Měla nás ochránit před sílícím nepřátelstvím ze strany sousedního Německa, nakonec ji Československo bez jediného výstřelu právě Němcům předalo. Politické napětí se stupňovalo tak rychle, že se ani přes neuvěřitelné pracovní nasazení stavebníků nestihla dokončit. Řeč je o pevnosti Dobrošov.
Dělostřelecká tvrz Dobrošov vznikala v letech 1937 až 1938, opevnění se v Česloslovensku budovalo na obranu proti sílícímu nacionalismu v Německu. Na místě byly i obavy ze separatistických tendencí německé menšiny v příhraničních oblastí. Pokud by se Sudety osamostatnily, přišlo by Československo o velkou část strategicky významného území.
Místo na Dobrošově bylo ke stavbě pevnosti zvolené i na základě zkušeností z minulosti – Kladský průsmyk byl totiž využívaný k vojenským vpádům do Česka již dříve. Také Ředitelství opevňovacích prací vyhodnotilo náchodskou Branku jako jeden z nejpravděpodobnějších vpádů nacistického vojska do Čech.
Výstavba samotné pevnosti pak probíhala velmi rychle. Stavební firma, která vyhrála neveřejný konkurz, se zavázala dokončit práce přesně za 24 měsíců od prvního stavebního dne. „Pokud by termín překročila, měla být penalizována za každý přesahující den částkou 2000 Kčs. Po dokončení tvrze mělo na povrchu stát sedm objektů,“ uvádí Richard Švanda v publikaci Pevnost Dobrošov. 
Staveniště bylo ohraničené dvoumetrovou prkennou ohradou. V září 1938 na tvrzi pracovalo necelých 800 dělníků. Do konce měsíce ale byly všechny stavební práce zastaveny. „Vyrubány byly všechny chodby v délce 1 750 metrů a sály v délce 600 metrů, zemina vyvezena na povrch, ale vybetonováno bylo jen něco přes polovinu podzemních prostor. Na povrchu byly vybetonovány pouze tři sruby,“ popisuje Švanda. Dokončené byly sruby Zelený, Můstek a Jeřáb. Na místě zbylých tří nedokončených objektů je dnes k vidění pouze navážka s náletovými porosty. Sedmý plánovaný objekt neměl být bojový, ale pouze vchodový. Jeho základy byly ale po válce zahrnuty a dnes je na místě pastvina.
Mezi dokončené objekty patří pěchotní srub N-S 72 Můstek, který je zároveň nejvyšším bodem tvrze. Díky tomu měl sloužit především k pozorování a k ochraně prostoru silnice a sousedního srubu N-S Jeřáb. Zajímavostí je, že v roce 1943 tu německé dělostřelectvo provádělo týdenní zkušební palbu nových protibetonových granátů. Jeden z nich je dodnes zapíchnutý ve stěně srubu.
Prvním vybetonovaným srubem byl N-S 73 Jeřáb. Ten měl společně s Můstkem bránit přístup k tvrzovým objektům. Jeřáb byl během mobilizace v září 1938 obsazen impromizovanou osádkou, přestože objekt nebyl kompletně dokončený. „V jedné místnosti byla improvizovaná ubikace s pryčnami, v dalších sklady munice a potravin. Voda se nosila z podzemí, s nímž je srub spojen dvacetimetrovou hlubokou výtahovou šachtou se schodištěm,“ popisuje Švanda.
Největším postaveným objektem je dělostřelecký srub N-S 75 Zelený. Dokončený byl však až po vyhlášení mobilizace. Dělníci, kteří na bunkru pracovali, byli navíc odvedení ke svým útvarům, a tak dělníky nahradili vojáci strážních útvarů a osádky blízkých pěchotních srubů.
V podzemí byly vyrubány sály skladů a ubikací a 1 750 metrů chodeb, které vedou v hloubce 20 až 39 metrů pod povrchem země. Stálá teplota v podzemí je šest stupňů Celsia.
Vojáci tu měli spát na třípatrových pryčnách, přičemž postele měly být pouze pro polovinu osádky. Počítalo se totiž s tím, že se vojáci budou střídat vždy po dvanácti hodinách, a tak na každou postel měli připadat dva muži. V době mobilizace ale nic hotové nebylo. „Spali jsme tam oblečený, žádný pryčny nebyly. Byla tam velká místnost a z pár prken tam byla palanda. Po hodinách jsme se střídali na stráži,“ popsal pamětník Josef Hrubeš, který sloužil na Jeřábu.
Během služby na tvrzi se vojáci měli stravovat v podzemní kuchyni. Potraviny by byly dodávány denně z vnitrozemí, nicméně během boje nebo obklíčení by mužstvo muselo využívat zásoby, které měly být na každé tvrzi uskladněny. „Každý z vojáků by z potravinových skladů dostával denně 80 gramů kávy, 500 gramů sacharového chleba, polévkovou konzervu, jeden masitý pokrm, 50 gramů čokolády, pět centilitrů rumu, jeden gram čaje, 60 gramů kostkového cukru, jeden gram kyseliny citronové, dva kusy sladkokyselých okurek, sto gramů kompotu, deset gramů soli a dvacet kusů cigaret,“ uvádí Švanda.
Přestože stavební práce na pevnosti probíhaly velmi intenzivně, nebylo reálné, aby byla tvrz dokončená do osudného září 1938. Mnichovská dohoda zastavila práce v polovině předpokládané doby výstavby. Význam pevnosti byl proto zanedbatelný, nedokončená zůstala i linie lehkého opevnění. Objekty nakonec bez jediného výstřelu připadly nacistům. Protože však zábor Náchodska nastal až v březnu 1939, českoslovenští vojáci stihli část zbylého materiálu a výzbroje odvézt.
Pro veřejnost se tvrz Dobrošov otevřela v roce 1968, šlo o první zpřístupněnou technickou památku tohoto druhu v republice. V době normalizace se pak v pěchotních srubech tajně scházel protikomunistický odboj. Letos pevnost prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Vzniká tu také nové bezbariérové návštěvnické centrum.
Foto Martin Tesař, Muzeum Náchodska
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Němci měli díky německému obyvatelstvu naprostý přehled o parametrech pevnostního systému. Systém sám byl zaostalý a neodpovídal novým operačním a taktickým požadavkům. Atd. Stava je to pěkný a podle kvality betonu se tenkrát na stavbách nekradlo
