V noci na neděli se změní čas, ve tři hodiny v noci se posunou hodinky zpět na 2:00 a noc se tak o hodinu prodlouží. Zimní čas bude jako každý rok trvat pět měsíců, zpátky na letní se vrátí v neděli 31. března 2019, v zemích Evropské unii možná naposledy povinně. K tomuto datu Evropská komise navrhuje ukončit povinné střídání času. Jako každoročně pocítí v noci změnu času i cestující v mezinárodních nočních spojích, které většinou budou nad ránem hodinu čekat ve stanicích.
Různé občanské iniciativy a petice se řadu let odvolávají na možné negativní dopady střídání času na zdraví. Podle nich nepřináší ani žádné energetické úspory, což bylo původním záměrem zavedení letního času. Lékaři a psychologové se shodují na tom, že na změnu času si zejména starší lidé a děti zvykají asi týden. Horší je to v březnu při změně na letní čas, kdy musí fakticky vstávat o hodinu dřív.
Evropská komise navrhla letos v září Evropskému parlamentu zrušení směrnice z roku 2001 o střídání zimního a letního času. Komise vycházela z výsledku celoevropské ankety, do níž se zapojilo 4,6 milionu Evropanů a 84 procent z nich se vyslovilo pro zrušení. Členské státy by se tak samy měly rozhodnout, zda se jejich občané budou řídit letním či zimním časem.
Ve světě se v mnoha zemích v minulosti letní čas zaváděl, ale i rušil. Obecně lze říci, že letní čas platí ve většině zemí Evropy, Severní Ameriky a Blízkého východu, zatímco v Asii (kromě Íránu) a Africe a ve většině států Jižní Ameriky (kromě části Brazílie, Chile a Paraguaye) neplatí. Z velkých zemí jej v roce 1992 zrušili v Číně a v roce 2014 definitivně v Rusku. V Evropě letní čas kromě Ruska neplatí ještě v Bělorusku, na Islandu a na Špicberkách.
