Člověk by se měl trochu sebevzdělávat a pracovat na sobě, říká DJ, hudební manažer a pilot Michal Čuřík

Na diskotékách začal hrát Michal Čuřík alias Michael C jako DJ úplnou náhodou, když mu bylo přibližně 17 let. V té době poslouchal i rádio a říkal si, že by bylo skvělé v něm působit. Tehdy úplně přesně nevěděl, co by v něm mohl dělat. „Jelikož jsem začal hrát, tak jsem si říkal, že by bylo fajn být DJ a podílet se i na té muzice a celkově na zvuku. Přes Pavla Cejnara jsem se tehdy dostal na hudební rádio v Pardubicích,“ vzpomíná Michal.  Byl tu pořad pro DJs a Michal se v něm stal pravidelným hostem. Přibližně po roce a půl ale přišla nabídka. „Na tom samém rádiu se hledal zvukový technik, který se měl podílet na zvukovém obalu rádia. Přihlásil jsem se a už jsem tam zůstal,“ říká s úsměvem o svém dalším velkém milníku. 

Časem se ale objevila další lákavá nabídka. Tentokrát šlo o práci v hudebním rádiu ze sousedního Hradce Králové. „Tehdy jsem měl informaci, že se tu velmi dobře pracuje a že je tu spousta zajímavých lidí. Právě i jedním velkým kladem byl tým těch, kteří tu pracovali. Zažil jsem tam naprosto nádherných deset let. Poznal jsem tam skvělé lidi a myslím, že jsme kamarádi dodnes. Toho si strašně vážím. Práce byla také fajn, protože tvorba zvukového obalu, za kterou jsem deset let zodpovídal, pro mě byla skvělá věc. Kromě hraní jsem chtěl dělat i něco jiného a tohle se s tím pěkně doplňovalo,“ vysvětluje.

Do třetice všeho dobrého

V jeho životě ale došlo k další změně a z Hradce Králové se přesunul do Prahy. Na současném rádiu, kde působí, je úplně jiný styl hudby. Doplňuje se s tím, co Michal hraje, a zároveň i s tím, jakou muziku tvoří. „Nedělám tady jenom zvuk, ale i kompletní playlisty a jsem hudební manažer. To mě baví samozřejmě ještě víc, protože kromě té práce se zvukem ještě programuji muziku, kterou i hraju. Mám ji hrozně rád a mám k ní blízko. To už je opravdu práce, co je i naprostá zábava,“ říká s opravdovým nadšením. Zároveň dodává: „Ještě pracuji v síti rádií a pro rádia dělám více věcí. Primárně pracuji pro dvě rádia, plus ještě máme on-line oddělení a v něm pomáhám s tříděním taneční hudby v on-line katalogu.“

Když začal s tvorbou vlastní hudby, měl se co učit

O tom, že je Michal s elektronickou muzikou spjatý mluví i fakt, že ji tvoří už od roku 2004. Pustil se do ní i přesto, že nemá žádné hudební vzdělání a ze začátku to bylo především o učení se se softwarem. Všechno se musel doučit a bylo to dost náročné. Se zvukem ale pracoval a nějakou průpravu měl. „Když člověk tvoří elektronickou muziku, tak je dobré to slyšet, mít sluch. Pak se doučí základní akordy,“ dodává. S tvorbou mu pomáhají i kamarádi, kteří umí hrát na více nástrojů a vše mu zkontrolují nebo mu poradí. „Teď už to produkujeme ve vícero lidech, protože toho času není tolik, abych se s tím mohl dělat jenom sám. Mám spoustu spoluproducentů, kteří mi s tím pomáhají,“ říká.

Když tvoří spolu s ostatními kompletně autorskou muziku, největším cílem je, aby o ni mělo zájem větší vydavatelství a podepsalo s nimi smlouvu. „Díky tomu se potom naše skladby lépe dostávají ke známějším jménům. Což se tenkrát i stalo, protože naši hudbu hrál i nizozemský DJ a remixér, který je jedním z průkopníků trance stylu, Ferry Corsten. Byla to ale i spousta dalších poměrně známých lidí,“ dodává s úžasem.

Velkého úspěchu se dočkal i jejich remix legendární kapely U2, který není oficiální a je volně ke stažení. Dostal se do radio show známých rádií po celém světě. „Hrál se například v Brazílii, hodně to hráli v Asii a z toho jsem měl samozřejmě radost.“

Hudbu dokáže spojit s cestováním

Hraní dokázal Michal spojit i s cestováním, které má rád. Po Evropě hrál na řadě míst, ale nejvíc působil v Itálii. Nejdál byl v Číně. Psal se rok 2006. „Tady jsem vystupoval ve zvláštním klubu. V té době to byl asi jeden z nejmodernějších klubů. Já osobně jsem klub s takovým vybavením vůbec neznal. To, že jsem tu mohl hrát bylo skvělé,“ vzpomíná na svůj zážitek.

