Blogy a komentáře

Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám...

Bylo to úplně jiné, než co jsem kdy zažila. Svaly na nohou mě bolely tak, že jsem nemohla vstát z postele. Pak to najednou přestalo, ale jen na jeden den, aby se ten následující koronavirus vrátil znova - ve větší síle a s dalšími novými příznaky.

Hned na začátek bych chtěla říct, že jsme nikdy z koronaviru neumírali strachy, ale taky jsme ho nikdy nebrali jako „nevinnou chřipečku“. Zkrátka jsme z něj měli tak nějak přirozený respekt a snažili se mu nechodit moc naproti. I tak se nám ale...

Zná to každý, kdo vyrazil do centra Hradce svým osobním automobilem. Především ve všední den se jeho původní cesta protáhne mnohdy i o dlouhé minuty. Proč? Nemůže najít parkovací místo, přitom v centru města už dlouhé týdny existuje vskutku dobrá...

Není snad nikdo, kdo by alespoň jednou neslyšel o nekonečném příběhu s budoucím fotbalovým stadionem v Hradci Králové. Na legendární lízátka chodí diváci už od sedmdesátých let! Malšák tak pamatuje i několika tisícové návštěvy v době velké slávy...

Tah, který překvapil celou hokejovou extraligu. Dva hlavní trenéři, kteří mají stejně rozdělené pravomoce. Již v minulosti se ukázalo, že něco takového nefunguje, a zatím se to jen potvrzuje. Od příchodu Vladimíra Růžičky pod Bílou věž se situace...

Až budete tohle číst, tak budu mít za sebou už rok. Rok, co jsem zavřenej, rok, co jsem přišel o svobodu, rok, co se mně komplet změnil život. A dnes vám napíšu, co se změnilo za takovou krátkou „pro mě strašně dlouhou“ dobu.

Jsem jenom obyčejná hradecká holka, prolezlá ironií a sarkasmem, která si se spisovným jazykem netyká a jedinou lásku chová k Bukowskému s Welshem. Tak nejdřív pořádně čti, než mě odsoudíš svejma nenávistnejma komentářema.

Celou tu proklatě dlouho dobu, celých proklatě dlouhých 8 měsíců, co jsem tady, jsem se snažil chovat jako člověk, se všema sem se snažil vycházet, nikomu nic nedělal, jak tady slyším každý den - chovat se podle vnitřního řádu věznice. A k čemu mně...

Můj soud skončil docela špatně. No teda jak se to vezme. O domácí vězení můžu žádat až po jedné polovině trestu. Ale proč tedy proběhl soud, když nemůžu žádat? Proč tolik zbytečného papírování? Proč zbytečně vytahovat „pana“ soudce z postele? To tam...