Přesně před 73 lety se začala psát temná kapitola našich dějin. Kapitola, která trvala dlouhých 41 let. Do důležitých funkcí instalovali komunisté své lidi už od porážky nacistického Německa. Občané byli po válce plni ideálů a tíhli k levicovému smýšlení. Možná proto šlo vše tak hladce. K definitivnímu převzetí vlády komunisty došlo během vypjatých únorových dní roku 1948.
„Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky,“ těmito slovy začal 25. února 1948 na Václavském náměstí v Praze Klement Gottwald svůj ikonický projev, kterému aplaudovaly davy lidí. Bylo krátce po nejhorší válce v dějinách, lidé byli plni ideálů a věřili, že už bude jedině líp. Vraťme se ale ještě kousek zpátky.
Dalo by se říct, že se vše začalo psát už při Mnichovské dohodě v roce 1938. Československo v čele s prezidentem Edvardem Benešem se nemůže vzpamatovat ze zrady spojenců ze západu. O to víc se teď budou upínat k Sovětskému svazu. V roce 1943 přijíždí Beneš do Moskvy, aby se Stalinem dojednal spojeneckou smlouvu. Už zde se pečou základy s českými komunisty na podobu poválečného Československa.
První poválečné volby přichází v roce 1946 a s přehledem je ovládnou populární komunisté. Gottwald se stává premiérem. Tou dobou už se komunisté dostávají na důležitá místa v armádě i u policie. Prezidentův zdravotní stav je velmi špatný a prodělal několik mrtvic, do ničeho už nezasahuje.
Přichází únor 1948 a přináší i první skandál. Ministr vnitra Václav Nosek odvolává osm pražských policejních velitelů, nejsou mu loajální. 12 ministrů z jiných stran na protest podává demisi. Tehdy očekávali, že ji Beneš nepřijme, rozpustí vládu a začnou nové volby. Komunisté tou dobou ztráceli u veřejnosti na popularitě. 21. února už po celé zemi probíhaly demonstrace, na té v Praze vystoupil i Klement Gottwald se svým plánem a řešením. Prezident měl přijmout demisi ministrů a ustanovit novou vládu. Samozřejmě z komunistů. Na Hrad se vydává zhruba deset tisíc studentů podpořit prezidenta Beneše, mezi nimi byl i dnes již zesnulý Zdeněk Dittrich.
„Policie nás nechala mašírovat různými oklikami, a když jsme přišli k Pohořelci, tak nás tam zarazili a rozehnali. Nikdo se k prezidentovi nedostal. Když víte, jak to s prezidentem bylo zdravotně, to už byla troska, stejně by nic nezmohl. Když jsem se z té demonstrace vrátil utrmácený domů, bydlel jsem u tety na Smíchově, celá rodina seděla u rádia. Co tomu říká Londýn? Za války jsme ten Londýn poslouchali. Člověk cítil, že ta klec padala zase. Já jsem šel do své komůrky a šel jsem si balit své věci. Dalšího dne jsem sedl na vlak do Plzně a dál,“ tak vzpomínal pro Paměť národa. Přes hranice se dostal s pomocí dělníka ze Škodovky.
Mezitím za návrh Klementa Gottwalda stávkovalo dva a půl milionu lidí. Tlak na Beneše je obrovský. Ze strachu z občanské války a vojenského zásahu sovětského svazu Gottwaldův návrh přijal.
Tím se opět dostáváme ke slavnému projevu. „Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy přesně tak, jak byly podány, přijal,“ hřměl za aplausu tisíce lidí Klement Gottwald. Osud země byl na více než čtyři dekády zpečetěn.
Ještě v březnu téhož roku za nejasných okolností umírá Jan Masayk. O tři měsíce později abdikuje i prezident Edvard Beneš a jeho místo zaujme Klement Gottwald. Za více než 40 let komunistické diktatury popravili komunisté při vykonstruovaných procesech 248 lidí. Více než 250 tisíc jich skončí ve vězení nebo v pracovních táborech. Odhaduje se, že až sedm tisíc z nich ve vězení zemřelo. Miliony lidí byly pod neustálým drobnohledem.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