Když člověk letí tak daleko, jako je Čína, snaží se tu být co nejdéle a navštívit spoustu míst. Michal to měl ale jinak. Žádná extra velká turistika se překvapivě nekonala. „V Číně jsem byl na den a půl, takže jsem letěl jedenáct a půl hodiny letadlem. Tam jsem byl půl dne, následovala večeře s majiteli a dvě hodiny jsem hrál. Další den jsme měli prohlídku města a večer jsem letěl dalších 12 hodin domů. Bylo to přes německou agenturu a oni se o mě měli povinnost starat. Na dva týdny bych tu zůstat nemohl. V té době se v Číně navíc nedalo moc standardně turisticky vyrážet. Já jsem si v tom městě nemohl ani jít, kam bych chtěl. V té době mě nepustili z očí,“ popisuje tehdejší dobu a komplikace s vízem.

Není publikum jako publikum

Úplně nejvíc posluchačů měl Michal v původní T-Mobile aréně v Praze v roce 2005, když hrál před DJ Tiëstem. Bylo tu přes čtrnáct tisíc lidí. Hraje pravidelně na velkých festivalech v České republice, vystupoval na letních eventech i v Polsku. „Když je víc lidí, je to jiný pocit, trochu jiná práce s publikem. Ta odezva je obrovská. V klubu má člověk lidi zase naopak blízko. Na festivalu je jich hodně, ale jsou poměrně daleko,“ vysvětluje rozdíly s úsměvem.

Nejoblíbenějším kontinentem je Asie

I Michalovo cestování bez hudby, je poměrně pestré. Byl v Americe, ale mezi jeho nejoblíbenější kontinent patří Asie a nejoblíbenější zemi Malajsie. „Tady umí všichni anglicky, jelikož to dříve byla britská kolonie. Když potkáte bezdomovce, tak vám anglicky poradí, protože anglicky prostě umí. Bezdomovci jsou tu slušní lidé a prakticky je ani nepoznáte, protože je tu alkohol poměrně drahý. V Malajsii mají vynikající jídlo. Na různých místech seženete jídlo z celé Asie,“ libuje si v místní kuchyni.

Michal dále navštívil Indonésii, Thajsko a Japonsko. „Chybí mi ale ještě zcestovat Barmu a Laos. Doporučit můžu i Vietnam. V plánu jsem měl i Filipíny, ale pandemie to chtěla trochu jinak. Na ni přijde čas trochu později. Ale věřím, že ten čas se už blíží,“ říká a je z něho cítit velká natěšenost.

Michal Čuřík na dovolené v Asii

Létání versus letadlo

To, že Michal cestuje souvisí i s létáním, které má hrozně rád. Když letěl sám, cestu si naplánoval tak, aby měl co nejvíce přeletů. „Tenkrát jeden můj výlet do Thajska a Malajsie, byl na šest dnů. V těch šesti dnech bylo dohromady asi čtrnáct přeletů. Takže jsem toho víc nalétal, než nachodil,“ směje se.

V roce 2018 padlo rozhodnutí, že by si mohl zkusit udělat pilotní průkaz. Tak se i stalo. Od nastoupení na první hodinu do letadla uběhlo jedenáct měsíců do splnění praktické zkoušky. Mezitím složil i řadu těch teoretických. Po necelém roce tedy získal licenci soukromého pilota.

V současné době si Michal užívá lety s menšími letadly, jakými jsou Cessna nebo Piper. A samozřejmě studuje dál. „Zrovna procházím výcvikem létání podle přístrojů. S vybaveným letadlem bych tedy mohl létat i v nepříznivém počasí. Letošním cílem je být obchodní pilot. Člověk díky tomu může létat za finanční odměnu. Můžete pracovat. Neznamená to, že musí být v dopravním letadle. K tomu se vážou i další kvalifikace. Minimálně bych mohl dělat letecké vyhlídky, případně letecké fotopráce a další. Poté se dá dostat i na business jety. Co to bude dál, netuším,“ říká otevřeně. V létání se chce ale dál zdokonalovat.

U muziky Michal zůstane

V autorské muzice by se chtěl Michal posouvat dál. „Už jsem asi vyrostl z toho, aby ze mě byla DJská hvězda, protože jsem spokojený s prací v rádiu i s hraním. Doma mám ještě malé studio, kde tvořím zakázky pro klienty, jako jsou třeba reklamní spoty, různé hlášky pro dopravní společnosti. I v tom se snažím neustále zlepšovat. Chtěl bych se posunout i v tom létání,“ dodává na závěr.