V roce 1997 se starý stadion v Hradci Králové proměnil ve vodní nádrž. Lidé se tam chodili koupat
Dnes už má Hradec Králové nový fotbalový stadion, na který čekal dlouhých 15 let. Ten starý přečkal dokonce i ničivé povodně v roce 1997. Po několikadenních deštích se protrhla hráz na Orlici a voda zaplavila kompletně celý fotbalový stadion. Mezi tím, co klub zachraňoval peníze a auta hráčů, lidé si ze zatopené hrací plochy udělali koupaliště a místo pro rybolov.
Při povodních v roce 1997 v celé České republice zemřelo 50 lidí. Velké voda postihla třetinu Česka, nejvíce Moravu a východní Čechy.
První voda se na fotbalový stadion začala valit už kolem půl deváté ráno. V tu chvíli se rozjela velká záchranná akce aut personálu a hráčů. V plavkách se začalo jedno po druhém odtahovat. Díky rychlému jednání hráčů se podařilo zachránit téměř všechny. Pod vodou zůstala dvě.
„Kolem půl desáté dopoledne jsem přijel na stadion. To už jsem se nedostal dolu na škvárové hřiště, tam bylo do pasu vody,“ zavzpomínal pro Hradeckou Drbnu tehdejší trenér brankářů Karel Podhajský. V tu chvíli už se rozjížděla další záchranná akce. Bylo třeba dostat se do zatopených šaten a z nich vynosit dresy, kopačky a také peníze vybrané na pokutách.
Pro ně se vrhl tehdejší kapitán Václav Kynos, tomu se nakonec podařilo peníze zachránit. „Z kabin jsem vytahoval dresy, kopačky a svoje věci,“ vzpomíná Podhajský.
Prakticky do hodiny byla kompletně celá hrací plocha pod vodou, hladina tenkrát dosahovala až po břevno. Dodnes se odhaduje, že to mohlo být zhruba 180 centimetrů vody. Kromě hrací plochy voda kompletně zaplavila i šatny, zázemí hráčů a část tribun.
Voda přilákala milovníky vodních sportů a pytláky
Během chvilky se zatopený fotbalový stadion stal turistickou atrakcí. Na Malšovický most se chodilo dívat několik desítek lidí z celého Hradce Králové. Druhý den se dokonce našli tací, kteří se rozhodli vytáhnout loďku. Na té se pak projížděli po zatopené hrací ploše.
Ve chvíli, kdy se začala voda odčerpávat zpátky do Orlice, se u stadionu objevovali i pytláci. Ti využili situace a nakradli několik kilogramů ryb, které sem voda naplavila ze sádek. „Správci tam do košů na prádlo chytali ryby,“ vzpomíná Podhajský. Na jedné z dobových fotek je dokonce vyfocená babička s vnoučátky, společně se na tribunách fotbalového stadionu koupou.
„Když voda opadla, tak tam bylo jedno z nejlepších hřišť v České republice – co si tak pamatuji. Ta tráva dostala takovou výživu, že pak rostla naprosto parádně,“ říká dnes už s úsměvem Podhajský.
Klub dál trénoval, jen jinde
„Tréninky to nezastavilo. Mysleli jsme si, že pomůžeme zachránit nějaké věci a budeme mít volno. Trenéři ale zaveleli, a ještě ve tři odpoledne jsme trénovali Na Háječku,“ říká Podhajský. Jejich kompletní vybavení (včetně kopaček) se v tuhle chvíli sušilo někde na tribunách stadionu.
Stadion se podařilo opravit relativně rychle. 9. července byl kompletně zatopen a už koncem července se zde hrál první zápas. Na ten si Karel Podhajský pamatuje dodnes „Na konci července jsme hráli doma s Budějovicemi 1:1,“ ukončuje náš rozhovor.
