Vaření ho táhlo už od mala. Jako dítě se spíš, než do truhlárny s tátou vydal do kuchyně za maminkou a babičkou. Od první třídy na základní škole věděl, že chce být kuchařem. I přesto ale skončil v rodinné firmě jako stavební inženýr. Jednoho dne se ale rozhodl všeho nechat a přihlásit se do kuchařské soutěže Masterchef. Jaké první jídlo uvařil? Proč nemá rád pečení? A co nejhoršího v soutěži zažil? I na to jsme se zeptali v následujícím rozhovoru.
„K vaření jsem se dostal už jako malý kluk, v šesti letech zhruba. Brácha tíhnul spíš k tátovi a byl s ním v truhlárně, já jsem zůstával s mámou nebo babičkou v kuchyni a snažil jsem se jim plést pod nohy,“ popisuje Pepa první zkušenosti.
O tom, že se chce stát kuchařem měl jasno už v první třídě. Jeho cesta ale nebyla jednoduchá, musel nastoupit do rodinné firmy, kde pracuje jako stavební inženýr. Vaření tak zůstalo jen koníčkem. Zatím.
Jednoho dne se totiž rozhodl udělat velký životní krok, který se mu vyplatil. Přihlásil se do soutěže Masterchef Česko, kde se prozatím dostal mezi šestici nejlepších amatérských kuchařů. Na několik měsíců ale musel opustit rodinu a práci. „Šel bych do toho znovu. Nelituju ani minuty, kterou jsem tam strávil. Dostal jsem se díky tomu někam, kam bych se normálně nedostal. Dalo mi to obrovské množství zkušeností, ale i přátel,“ popisuje Pepa.
Zažil ale i chvíle, které pro něj v celém pořadu nebyly jednoduché. „Teď je to asi udržet se a něco omylem neprokecnout (smích). Každopádně nejhorší byla asi poslední výzva, kdy jsme vařili v restauraci u Honzy Punčocháře. Cítili jsme velkou zodpovědnost, ale i strach, abychom ho nezklamali. Byli jsme tam hození do vody a museli jsme plavat, a i když všichni vaříme doma a máme tam krásné spotřebiče, jsou to amatérské sporáky a bylo to znát. Najednou se ocitnete v profesionální kuchyni, kde je sporák, na který když dáte kastrůlek, tak vám během chvilky začne hořet. To jsem se opravdu hodně styděl, Honza je z toho podle mě smutný ještě teď,“ vypráví.
Nejednou ale Pepa v soutěži se svým jídlem zazářil. Za největší úspěch považuje křenovku, kterou mu vychválil Radek Kašpárek. „Řekl, že za 20 let své kuchařské kariéry lepší křenovku nejedl. Což mě samozřejmě ohromně potěšilo. A pak taky dort od Šárky (Šárka Divácká – majitelka cukrárny Sorry, pečeme jinak, pozn. redakce), protože to asi nečekal vůbec nikdo,“ vzpomíná s úsměvem.
Pepa je totiž v soutěži známý svou „nechutí“ k pečení. I přesto se mu vždy buchta, dort nebo cokoliv sladkého, co má v soutěži připravit, povede. „Já si myslím, že jsem nikdy neřekl, že neumím péct. Vždycky jsem říkal, že nepeču, protože mě to nebaví. Lidi se potom dost často diví, že i přesto se mi to ale povede. A víte co? To je ta stavařina, já jsem technik. Čtu výkresy, čtu plány, čtu recepty na malty a různé věci. Pečení pro mě není problém, ale nebaví mě to,“ vysvětluje. „Já rád tvořím, rád si recepty vymýšlím a pečení je prostě o striktním dodržování,“ dodává.
O to zábavnější je odpověď na otázku, jestli si jeden z nejlepších amatérských kuchařů v Česku pamatuje první jídlo, které uvařil. „První jídlo… Já si pamatuju, co jsem poprvé pekl. To bylo v páté třídě, perník pro celou třídu. Bylo to na základě sázky našeho matikáře, který nevěřil, že ho přinesu,“ vzpomíná Pepa Nemrava.
Od té doby se Pepa kuchařsky posunul, naučil se různé kuchařské styly a techniky. Nejraději se ale věnuje české kuchyni. „Miluju vařit pomalá jídla. Vezmu kus masa, hodím ho do trouby, nechám to dvanáct hodin péct. Kupodivu nejsem úplně knedlíkový, ty moc nedělám. Teď se navíc snažíme s manželkou dostat do formy, takže vaříme hodně maso a zeleninu,“ vypráví.
V jednom z posledních dílů Masterchefa vařil Pepa se svými dcerami. Ty mu pomáhají i doma, sám ale říká, že je do vaření nenutí. „Holky naštěstí chtějí samy. Musí teda uklízet myčku, to je jejich práce, ale do vaření je netlačíme. Jsem proto rád, že je to baví,“ říká.
Jinak je ale kuchyň místo, kterému doma vládne Pepa. „Tady jsem si o všem rozhodoval já. Chtěl jsem kuchyň podle svým představ, a mám jí. Je to pro mě hlavní místo v domě. Musím ale přiznat, že já jen vařím, uklízí manželka,“ směje se.
A jaké má osmatřicetiletý kuchař z Borovan plány do budoucna? Touží po vlastní restauraci. „Až se situace trochu uklidní a nastane správný čas, tak bychom společně s Viki Hrazdílkovou ze soutěže chtěli otevřít restaurace. V Praze, Brně a Českých Budějovicích. Teď máme projekt Sele ví a v tom duchu by se měl nést koncept podniků. Můj limit je dva až pět let. To jsem slíbil bratrovi, že tak dlouho zůstanu v práci,“ prozrazuje.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
