Několikanásobný rekordman v točení s obručemi Patrik Jandejsek chce pokořit číslo 75

Kluk z malého města, tak se popisuje Patrik Jandejsek, který se už od základní školy účastnil recitačních soutěží a byl vždy vidět. „Díky tomu, že jsem vyrůstal mezi dospělými jsem se ničeho nebál a byl jsem připravený na ten svět, který se mi začal líbit,“ říká Patrik. Od mala chodil s rodiči na poutě i do cirkusu a když při hodině tělocviku viděl obruče, vzpomněl si na cirkus, kde to byla i jedna z disciplín. „Ve škole jsme si mohli vybrat mezi volejbalem, basketbalem, nebo fotbalem. To mi ale nešlo a zmínil jsem před učiteli obruče. Byli pro a díky tomu, že jsem k nim mohl, jak se říká „přičichnout“, jsem zjistil, že mě to baví," vzpomíná. Na cirkusy nezanevřel, chodil do nich stále a z běžného návštěvníka se stal postupně blízký přítel. „Obruče mě fascinovaly natolik, že jsem si říkal, co vše bych se s nimi mohl naučit. Napsal jsem tehdy dopis Ježíškovi a on mi je přinesl. Měli jsme velkou zahradu a já s nimi lítal úplně všude,“ směje se, když si vybaví, jak s nimi dováděl.

Když bylo Patrikovi devět let, tatínek otevřel noviny, kde byla fotka paní s popiskem, že vytvořila nový rekord v točení s dvaceti obručemi. „Vždy jsem chtěl zpívat, ale nemám ten dar. Přemýšlel jsem, co já budu sbírat, když ne slavíky jako Karel Gott, Helena Vondráčková nebo Hanka Zagorová. Problesklo mi hlavou, že bych mohl překonat rekord v točení s obručemi,“ směje se. K Vánocům si tedy vyprosil 25 obručí. „Vzpomínám na to, jako by to bylo dnes. Přihlásil jsem se, jeli jsme s rodiči do Pelhřimova, kde měl být můj první rekord. Bylo hrozné vedro. Začínal jsem s dvaceti obručemi a odpoledne i s pětadvaceti. Takže rekord pokořen. Vlastně rovnou dva. Díky tomu jsem se stal i nejmladším rekordmanem, v točení s obručemi, a to mi stále nikdo nevzal a snad už mi ho nikdo nevezme. Tehdy se o mě zajímala zahraniční média a mohl jsem odcestovat až do Jižní Koree, ale to pro mě, jako malého špunta, bylo moc daleko a nejel jsem,“ vypráví s nadšením a úsměvem.

Na festival do Pelhřimova pak jezdil každým rokem a přidával vždy pět obručí. „Zastavilo se to před šesti lety, když už jsem si myslel, že to ukončím, protože jsem na to starý a krátký. 8. června ale pojedu do Pelhřimova opětovně a dal jsem si za cíl roztočit pětasedmdesát obručí,“ říká nadšeně a věří, že mu jeho plán vyjde.

Talentmánie, Československo má talent, či Jů a Hele

Díky zálibě v obručích vystoupil v televizních a soutěžních pořadech. Objevil se například mezi plyšáky Jů a Hele, v pořadu Věříš si, v Dobrém ránu. Po svém prvním rekordu se objevil v talentové soutěži Zlatý oříšek, v Talentmánii i v soutěži Československo má talent, kde se probojoval do padesátky nejlepších z třiceti tisíc účastníků. „Byl jsem v tom užším výběru a pro mě to byl zážitek. Navíc, jak tíhnu k českým písničkám a mám rád celkově zpěv a kulturu, v porotě seděla tehdy Lucie Bílá a bylo to naprosto skvělé,“ říká.

Při točení s obručemi má Patrik i svoji choreografii, někdy má i tanečnici. Před pár lety objevil také svítící obruče. S nimi vystupoval i na vyhlášených diskotékách.  Pohybové nadání má už z dřívejších dob. Deset let se věnoval v Žamberku street dance. Patrik vystoupí s obručemi i dnes na Hradeckých čarodejnicích na Stříbrném rybníku.

Účinkování v cirkuse

Cirkus byl pro Patrika od malička romantika, v dnešní době už jej vidí jako velkou dřinu. Díky tomu, že navštěvoval cirkusy se postupně s účinkujícími i seznámil. Právě i po svém prvním rekordu se nestyděl zeptat, zda by mohl vystoupit s nimi. „Tenkrát pro mě byla vzorem krásná blonďatá artistka Marila, které jsem tu otázku položil. Najednou jsem mohl něco předvést, úž jsem patřil mezi ně a začali se o mě přetahovat. Později jsem jel i šňůru s hororovým cirkusem. Vždy po práci jsem musel tři sta kilometrů za nimi, abych mohl v deset večer vystoupit. Ten potlesk byl neuvěřitelný a stál vždy za to,“ popisuje svůj zážitek. 

Práce je jeho koníčkem

Když byl Patrik Jandejsek ještě malé dítě, v té době už existovaly fast foody. Rodiče ho do jednoho z nich po cestě z pouti za odměnu vzali „I díky tomu jsem v Hradci Králové zahodil svůj dudlík. Nevím, jestli něco funguje mezi nebem a zemí, ale když jsem ho tu odhodil, o několik let později jsem se vrátil do Hradce studovat hotelovku, našel jsem si tu práci, kamarády a mám tu i zázemí,“ říká.

Při škole sice dostal pracovní nabídky na práci, ale nechtěl je přijmout. Denně vstával ve čtyři hodiny ráno a jezdil vlakem z Letohradu do Hradce a zpět. Po škole ale nevěděl, co dál. „Chtěl jsem jít na DAMU, ale nechtěl jsem se trhnout od rodiny, protože mám se všemi úžasnou vazbu. Třeba by mě to posunulo někam jinam, nebo taky ne. Je to tak, jak to má být,“ říká smířeně.

Po prázdninách byl rozhodnutý, že se půjde zaevidovat na úřad práce, aby se rozkoukal. „Jel jsem poděkovat svojí paní učitelce, která mě připravovala k matematice. Dali jsme si sraz v Pardubicích v jednom prosecco baru, ve kterém jsem našel i svoji první práci. Jelikož sem chodil i majitel televize, úplně se nabízelo to, po čem jsem toužil. A tak jsem nastoupil do východočeské regionální televize jako ten, co natáčí reportáže se slavnými lidmi. Moje první reportáž byla u Michala Davida na zahradě. Pak následovala Helenka Vondráčková, Lucka Bílá, Olga Lounová, Ilona Csáková nebo Dáda Patrasová, na které jsem vyrůstal, a díky této práci jsem se k ní v dospělosti vrátil,“ usmívá se.

Ze slavných osobností se stali přátelé

Díky oblibě české hudby, své práci a svým zájmům si Patrika Jandejska oblíbila i řada celebrit. Například Monika Absolonová nebo Olga Lounová, se kterou vystoupil i na jejím největším koncertě v pražském Fóru Karlín Oblíbila si jej i Helena Vondráčková, kterou měl tu čest doprovázet i na Českého slavíka, či na Český ples. Právě po vzoru Moniky Absolonové nebo Hany Zagorové se drží hesla: „Žít teď a tady,“ říká závěrem Patrik, který doplnil ještě s pokorou, že neočekává nic a váží si všeho.