Zoo ve Dvoře Králové patří k nejoblíbenějším českým zahradám

Počátky dnešní zoologické zahrady byly přitom skromné. Měla rozlohu pouhého 6,5 hektaru - tedy asi desetinu současné - a první nevelké klece a výběhy byly osazeny nenáročnými druhy zvířat především evropské fauny. Novou zahradu v malém východočeském městě - která je mimochodem o několik let starší než zoo v Brně, Olomouci či Ostravě - se dařilo postupně rozšiřovat a v klecích začala přibývat exotická zvířata. Velkou zásluhu na tom měl Josef Fabián, její první správce v letech 1946 až 1953, který mimo jiné prosadil název Východočeská zoologická zahrada.

Zahrada, jejíž první takzvaný tropický pavilón vznikl přestavbou palmového skleníku a domov v něm nalezli opice, ptáci nebo lev Rémus, se začínala rozvíjet už v 50. a 60. letech za vedení Františka Císařovského, který byl ředitelem mezi roky 1956 a 1965. Císařovského éra byla spojena s budováním na tehdejších poměrů moderních tropických pavilónů, zoo také získala další pozemky potřebné pro rozvoj.

Nejslavnější část historie zahrady ve Dvoře Králové nad Labem za začala psát v červenci 1965, kdy se jejím ředitelem stal Josef Vágner, původním povoláním lesník, který se ale intenzivně zajímal o tropickou flóru i faunu. Během svého ředitelování uspořádal osm expedic do Afriky, z kterých dovezl tisíce zvířat. Ta znamenala základ legendárních chovů ve Dvoře, které z něj dodnes činí nejvýznamnější genetickou banku afrických zvířat mimo jejich původní domovinu. Z odkazu Josefa Vágnera safari park čerpá dodnes.

Světový věhlas měl i záchranný chov nosorožců černých, kteří se vrátili ze Dvora do Tanzanie a Rwandy. Patrně nejznámější jsou pak snahy safari parku o záchranu nosorožců bílých severních. Na světě jsou dnes známy už jen dvě samice těchto nosorožců a obě se narodily ve Dvoře. Žádná jiná zoo na planetě tento druh nikdy nerozmnožila. Samice Nájin a Fatu převezli zoologové se dvěma samci ze Dvora Králové do Keni v roce 2009. Domnívali se, že africké prostředí bude pro jejich reprodukci příhodnější. Ačkoliv se zvířata pářila, ani jedna ze samic přirozeně nezabřezla. Samci Suni a Sudán uhynuli v Keni v letech 2014 a 2018.

V polovině 70. let postihla zoo asi nejtragičtější událost v jejích dějinách. V roce 1975 bylo utraceno 48 žiraf a několik buvolů a antilop. Důvodem bylo podezření na slintavku, které se ale oficiálně nepotvrdilo. Událost nadále zůstává obestřena řadou teorií a pochybností. Dvorská skupina žiraf byla největším stádem těchto největších suchozemských savců na světě chovaným v zajetí a jeho vybití napáchalo obrovskou škodu na genofondu populace žiraf v lidské péči.

Pro směřování zoo bylo významné i působení dalšího ředitele Jiřího Svobody, která ji vedl do roku 1986 a který stál u počátku výrazné modernizace zahrady. Sklo začalo nahrazovat mříže, začaly se vytvářet i výběhy, jež se snaží zakrýt rušivé pozadí budov. V roce 1989, za ředitele Pavla Suka, pak bylo otevřeno safari, bez kterého si dnes královédvorskou zoologickou zahradu už asi nelze představit - a u jehož začátků stál také Josef Vágner. O 25 let později bylo na jeho počest přejmenováno na Africké safari Josefa Vágnera, v roce 2016 bylo prohlášeno kulturní památkou.

V první polovině 90. let byl ředitelem zoo Ivan Pojar (za něj se mimo jiné podstatná část technických zaměstnanců stala externími dodavateli), po kterém v roce 1996 nastoupila do čela zahrady Dana Holečková. Za jejího vedení dosáhla zoo úspěchů v chovu, začaly také programy návratu zvířat - především vzácných nosorožců - do Afriky.

Stinnou stránkou bylo vyloučení dvorské zoo z Asociace evropských zahrad a akvárií (EAZA) v roce 2010 i ze Světové asociace zoologických zahrad (WAZA) o dva roky později. Jako důvod asociace uvedly nedodržování pravidel programů záchrany zvířat a porušení etického chování při převozech zvířat, což ale Holečková odmítala.

Ve funkci ředitelky nakonec strávila 16 let - tedy jen o dva roky méně než Josef Vágner - a odešla i kvůli politickým sporům s vedením Královéhradeckého kraje, který zoologickou zahradu zřizuje. Od prosince 2012 ji nahradil Přemysl Rabas, někdejší dlouholetý ředitel Podkrušnohorského zooparku v Chomutově, který ve Dvoře Králové koncem 80. začínal kariéru. Pod jeho vedením se zoo vrátila do mezinárodních organizací, pokračovala také ve stavbě a modernizaci pavilonů nebo záchranných programech zaměřených na ohrožená africká zvířata. Známá je třeba snahou zachovat nosorožce bílé severní.

Návštěvnost Safari Parku Dvůr Králové nad Labem na Trutnovsku loni klesla meziročně o šest procent na 684.356 lidí z předloňských rekordních 729.767 návštěvníků. Po rekordu roku 2024 šlo o druhou nejvyšší návštěvu v novodobé historii zoo. Hlavním důvodem loňského poklesu bylo nevyrovnané počasí. Návštěvnost podle zoo zřejmě ovlivnila i preventivní opatření kvůli hrozbě nákazy slintavkou a kulhavkou.