Hrnčířův mlýn v Českém Meziříčí ožívá. Nadšenci ho svépomocí opravují

Dnes se na budově z 18. století pracuje už šestým rokem. Opravy vyšly zatím na 2,5 milionu korun a celkový rozpočet se odhaduje na deset milionů. Většina peněz jde z dotačních programů a darů od soukromníků, část nákladů hradí i samotný spolek. Podle místopředsedy Vlastimila Šimka se ale investice vyplatí. Mlýn má sloužit jako muzeum mlynářství a komunitní centrum, které v obci dlouho chybí.

Z dosavadních prací byla nejnáročnější rekonstrukce krovů a střechy hlavní budovy. Letos se pozornost soustředí na zadní přístavek, kde původně pracovala Francisova turbína a později bylo i skromné letní bydlení. Do oprav zde půjde dalších 1,9 milionu korun. Přístavek dostane nový krov, stropy a stane se zázemím pro návštěvníky. Bude tu sociální zařízení i prostor pro technické vybavení, které zajistí provoz celého areálu.

Při opravě se podařilo objevit vyústění bývalého mlýnského náhonu do turbínové kašny. Náhon, kdysi široký a důležitý pro chod mlýna, byl zasypán v 60. letech minulého století. Spolek plánuje jeho částečnou obnovu, aby návštěvníci viděli, jak voda poháněla mlýnská kola i turbínu. „Chceme zachovat původní technické prvky, protože právě ony vyprávějí příběh místa,“ vysvětlil ČTK Vlastimil Šimek.

Budoucnost mlýna ale není jen o stěnách a střechách. Spolek přemýšlí i nad náplní pro návštěvníky. V plánu je expozice věnovaná mlynářství a technickému vývoji mlýna. Zvažuje se také připomenutí arcibiskupa Karla Otčenáška, který se v Českém Meziříčí narodil, nebo historie sousedního cukrovaru. Mlýn by se tak mohl stát místem, kde se potkají minulost s přítomností – a kde se lidé nejen dozvědí něco nového, ale i setkají při kulturních a společenských akcích.

Jedna z nejstarších staveb v Českém Meziříčí

Hrnčířův mlýn patří k nejstarším stavbám v obci. První zmínka o něm pochází už z roku 1598. Současná podoba budovy se datuje do roku 1740. V 19. století jej koupila rodina Hrnčířů, která ho vlastnila až do poloviny 20. století. Právě za jejich působení mlýn výrazně zmodernizoval. V roce 1872 tu mlynáři začali používat nové „amerikánské složení“, v roce 1893 pořídili mlecí válcovou stolici a o deset let později nahradila vodní kola turbína. Od roku 1906 tu navíc svítilo vlastní elektrické osvětlení, což byla v té době velká vzácnost.

„Mlýn fungoval až do 50. let minulého století, kdy se v něm přestalo mlít. Pak začal chátrat a po koupi cukrovarem mu hrozil zánik,“ vysvětluje na webu vodnimlyny.cz archivář Jan Škoda. Teprve v roce 2019 přišel obrat, kdy se objekt stal kulturní památkou a přešel do rukou spolku ochránců památek. Ti od té doby krok za krokem mění ruinu v památku, která má znovu sloužit lidem.