Slaný kelímek na pivo, sladký na kávu. Miroslav z Hradce Králové s kamarádkou vyrábí jedlé kelímky

Koše plné vyhozených kelímků

Zuzka a Míra se potkali na Newton College v Praze, je jim dvaadvacet a jedlé kelímky nejsou jejich prvním společným projektem. „Na začátku jsme rozjeli projekt, díky které jsme se snažili cizincům zprostředkovat práci. Míra totiž pochází z Ukrajiny, kam jsme zavítali a právě tam jsme tuto myšlenku dostali,“ popisuje zrod prvního projektu Zuzka.

Nápad na jedlý kelímek dostali oba studenti ve škole. „Úplně první podnět bylo to, že jsme o přestávkách chodili na kafe s kamarády, kupovali jsme si kávu na přednášky a po hodině koše přetékaly vyhozenými kelímky,“ vzpomíná Zuzka. K plastovým nebo papírovým kelímkům sice existují alternativy v podobě termosek, ale ta není po ruce úplně vždycky. „Když si někdo dává ke kávě zákusek, proč si místo toho nedat kelímek?“ ptá se řečnicky Zuzka.

„Zkoušeli jsme všechna různá těsta, na palačinky, na bábovku“

Když bylo jasno, že dvojice zkusí vyrobit jedlý kelímek na kávu, začaly testy. „Vlastně jsme vzali kuchařku od mamky a zkoušeli jsme všechna různá těsta, na palačinky, na bábovku, ale samozřejmě to všechno vždycky proteklo. Pak jsme kupovali jeden speciální recept z Ruska, ale ten nakonec taky nefungoval,“ popisuje těžké začátky dvaadvacetiletá rodačka z Prahy.

Zpočátku probíhala výroba výhradně ručně. „Když jsme dělali všechno ručně, byl velký problém s časem. Nejdřív jsme museli udělat těsto, dát ho do formy, kterou jsme si nechali vyrobit, chvíli kelímek péct, pak ho dát do jiné formy a ve finále výroba jednoho kelímku zabrala asi půl hodiny. Zjistili jsme, že by trvalo roky, abychom mohli aspoň něco dodat do kavárny. Nehledě na cenu,“ popisuje Zuzka.

Kelímek z ovesných otrub a pšeničné mouky

Jedlý kelímek se skládá z ovesných otrub a pšeničné mouky, což jsou hlavní dvě ingredience těsta. Díky přidanému cukru je kelímek lehce nasládlý. „Neobsahuje žádné živočišné složky, takže je veganský a s pražským výzkumným ústavem potravinářským vyvíjíme bezlepkovou variantu,“ nastiňuje aktuální plány Zuzka.

Podobné nápady už fungují v různých koutech světa, například v Indii, v Bulharsku, ale dokonce i v České republice, a to v Soupculture v Českých Budějovicích. „Ti mají v prodejně vlastní stroj, předpečené misky a do nich servírují polévku. My se specializujeme na kávové kelímky,“ vysvětluje Zuzka a dodává, že v současnosti mladá dvojice testuje reakci trhu.

Kavárnám tak nabízí jedlé kelímky, které má objednané ze zahraničí. „Bylo by nesmyslné, kdybychom něco vyvinuli a pak zjistili, že to tu nikdo nechce. V mezičase ale vyvíjíme stroje s ČVUT a recepturu s VÚPP. Vývoj a výzkum jsme dokončili a teď hledáme prostory, abychom mohli začít vyrábět.“

Jeden kelímek za necelých osm korun

Zuzka s Mírou zjišťují, že o jedlé kelímky je mezi podniky zájem, jeden stojí necelých 8 korun. „Některé kavárny mají trochu problém s cenou, protože teď není úplně období, kdy si někdo chce pořizovat nové produkty, ale někde nám řekli, že si mysleli, že to bude daleko dražší a čekali například cenu 20 korun za kus. Až budeme vyrábět vlastní produkt sériově, chceme jít s cenou samozřejmě níž, než je 7,70,“ dívá se do budoucnosti Zuzka.

Dalším plánem do budoucna je také vývoj větších kelímků a dalších příchutí. „Plánujeme další příchutě, tedy čokoládové, perníkové, skořicové a tak dále. Co se týká velikosti, vyvíjíme kelímek o objemu 250 mililitrů a chceme přijít také s větším kelímkem na pivo, který by byl půllitrový a nechutnal by sladce, ale byl by slaný,“ povídá Zuzka. Už brzy se tak možná dočkáme toho, že k pivu si na festivalu nebudeme muset kupovat slané tyčinky.