Spotřebitelé i podnikatelé se setkávají s výhružkami typu: Nezaplatíte, kolik si řekneme? Tak váš dluh zaneseme do registru dlužníků a částku předáme k vymáhání inkasní agentuře. Slabší smluvní strana potom stojí před volbou, zda zaplatit spornou částku, nebo mít jméno uvedeno mezi neplatiči.
Banky a úvěrové společnosti prověřují žadatele o úvěr v registrech klientských informací, kterým se obecně říká registry dlužníků. Finanční instituce se tak chrání před nesplácením půjček. Pokud má žadatel záznam v některém registru dlužníků, jako jsou například BRKI, NRKI nebo SOLUS, komplikuje mu to šanci na získání úvěru nebo hypotéky. Nedávná soudní praxe však ukazuje, že proti zanesení svého jména na seznam dlužníků se nejen spotřebitelé mohou bránit.
Někteří poskytovatelé půjček, leasingů nebo hypoték vyvíjejí nátlak i na klienty, kteří úvěr řádně splácejí. Pokud klienti nepřistoupí na zvýšení splátek, hrozí jim zápisem do registru dlužníků. „Poskytovatel finančního produktu smí zvýšit splátky u leasingové či úvěrové smlouvy nebo u jiné smluvené platby, jen pokud je postup změny dopředu jasně popsán ve smlouvě či v obchodních podmínkách a také dodržen. Taková změna musí být náležitě odůvodněná. Pokud není proces změny dostatečně podložen, můžete zvýšení splátky z pozice slabší smluvní strany rozporovat. O oprávněnosti nové částky pak může rozhodnout jedině soud,“ uvádí Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest.
Leasingové a úvěrové společnosti, banky nebo pojišťovny však často neslyší výhrady slabší smluvní strany a namísto řádného vyřešení sporné otázky zanesou údaje o domnělém dluhu a tvrzeném neplatiči do seznamu dlužníků a nezaplacené navýšení předají k vymáhání inkasní agentuře.
Spotřebitelská organizace dTest se dozvěděla, že v nedávné době potvrdil Městský soud v Praze předběžné opatření, kterým se podnikatel domáhal v popsané situaci bezodkladného výmazu záznamu z registru dlužníků. Městský soud mimo jiné uvedl, že k zapisování subjektů do registru je nutné přistupovat rozumně a vzít do úvahy vždy to, že neoprávněný záznam může způsobit velké obtíže. Podle soudu navíc hrozba či realizace záznamu do registru dlužníků nemá sloužit jako prostředek nátlaku na ty, kteří jsou přesvědčeni, že se po nich chce, aby platili více, než kolik podle práva mají. „Tato vcelku jednoduchá a logická úvaha se doposud neodrážela v rozhodovací praxi soudů a jsme rádi, že se nám podařilo takový spravedlivý náhled prosadit,“ říká advokát Jindřich Šimberský a dodává: „Platí tak, že sporné pohledávky řeší příslušný soud, a dokud se věc nerozhodne, není silnější subjekt oprávněn vás do registru zanést a takový dluh evidovat, pokud si řádně plníte vše ostatní, čeho se spor netýká.“
Slabší stranou ve vztahu k úvěrové společnosti může být spotřebitel i podnikatel. „Vymáhání jakýchkoliv částek prostřednictvím soukromých společností, které k tomu nemají zákonné zmocnění, považujeme přinejmenším za neetické,“ podotýká Lukáš Zelený. Inkasní agentury spoléhají na dennodenní obtěžování dlužníků různými komunikačními kanály, běžně vymáhají spolu s původní částkou také svou „odměnu“. Nejvyšší soud ČR přitom již dříve rozhodl, že náklady vymahačů nelze zahrnout do náhrady škody, takže na ně věřitel nemá nárok.
„Jako spotřebitelská organizace vítáme rozhodnutí soudu ohledně zapisování do registru dlužníků a doufáme, že na něj bude další rozhodovací praxe navazovat,“ komentuje Zelený a dodává: „Každý krok, který směřuje ke kultivaci chování podnikatelů a podnikatelského prostředí, nás těší proto, že z něj těží spotřebitelé.“
