O seniory se často starají samy ženy bez pomoci rodiny

Podle dat Diakonie ČCE tvoří ženy až 82 procent neformálně pečujících. Typicky jde o pracující ženy, které se dlouhodobě starají o svého blízkého – často seniora s demencí – a na péči jsou samy. Alarmující je, že ve 41 procentech případů nemají žádnou pomoc od rodiny.

„Vzniká situace, kdy člověk řeší práci, domácnost a do toho náročnou péči. Pokud se k tomu přidá ještě péče o děti, je to extrémně zatěžující – psychicky, časově i finančně,“ upozorňuje mluvčí Diakonie Dalibor Hála.

Právě na tuto realitu reaguje program Opora Diakonie, který od dubna loňského roku pomáhá lidem zvládat péči o blízké. Nabízí online průvodce, poradenskou linku i osobní konzultace v regionech, včetně Královéhradeckého kraje, kde funguje středisko ve Vrchlabí.

Péče bez podpory a s obavami o peníze

Vedle fyzické a psychické zátěže trápí pečující i finance. Více než polovina z nich označuje svou situaci za náročnou nebo se bojí, že se ještě zhorší. Nejvíce ohrožené jsou ženy, které pečují dlouhodobě a bez pomoci okolí.

„Ráno vstanu a jedu. Péče, domácnost, práce. Večer padnu úplně vyčerpaná,“ popisuje svou každodenní realitu Hradecké Drbně čtenářka Marta, která se internzivně stará o svou matku. Zároveň ale přiznává i silné vnitřní rozpory: „Mám mámu ráda, ale někdy už nemůžu. Člověk si to nechce přiznat, ale je to strašně vyčerpávající – fyzicky i psychicky.“

Přidává se k tomu i pocit osamění, kdy pomoc okolí často zůstává spíš v rovině slibů: „Všichni říkají, že pomůžou, ale ve finále zůstanu sama. Nemůžu onemocnět, nemůžu si odpočinout.“ Péče se podle jejích slov postupně stala středobodem života, který vytlačuje všechno ostatní. „Člověk postupně přestane žít svůj život. Všechno se točí kolem péče a na vás už nezbývá žádný prostor,“ říká. Nejtěžší podle ní přitom není samotná péče, ale vědomí, že ji nikdo nezastoupí. „Když já vypadnu, všechno se sesype.“

Obzvlášť složitá je také situace u těch, kdo se starají nejen o seniora, ale zároveň o dítě. Právě kombinace péče, práce a rodiny patří k hlavním důvodům finanční nejistoty.

Vyčerpání, bezmoc i složitý systém

Zkušenosti z poradenské linky ukazují, že lidé často volají ve chvíli, kdy už situaci nezvládají. Popisují vyčerpání, bezmoc i nejistotu. Nejčastěji řeší příspěvky na péči, dostupnost terénních služeb nebo psychickou zátěž.

Velkým problémem je i složitá administrativa a nedostatečné služby v terénu. Pečující si stěžují například na to, že jejich blízcí jsou propuštěni z nemocnice bez zajištění další péče, nebo že příspěvky neodpovídají reálným potřebám.

Bez rodin to nepůjde

Podle odborníků bude neformální péče do budoucna klíčová. Počet lidí nad 85 let se má během patnácti let více než zdvojnásobit a kapacity sociálních služeb tento nárůst nepokryjí.

Řešením ale nemá být jen výstavba nových zařízení.

„Potřebu výstavby nových domovů pro seniory či lidi s demencí nijak nezpochybňujeme. To ale jako systémové řešení stárnutí populace nebude stačit. Je potřeba zaměřit se stejnou měrou na podporu neformálních pečujících a vytvořit pro ně takové podmínky, aby senioři i další osoby potřebující péči, mohli zůstat co nejdéle doma u svých blízkých, a přitom aby tato situace neměla dlouhodobě devastující vliv na ty, kdo o ně s láskou pečují,“ říká mluvčí Diakonie ČCE Dalibor Hála.