotné ženy nebo vyražené zuby, znovu otevřelo otázku, jak se lidé mohou proti podobným útokům bránit. Odborníci na sebeobranu přitom upozorňují, že některé zažité rady mohou být ve skutečnosti nebezpečné.

Mýtus o kopanci do rozkroku

Nejčastější rada, kterou ženy slýchají, zní: „Kopni ho mezi nohy.“ Podle Jasmíny a Pavla Houdkových z projektu Moderní sebeobrana je to ale nebezpečné klišé. Instruktoři sebeobrany uvádí hned čtyři důvody, proč je známá rada o kopanci mezi nohy velmi riskantní.

Jedním z problémů je samotná stabilita. Když člověk kope, stojí jen na jedné noze a snadno může ztratit rovnováhu. Stačí mokrá tráva, zledovatělý chodník nebo politá dlažba a obránce může spadnout.

Další potíž je přesnost. Bez tréninku je podle odborníků velmi těžké rozkrok zasáhnout. Muži si navíc tuto oblast instinktivně chrání. Pokud se člověk netrefí, může ho to rozhodit a pravděpodobnost pádu se ještě zvyšuje.

Ani zásah přitom nemusí znamenat výhru. „Když se trefíš, agresor se prudce ohne dopředu. Tam, kde stojíš ty – a často jen na jedné noze. Protože bývá útočník větší a těžší, může se stát, že oba spadnete na zem. A ty budeš ta vespod,“ popisují Houdkovi.

Podle nich navíc nelze spoléhat ani na samotnou bolest. Pokud je útočník pod vlivem alkoholu, drog nebo silného adrenalinu, může bolest vnímat až později. Obrana, která stojí pouze na tom, že útočníka něco zabolí, tak nemusí fungovat.

Sebeobrana začíná už u hranic

Podle odborníků ale sebeobrana nezačíná až ve chvíli fyzického útoku. Důležitá je už schopnost nastavovat si osobní hranice v běžném životě.

„Když si necháváte překračovat hranice v běžném životě, začnete si na to postupně zvykat. Stane se to pro vás normou a pak není divu, že se neohradíte ani v momentě, kdy už nejde jen o slova,“ varují instruktoři.

Podobný vývoj podle informací vyšetřovatelů provázel i případ agresora z Náchodska. Podle svědectví měl svým partnerkám dělat žárlivé scény, postupně je izolovat od okolí, kontrolovat jim telefon a někdy je dokonce zamykat v bytě.

Právě takové chování bývá podle odborníků často první varovnou známkou, že vztah může přerůst v násilí. Domácí násilí totiž jen zřídka začíná fyzickým útokem – mnohem častěji mu předchází postupné stupňování kontroly, manipulace a zastrašování.