Miloš Jirman se narodil v roce 1945. Jeho rodiče vybudovali vlastním přičiněním malou tkalcovnu na dluh a s pomocí rodiny ji postupně oddlužili. Po roce 1948, je za to režim zcela deklasoval. Škola, na kterou chtěl pan Jirman jít, proto pro něj tehdy byla pasé. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo. Vystudoval dvě vysoké školy, stal se zástupcem ředitele školy, ředitelem, učitelem, hokejovým kapitánem, nastoupil do loutkového divadla, ve kterém má hned několik funkcí, a co víc? Jezdí s tahací harmonikou a s partou přátel na vlastní náklady po zařízeních pro seniory, kde rozdávají radost. Pana Jirmana se proto naše redakce rozhodla zařadit mezi (ne)obyčejné.

Jméno Ivana Nestávala nefiguruje na prvních stránkách sportovních novin a magazínů i přesto, že předvádí skvělé sportovní výkony. Dnes dvaadvacetiletý hendikepovaný sportovec se na vozíku ocitl poté, co jako dítě školou povinné prodělal akutní diseminovanou encefalomyelitidu. Diagnóza, která mu od základu změnila život ho dovedla ke sportu. Ivan Nestával se již několik let věnuje florbalu, který hraje za tým FBC Štíři České Budějovice. V posledních letech si ale našel cestu také k basketbalu. Nejen o sportu se rozpovídal v dalším díle seriálu Bez servítků.

Rapper, režisér, scénárista, herní vývojář a hudebník. To je Martin Pohl známý také jako Marty vystupující pod pseudonymem Řezník. Pod čím je rodák z Rumburku podepsán, toho jsou plná média. Nejinak tomu bylo po představení zatím posledního kousku, kterým je film Párty Hárder: Summer Massacre. Ten do kin doputoval v červnu letošního roku. Nejen o něm se pětatřicetiletý umělec rozpovídal v dalším dílem seriálu Bez servítků.

Po třiceti letech v médiích ho už jen tak něco nepřekvapí. Nedávný inzerát dehonestující práci médií na titulní straně Mladé Fronty DNES a Lidových novin ho i tak zaskočil. Řeč je o politickém komentátorovi a novináři Jindřichu Šídlovi. Ten se v rubrice Bez servítků rozpovídal začátkem září nejen o reklamě poutající na pořad Čau lidi, ale také o nadcházejících volbách, kauzách hnutí STAN a o možném či nemožném vzkříšení tradičních levicových stran.

V loňském roce uplynulo 20 let od momentu, kdy Tomáš Enge jako první a zatím poslední Čech usedl do monopostu formule 1. Pětačtyřicetiletý Liberečan se motorsportu věnuje stále. Nejen o tom, jak je složité probojovat se na světovou úroveň v motorsport, se rozpovídal v druhém díle seriálu Bez servítků.

Do jaké míry může za aktuální vysoké ceny válečný konflikt na Ukrajině, existuje skutečně „Babišova drahota“ a co může každý udělat pro to, aby v zimě alespoň částečně ušetřil za energie? Nejen o tom se rozpovídal v prvním díle seriálu Bez servítků hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň.

Kristýně Gilarové je teprve dvaadvacet let a už komponuje vlastní hudbu. První píseň napsala ve svých čtrnácti. Hraje na tři hudební nástroje, vytváří aranže pro orchestr, v anglickém Chichesteru vede pěvecký univerzitní sbor a vystupuje jako sólistka, která zpívá a doprovází na kytaru nebo na piano. Nyní se chystá na studium filmových melodií. Redakce Hradecké Drbny ji proto zařadila mezi (ne)obyčejné.

Zarytý archeolog, čerstvý doktorand a autor knihy, za kterou dostal před pár týdny od Ministerstva obrany ocenění. To je v bodech náchodský rodák Matouš Holas. V roce 2019 vedl pracovníky z Centra terénní archeologie při katedře archeologie filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové, se kterým prozkoumával terén bojiště z roku 1866. I proto jsme ho zařadili mezi (ne)obyčejné.

Moc často se o tom nepíše, ale už za pár dní čeká naši zemi opravdu výjimečná událost. Česká republika se ujímá půlročního předsednictví v Radě EU, kde bude mít na starosti vedení jednání a bude mít mj. možnost více prosazovat svoji agendu.

Před vojnou pracoval ve výzkumném ústavu, po vojně ho to nasměrovalo k hasičům. Nejprve zakotvil na oddělení stavební prevence, poté okusil práci požárníka na Správě a útvaru Sboru požární ochrany v Hradci Králové a už tu zůstal. Na svém kontě má téměř tisíc zásahů, které byly především u dopravních nehod a nyní si užívá zaslouženého důchodu. Tentokrát jsme zařadili mezi (ne)obyčejné Roberta Hypiuse.