Řada českých vojáků nasazuje život na zahraničních misích. Jeden z nich je i rodák z Hradce Králové, kterému budeme říkat rotný JL. Slouží u protiletadlového pluku ve Strakonicích. Letos v létě ho čeká jeho druhá mise v Litvě, ta první byla v Afghánistánu, kde zažil i bombové útoky.
JL působil v Afghánistánu přes půl roku v rámci leteckého poradního týmu. Jeho pevné jádro tvořili příslušníci 22. základny vrtulníkového letectva z Náměště nad Oslavou a pražské Hradní stráže. Jejich hlavním úkolem byl výcvik a výuka pilotů i techniků vzdušných sil afghánské armády. Rotný JL byl součástí skupiny ochrany, tedy takzvaných Guardian Angels (strážní andělé). Tato jednotka měla na starosti ochranu českých a koaličních lektorů.
„Náročná pro mě byla spíš příprava než samotné nasazení. Absolvovali jsme několikaměsíční výcvik, při kterém byl kladen důraz na střeleckou a taktickou přípravu. Součástí byl i specializovaný kurz ochrany osob. Všechny činnosti jsme museli mít dokonale nadrilované,“ popsal rotný JL. Většina přípravy se odehrávala v Náměšti nad Oslavou nebo Vyškově.
Každodenní pracovní náplní v České republice byla pro rotného JL obsluha radiolokačního čidla. Ochrana osob a účast ve strážných andělech pro něj bylo něco zcela jiného. Z vojenského hlediska byla mise v Afghánistánu akce, která se vymykala jeho běžné činnosti ve Strakonicích.
Rotný JL během nasazení v Afghánistánu zažil i několik raketových útoků na základnu. „Byli jsme dobře vycvičení. Věděli jsme, co máme dělat,“ vysvětluje. Zároveň dodává, že na strach nebyl čas.
Podle jeho slov si člověk na život v takovém prostředí zvykne velice rychle. „Ačkoliv jsme byli v pohotovosti 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, měli jsme čas i na odpočinek. Jistě mi scházela rodina a přítelkyně, ale byli jsme v kontaktu,“ dodává rotný.
Jeho blízcí se s jeho účastí na zahraniční misi vyrovnali relativně rychle. JL svoji přítelkyni i příbuzné upozorňoval na to, že až nastane příležitost, chopí se ji. Se všemi byl v kontaktu pouze pomocí dopisů a krátkých telefonátů.
„Když jsem viděl, v jakých podmínkách žijí lidé v Afghánistánu, uvědomil jsem si, že se tady máme dobře,“ říká rotný. Podle jeho slov to pro něj byla obrovská osobní i profesionální zkušenost. Zdokonalil se ve střeleckých a dalších vojenských taktikách. „Dokonce jsem si procvičil i angličtinu,“ pochvaluje si.
Stejně jako další vojáci, se i rotný JL zapojil do boje s koronavirem. Během loňského listopadu pomáhal tři týdny v nemocnici v Rokycanech. „Byly to smutné okamžiky, když nám někteří lidé skoro umírali pod rukama. Zažili jsme zde ale i hezké chvíle, když se pacienti uzdravovali. Byli spokojení s naší prací a byli rádi, že zde jako vojáci pomáháme,“ zavzpomínal na službu na covidovém oddělení.
V armádě rotný JL slouží od roku 2010 a jeho práce ho baví a naplňuje. Kvůli možnosti povýšení nyní začal studovat vysokou školu. „Kdo se snaží a vzdělává se, má v armádě možnost postupu. Ani já bych se v budoucnu nebránil povýšení,“ prozradil devětadvacetiletý voják.
Foto AČR
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
