Tento týden se u soutoku řek Labe a Orlice v Hradci Králové objevila nová malba nahé ženy. Na most kousek od Fakultní nemocnice Hradec Králové ji namaloval umělec JWMindStrike, který stojí i za nedávnou malbou herečky z filmu pro dospělé v Kuklenách. Jak dlouho mu malba trvala? Kolik jich po celé České republice má nebo jak si vybírá konkrétní ženy? Nejen o tom se rozmluvil v rozhovoru pro Hradeckou Drbnu.
„Pokud bych měl malbu nacenit, řeknu si 20 tisíc.“
Hradec Králové z ničeho nic přestal mluvit o nové lávce přes Labe a tématem číslo jedna se stala nahá žena na silničním mostě. Kdo je to?
Všechny moje ženy, které jsem namaloval, jsou skutečné. Modelky si zásadně nevymýšlím (smích). Kdo konkrétně je tohle, to vám teď neřeknu. Nechávám se inspirovat celou řadou fotografů jak z České republiky, tak zahraničí. Občas je tak těžké dohledat konkrétní jména modelek.
Jak si vybíráte místa pro ty své malby? Proč zrovna Hradec Králové a proč právě tenhle most?
Jsem původně z Hradce Králové, takže ta moje grafity cesta začala právě tam. Teď bydlím v Praze. Jednou za pár let se vždycky zastavím, abych si tam něco namaloval. Navíc… V té době, když jsem v Hradci Králové bydlel, byla právě tato plocha legální a normálně se tam chodilo malovat. Já tam byl hned několikrát.
Až z té debaty kolem mé práce jsem přišel na to, že to tak vlastně už není. Takže jsem to nakreslil nelegálně, ale dozvěděl jsem se to až zpětně. Ale když jsem četl vyjádření Ředitelství silnic a dálnic, tak jim to je asi jedno.
A jaká je ta hlavní myšlenka vašich maleb?
Hodně se pohybuju na sociálních sítích. Určitým způsobem mně přijdou legrační nebo bizardní slečny, které to svoje tělo vystavují za účelem toho, aby měl ten příspěvek co nejvíce srdíček nebo prokliků. Svým způsobem je mi to jedno, ale baví mě to celé dokumentovat. Většinou jsou to právě prsa nebo zadky. Jsou to fotky, které jsou jasně mířené na pánské publikum.
Dokážete tu malbu na mostě v Hradci Králové ocenit? Kolik byste si za ni řekl? Pokud by vás někdo poptal…
Určitě bych to dokázal nacenit. Dělám to často. Většinou jsou to formáty do deseti metrů čtverečních. Tak takovou malbu bych si nacenil třeba na 20 tisíc korun.
Takže obsah Instagramu přenášíte do reálného světa a off-line prostředí?
Ano. Dá se to tak říct. Vlastně jenom dokumentuji to, na co narazím na sociálních sítích nebo různě na internetu. Vlastně to na zeď přenáším jedna ku jedné… Aby to bylo velkoplošné a vydrželo to, co možná nejdéle.
Vy jste také autorem herečky z filmů pro dospělé v Koželužně. Proč jste si vybral právě tohle místo, když jste věděl, že se ta budova bude demolovat?
Devadesát procent mých maleb je na opuštěných lokacích. Jsou to opuštěné domy a zdi. Je to vlastně kvůli tomu, že jsou ta místa magická, dobře vypadají a dobře se fotí. A to, že to má jít k zemi… Tak to z toho vlastně dělá tu unikátní věc. Moc dobře jsem věděl, že se to bude bourat. Ale právě ta časová trvanlivost je na tom hodně zajímavá.
Namaloval jste v Hradci Králové ještě něco?
Asi největší dílo, které jsem v Hradci Králové namaloval je vidět na letišti. Bylo to pro jednu společnost, která tam má garáže. Ta malba má asi 40 metrů. To byl asi největší počin, který jsem tady nechal. Ale to byla klasická zakázka, za kterou jsem dostal zaplaceno.
„Konečně se v Hradci Králové řeší něco jiného než lávka za 175 milionů“
Co říkáte na ohlas, který to vzbudilo na sociálních sítích?
Vůbec to nechápu. Člověk by si řekl, že kolem toho budou chodit lidi a říkat si „jo, to je pěkný a teď jdeme dál“. Že až tolik lidí bude nadšených, to jsem fakt nečekal.
Na druhou stranu, potkávám se i s negativními ohlasy. To, co dělám je kontroverzní a vždycky se najde někdo, komu se to líbit nebude. A těm lidem to vlastně nechci ani rozmlouvat. Na svůj názor má právo úplně každý. Nejsem tady od toho, abych je přesvědčoval. Snažím se na ty reakce moc nekoukat.
Pojďme se ještě vrátit k malbě na mostě u soutoku. Jak dlouho vám to trvalo?
Na místě jsem strávil asi pět hodin. Začal jsem v deset dopoledne a odjížděl jsem kolem čtvrté, kompletně sbalený. A to to nebylo žádné závratné tempo. Dost tomu napomáhá i ta technologie. Právě ten sprej je médium, které je strašně rychlé a živé. Za velmi krátkou dobu dokážete pokrýt velkou plochu barvou.
Nejvíce času paradoxně nestrávím u té realizace, ale přípravy. Tím myslím hledáním lokací, fotografií těch modelek. Každou fotku pak vezmu, musím ji xkrát upravovat a koukat na to úplně z jiného úhlu pohledu. A to je ta největší práce. Přijít k té zdi už pak není až taková práce. Tam si potom nemůžete vybírat. Striktně se držím toho mého návrhu. Každá improvizace tady může znamenat hodiny práce navíc.
Vzpomenete si na svoje úplně první dílo?
Asi vzpomenu… Asi bych o tom ale nechtěl mluvit. Byl jsem mladý, nezkušený a špatně jsem vybral místo. To všechno samozřejmě ilegálně. Takže asi tak.
Dobře, zeptám se jinak. Máte všechna svoje díla v České republice spočítaná?
Odhadem. Musím se přiznat, že to nepočítám. Nedávno mi psal můj fanoušek, že jich napočítal zhruba 180 po celé České republice.
Furt mě vrtá hlavou, jak se k tomuhle malování člověk dostane. Studoval jste to? Nebo talent od přírody?
Já jsem kreslil vždycky, už od malička mě to strašně bavilo. Pak už mě k tomu vedla jasná cesta. Chodil jsem na ZUŠku a uměleckou střední. Pak tam byl nějaký pokus o uměleckou vysokou školu… Paradoxně jsem do toho jenom nadšený. Je to výborný relax. V tomhle ohledu jsem strašný budovatel. Strašně mě baví se zlepšovat a posouvat dál.
A závěrem se ještě musím zeptat na budoucí plány. Máte nějakou konkrétní představu nebo místo?
Pořád mám hodně nápadů a lokací, takže vlastně pořád nabito. Na druhou stranu… Tenhle rok bude více ve znamení toho oficiálního umění. Mám domluvené zajímavé zakázky a stěny. Takže uvidíme… Ale určitě budu letos hodně aktivní.
