Muž zkolaboval kousek od svého bytu. Zachránila ho kolemjdoucí a hlídka policie

„V době jejich příjezdu se u muže nacházela žena, která prováděla nepřímou srdeční masáž, jelikož muž byl v bezvědomí. V této činnosti jí policisté pomohli a vystřídali jí,“ uvedla na webu policie mluvčí Šárka Pižlová. Druhý policista připravil mobilní defibrilátor, ten však výboj nedoporučil. 

Po několika minutách srdeční masáže se muž začal sám bránit. Za několik okamžiků už byl při vědomí. „Následně mu policisté společně s dobrovolnými hasiči poskytli tepelný komfort. A to až do příjezdu zdravotníků, kteří ho poté transportovali do trutnovské nemocnice,“ uvedla Pižlová.  

Jak na první pomoc?  

V první řadě je třeba rozpoznat, zda postižený dýchá. U těch, co komunikují, je to poměrně snadné. Pokud je zraněný v bezvědomí a nereaguje na žádný z podnětů, musíme zjistit, zda dostatečně dýchá. Provedením záklonu hlavy a zvednutím brady uvolníme dýchací cesty. Následně zjišťujeme stav dechu pohledem i poslechem po dobu deseti vteřin. Během této doby se musí zraněný alespoň dvakrát nadechnout. Pokud tomu tak není, musíme ihned zahájit srdeční masáž neboli resuscitaci. 

„Záklon hlavy je životně důležitý. A pokud máme podezření, že zraněný nedýchá, provedeme záklon hlavy i bez ohledu na to, zda může mít zraněný poraněnou páteř.  S poraněním páteře má totiž šanci na život, bez dýchání nikoli,“ vysvětluje v tiskové zprávě Lukáš Hutta z Asociace Záchranný kruh. 

Srdeční masáž je nutné provádět na tvrdé podložce nebo zemi. Následně je třeba stlačovat hrudník frekvencí 100 – 120x za minutu do hloubky pět až šest centimetrů. Školený zachránce může kombinovat stlačování hrudníku s umělými vdechy. A to v poměru 30:2. 

„Zajištění dýchání, potažmo zahájení resuscitace je klíčovou podmínkou pro přežití zraněných. Již po čtyřech minutách dochází u nedýchajících osob k nevratnému poškozování mozku a vzápětí jim hrozí smrt. Průměrná doba pro příjezd odborné zdravotnické pomoci na místo dopravní nehody je v Evropské unii sedm až 15 minut. Životy zraněných tak nejednou bývají v rukou jejich laických zachránců,“ dodává Hutta.