Tvořivost má rodačka z Hradce Králové Anny Veverka v sobě. Prostě se s ní narodila a postupně v sobě tento dar objevovala. Vše začalo v ranném dětství, kdy začala vyrábět různé výrobky. Na prvním stupni se věnovala fotografování, později se dostala i k malování obrazů a před nedávnem i k tvorbě květin z papíru. Během pár let ušla velký kus cesty a za sebou má již několik výstav. I proto jsme ji zařadili mezi (ne)obyčejné.

Vypadá to, že ani po šesti letech od onoho nešťastného referenda a více jak dva roky po britském vystoupení z EU nemůžeme brexit považovat za definitivně vyřešenou záležitost.

Vysoká inflace a stagnující platy děsí téměř všechny obyvatele České republiky. Jedna skupina je ale ohroženější než ostatní. A právě ona se může stát zdrojem kolosálního průšvihu…

Svérázným pojetím ukrajinské vlajky přelstili čeští fanoušci pořadatele na hokejovém mistrovství světa. Když jim finští pořadatelé zakázali vyvěsit ukrajinskou vlajku, vyrobili si její textovou verzi a vyjádřili tak podporu okupované Ukrajině při utkání ČR s USA. Drsný vzkaz do světa vyslala skupina československých emigrantů legendárním protiruským transparentem už na mistrovství světa v hokeji v Mnichově. Psal se rok 1983. Byl z toho nezapomenutelný okamžik i obrovský skandál. Tedy hlavně u nás.

Baterka na telefonu vám hlásí, že se vám během pár minut vybije. Rychle proto otevíráte všechny šuplíky, abyste našli nabíječku se správnou koncovkou pro svůj telefon. Nacházíte však jen šňůry od svých starých mobilů, které nepasují na vaše zařízení. Jste frustrování a občas při usilovném hledání padne i nějaké to peprnější slovíčko.

Willy Fog zvládl cestu kolem světa za osmdesát dní, Michal Čimera z Náchoda ji musel stihnout za osmadvacet. Jako manager a producent hudební skupiny Elán, s ní obletěl v rámci turné v takto krátkém čase celou zeměkouli. Zařizoval i koncert na Letné, která byla zcela zaplněna, ale také v newyorské Carnegie Hall, kde bylo vyprodáno. Nejen proto je naším (ne)obyčejným.

Dva podobné příběhy, přesto dva odlišné konce. Když se na začátku dubna objevila v médiích zpráva, že učitel dějepisu ze soběslavského gymnázia se veřejně staví na stranu ruských agresorů a podporuje tezi o takzvané denacifikaci Ukrajiny, mnoho lidí bylo v šoku. Byl to vůbec první případ od začátku války, kdy došlo k něčemu takovému ze strany učitele. Několik dní na to pak vyplul na povrch případ učitelky českého jazyka z pražské základní školy, která při hodině opakovala svým žákům proruské dezinformace. Vypovídají tyto dva případy něco i o stavu současného českého školství?

„Oni si klidně přijedou v BMW! Kdo z nás to má? Taky mají značkové oblečení a ženské nalakované nehty. A dokonce jsem i viděla takovou, co měla umělé řasy. A ještě mají vstup do zoo za korunu!“ Jak by měl podle Čechů vypadat správný uprchlík?

To takhle nasupeně odcházíte z jednacího sálu Evropského parlamentu, když tu si v půli cesty vzpomenete, že jste se zapomněli rozloučit. Rychle se otočíte, vymrštíte natáhnutou pravou ruku do úrovně očí a následně mizíte ve spletitých chodbách europarlamentu. Podobně své chování posléze ospravedlňoval bulharský europoslanec Angel Džambazki. Pro zcela jasný nacistický pozdrav však neměli kolegové v sálu žádné pochopení. Od předsedkyně Evropského parlamentu Roberty Metsoly vyfasoval za odporné gesto pokutu 2 028 euro.

Byla by škoda, kdyby Michal Švec nevyužil své příjmení pro obor, který ho teď živí. Stal se ševcem a šije boty na míru. Než ale zjistil, co by ho v životě mohlo naplňovat, ušel kus cesty, na které se věnoval informačním technologiím. I proto, že se z oboru IT pustil do tak náročného řemesla, jsme ho zařadili mezi (ne)obyčejné.