Čtvrtek, 24. února 2022, 12:50
Velice nelibě snáší vpád ruské armády do své rodné země i dvaatřicetiletý Ukrajinec Dmytro Bulbakh, který v České republice bydlí a pracuje už 6 let. Vojáky svého rozpínavého souseda označuje za teroristy, sám však má informace, že se Ukrajinci hromadně mobilizují, aby svoji zemi bránili.
„Ti stejní ruští vojáci, kteří od roku 2014 okupovali luhanskou a doněckou oblast, tam jsou teď po jednostranném uznání těchto území ze strany Ruska vlastně oficiálně,“ připomíná Dmytro, který zde v České republice pracuje v rodinné firmě rozvážející mražené zboží. Východní hranici své země tak už Ukrajina od „Euromajdanu“ nekontroluje, hlídají ji teroristi, jak ruské okupanty nazývá.
Za velmi mocnou pak považuje Dmytro, kamarády a blízkými zvaný Dima, ruskou propagandu. „Fascinovalo mě, že už před půlrokem byly na ruských programech k vidění záminky pro případný útok na Ukrajinu. A teď nyní Putin prohlašuje, že by Ukrajinci chtěli ruskou populaci skoro vraždit a vzít si zpátky Krym,“ kroutí hlavou Dima s dovětkem, že přitom oba národy v Luhansku a Doněcku žijí v pohodě pospolu. „Ono je proti Putinovi i spousta Rusů, kteří mají přehled, ale samozřejmě nejsou v hledáčku tamní televize,“ dodává Dima, který má i dost ruských kamarádů.
Doufá, že by Češi mohli nyní s Ukrajinou soucítit. „Velice dobře totiž víte, co znamená, když ruská armáda přijede vysvobodit národ, který chce jít svým směrem a rozhodovat si sám o své budoucnosti,“ odkazuje na československé události v roce 1968.
Přestože státy NATO dávají najevo svoji soudržnost a v blízkosti ruských hranic shromažďují své vojáky, je k reálné pomoci Evropy a USA mladý Ukrajinec spíše rezervovaný. „Jsme určitě rádi, že v tom nejsme sami. Mám ale pocit, že Evropa bude spíše vyčkávat a Rusko neprovokovat,“ soudí, „ale počkejme si pár dní na dopad sankcí. Tím největším trestem pro Rusko by bylo, kdyby je odpojili od SWIFTu (systém bankovního styku – pozn. autora).“
Nejen Ukrajina jako taková, ale konkrétně Dimovy předci mají s východní velmocí neblahé zkušenosti. „Babička byla hodně proukrajinská a to se bolševikům nelíbilo, poslali ji proto na Sibiř,“ vzpomíná na vyprávění. „Tam porodila taťku a naštěstí se ze odtud oba vrátili.“ Jejich dům však už byl obsazen sovětskou rodinou...
Přes veškerou skepsi má však Dima, jehož vášní je fotbal a tenis, i povzbuzující zprávy. „Ukrajinci jsou odhodlaní jít do armády a bojovat za svoji vlast,“ tlumočí informace ze své původní domoviny. Do fondu „Vrať se naživo“ na podporu obrany Ukrajiny jen za včera přistálo zhruba 2,5 milionu korun.
„Jestli si Rusové myslí, že jsou za dva dny v Kyjevě, tak se pletou,“ dodává bojovně. Připomíná totiž odlišnost oproti roku 2014, kdy se Ukrajina tehdy „spoléhala na Budapešťské memorandum a nechala se Rusy zaskočit a vrazit kudlu do zad.“
Náš respondent má na Ukrajině početnou rodinu. „Brácha i strejda tam jsou s rodinami, stejně jako moje druhá babička nebo rodina mé manželky. I my zvenku se snažíme, posíláme peníze na podporu ukrajinské armády, aby měli vše, co je potřeba.“
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
