Zdravotnice z jičínské nemocnice vydává druhou knihu pro děti

Dana Beranová je autorkou dětské fantasy knížky Eva a Kniha poznání, kterou vydala už před šesti lety. Teď dokončila druhý díl knížky. Dana je maminkou dvou dcer a pracuje jako radiologická asistentka v Oblastní nemocnici Jičín.

A o čem vlastně Eva a Kniha poznání je? Jedenáctiletá Eva vyráží s rodiči a starší sestrou Sárou autem k moři. Po těžké havárii se však obě děvčata ocitají v lese, kde objeví dosud skrytý fantasy svět. V něm se jim stanou průvodci i rádci stromidé – bytosti žijící v dokonalém souladu s přírodou. 

Námět na děj knihy napadl Danu Beranovou na procházce se psy. „Mám ráda přírodu a zajímám se o její ochranu, do které se snažím aktivně zapojit. Říkala jsem si, že děj mojí knížky musí být s přírodou spojený,“ vypráví zdravotnice. Ekologické sdělení, které je hlavní myšlenkou děje, je však v knížce opředené poutavým příběhem, kde nechybí vtip a napětí.

Do role odborné poradkyně Dana nominovala svou sestru bioložku. Jejím psaním je ale ovlivněná celá rodina. „Jednotlivé scény si nejčastěji promýšlím na procházce se psy. To pak přijdu domů a už volám, že mám myšlenku. V tu chvíli manžel ví, že musí skočit do kuchyně a začít vařit, protože já si potřebuji nápady poznamenat,“ říká s úsměvem.

Kniha by měla mít čtyři díly, podle čtyř živlů – země, vzduchu, ohně a vody. Druhý díl, který je už dopsaný, se ve své finální dramatické scéně odehrává v pavilonu interních oborů jičínské nemocnice. Právě zde se totiž léčí s těžkým zápalem plic hrdinčina maminka. „Psala jsem to tak, aby to byla knížka pro celou rodinu. Svým dětem jsem hodně četla, bavilo nás to a vždycky jsem jim říkala, že když bude knížka bavit mě, víc jim toho přečtu. Některé vtipy a pasáže ocení spíš dospělí, kniha je ale cílená zejména na děti od jedenácti let,“ vysvětluje autorka, která v rámci autorského čtení objela s úspěchem několik základních škol.

„Psaní pro mě je velikánský ventil,“ říká zdravotnice, ale zároveň dodává, že naplno by se mu věnovat nechtěla. „To rozhodně nehrozí. Mám svoji práci moc ráda. Ze zdravotnictví bych jít nikdy nechtěla. Pracovat na rentgenu je za odměnu, psaní pro mě vždy zůstane koníčkem,“ uzavírá autorka.