čtvrtek 25. února 2021 Liliana

Jedná se o blog, názory redakce se nemusí s názory autora shodovat.

Příběhy od plotny: Hradec mě zachránil

Jsem jenom obyčejná hradecká holka, prolezlá ironií a sarkasmem, která si se spisovným jazykem netyká a jedinou lásku chová k Bukowskému s Welshem. Tak nejdřív pořádně čti, než mě odsoudíš svejma nenávistnejma komentářema.

Ještě před rokem jsem nebyla schopná uvařit kafe, pokud se chcem vyhnout negacím, můžeme říct, že jsem byla schopná připálit vodu.  Na druhou stranu jsem byla ta, co dokáže v místním lokále nejrychleji vyexovat pivo a na dny Bernarda, kdy pivko je za deset, propít majlant.

Vždycky tu bude někdo, kdo vám bude říkat, že píšete moc depresivní příběhy, nebo moc motivační slohy. Taky narazíte na lidi, který vám budou tvrdit, že se přece nemůžete mít tak špatně, nebo tak dobře. Pro správný porozumění mýho slovíčkaření je proto zapotřebí nekoukat na to, co píšu, ale jak to píšu.

Minulý Vánoce jsem dostala od Ježíška supr dárek v podobě středně těžký fáze deprese v doprovodu s panickou a úzkostnou poruchou. Což se může jevit jako krásnej začátek konce. Ono je sice hezký, že se v dnešní době o duševním zdraví vedou stále přijatelnější debaty a pomalu se boří mýty o tom, že člověk s takovou diagnózou vás nepobodá na ulici, ale informovanost o týhle tématice je stále nízká. Co si má pak takovej člověk, kterej se ztratil ve svým vlastním životě, počít? No, buď se z toho může posrat, nebo si sbalit svejch pět švestek do batůžku a začít znova. Nasednout na vlak, projet Pardubicemi a vystoupit v Hradci. Hlavně teda prosím vás, nezůstávejte na tom nádraží, i když tam mívají větší vánoční stromeček, než by se vám vešel do obýváku. Vždycky máte na výběr.

Doporučuju vybrat si nějakou věc, kterou ze srdce nenávidíte a do tý se opřít. Pro mě to v tu dobu bylo něco, co bych zahrnula do rubriky lajfstal s trošku bjůty a hlavně to hygí. Jako příklad s dovolením uvádím sebe, jelikož jinej nemám, takže nemůžu říct, že 9/10 žen pocítilo zjevný účinky již po třech měsících aplikace a ani to nemám vědecky podložený, protože tady žádnej týpek z oxfordský univerzity ještě na kafíčku nebyl. Což mě teda trošku trápí, ale ne zas tak moc, bych mu stejně asi nerozuměla, ne snad proto, že bych byla úplně blbá, ale já na ty květnatý věty nikdy nebyla.

Tak abych se vrátila k tomu, co jsem chtěla říct. Zdravý životní styl – je toho všude plno, až to podle mě zdravý není, tady je zapotřebí vysekat z toho, co se hodí vám, trošku to vyfiltrovat a ořezat. Šla jsem vylučovací metodou. Mohla jsem otěhotnět a pak vařit děckám #sugarfree #glutenfree bašty. Taky jsem si mohla koupit karimatku se stativem a natáčet se jak si lámu páteř u jógy. Chvilku mě lákala i varianta, vyrobit si vlastní batikovaný tričko a jít zvesela skákat do lesů. Ale to pořád nebylo ono, situace si žádala mnohem větší peklo. A jednoho dne to přišlo...

Stálo mě to hodně přemlouvání a překonávání starýho já. Ale je to tady.  Dobrovolně jsem vzala otěže spořádaný ženštiny a připoutala jsem se s nima k plotně, nad kterou jsem hrdě spálila veškerý knihy a publikace, který obsahovaly slovo feminismus, vlastně všechny, co obsahovaly nějaký slovo, páč co si má taková ženská číst, žejo, když to ani pořádně neumí. Na tajňáka jsem si teda koupila permici do fitka. Ale přísáhám, že budu ten náš mužský patriarchát obhajovat do tý doby, než budu mít větší svaly než oni. Ono se žije mnohem líp, když máte nějakej cíl.

Autoři

Štítky blog, Příběhy od plotny, story, Té Ká

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.