Na Labské louce dostaly po požáru šanci i ohrožené druhy

Oheň loni 17. listopadu na ploše přes 30 hektarů zasáhl porosty kleče, zakrslých smrků, smilky tuhé, borůvčí a rašeliniště. Příčinou byla zřejmě něčí nedbalost, požár například mohl vzniknout od odhozeného nedopalku cigarety, který rozfoukal vítr. Podle Adámka bylo štěstím, že hořelo na konci vegetačního období, kdy byly ceněné smilkové trávníky suché a půda promrzlá, takže oheň neprohořel organickou vrstvou půdy. Naopak se rozvolnily klečové porosty, čímž dostaly větší šanci některé ohrožené rostlinné druhy.

"Pokud je to jednorázová událost, jako na Labské louce, přírodě to neuškodí, naopak to zvýší biodiverzitu. Jsme ale na začátku výzkumu, takže jde o velmi předběžné závěry," řekl Martin Adámek. Podle něj jsou tak rozsáhlé požáry v těchto nadmořských výškách v ČR výjimečné.

Požár zasáhl lokalitu, která je v nadmořské výšce kolem 1390 metrů a patří k ekosystému arkto-alpínské tundry, tedy k tomu nejcennějšímu, co lze v Krkonošském národním parku najít. Vědci na jaře vytyčili plochy v požářišti i v nezasažené oblasti pro zjištění změn, které se v souvislosti s požárem na Labské louce dějí. "Do deseti let bychom neměli poznat, že na Labské louce hořelo, a to i přesto, že regenerace ekosystému je v této nadmořské výšce pomalejší," řekl Adámek.

Na spáleništi se daří i ohroženým rostlinným druhům

Při požáru shořela z velké míry stařina smilkových trávníků a oheň poškodil i klečové porosty, které ale v poslední době začínají krkonošskou tundru "dusit". Zatímco v 16. a 17. století klečové porosty v této části hor vlivem tehdejšího hospodaření téměř zmizely, od konce 19. století je tam majitelé hor často vysazovali s cílem zmírnit erozi.

Správa KRNAP proto od 90. let minulého století husté klečové porosty ve vybraných lokalitách prořezává, aby zabránila zplošťování krajinného reliéfu zformovaného mrazem. Cílem podle nich není kleč vymýtit, ale vytvořit optimální prostorovou mozaiku s klečovými porosty.

"Požár zvýšil množství druhů rostlin, které tam rostou. Většinou jde ale o druhy, které se v okolí vyskytují," řekl Adámek. Na spáleništi se podle něj daří i ohroženým rostlinným druhům jako čípek objímavý, plavuník alpínský, jestřábník alpský, ostřice Bigelowa nebo glaciální relikt ostružiník moruška, který je důkazem jedinečnosti krkonošské tundry.

Vyskytla se ale také něžádoucí expanze 

Krkonoše jsou nejjižnějším místem výskytu severského ostružiníku morušky a naopak nejsevernějším místem výskytu kleče v Evropě. Nikde jinde na světě se tyto dva druhy nepotkávají.

"Naopak nežádoucí je expanze některých druhů trav, jako je třeba bezkolenec modrý, kterému se na spáleništi obzvlášť daří. Uvidíme v příštích letech, jestli to bude představovat problém," řekl ČTK Adámek.

Arkto-alpínská tundra má v Krkonoších tři podoby: nejvýše je lišejníková, níže, kam spadá Labská louka, travnatá a ještě níže v ledovcových karech je květnatá tundra.

Loňský požár nebyl v Krkonoších na hřebenech hor nad hranicí lesa v novodobé historii prvním. Například v 80. letech požár zasáhl tundru u Luční boudy.