Na paměť doktorky Milady Horákové, je v Hradci Králové pojmenována Základní škola Milady Horákové a také ulice. Stejně tak nese její jméno i ulice ve Dvoře Králové nad Labem. Jak moc se zapsala tato justiční vražda do vnímání a života lidí v Královéhradeckém kraji a zda se objevili jedinci, kteří nesouhlasili nahlas a veřejně s její popravou jsme se ptali historika a proděkana Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové Tomáše Hradeckého.
Proces se skupinou doktorky Milady Horákové se podle Hradeckého oblasti východních Čech dotýkal spíše okrajově. Šlo o jeden z vykonstruovaných procesů národního významu. Jeho celostátní medializace byla ale velmi silná a pod propagandistickou kontrolou tehdejší KSČ překračovala hranice regionů a pochopitelně rezonovala také na Královéhradecku.
„Ústřední výbor KSČ předal všem regionálním organizacím strany přesné instrukce, jak o procesu informovat veřejnost, jak zajistit podporu obyvatel pro odsouzení skupiny dr. Horákové a spol., jak vyhledávat a potlačovat případné projevy nesouhlasu. Tajemník Krajského výboru KSČ v Hradci Králové Bohumil Mucha zajistil také několik rezolucí z regionu, které požadovaly přísné odsouzení obviněných,“ říká historik.
S oblastí východních Čech je spojen publicita Miroslav Ivanov, který po roce 1989 napsal několik textů o procesu se skupinou Milady Horákové. ,,Otevřená diskuse poté vyústila na Královéhradecku k několika vzpomínkovým aktům na památku obětí politických procesů a došlo také k pojmenování některých veřejných míst právě jménem dr. Horákové, která se stala určitým symbolem všech obětí bývalého režimu," zmiňuje Hradecký.
V Královéhradeckém kraji se našlo i několik jedinců, kteří nesouhlasili nahlas a veřejně s její popravou. Existují o nich i záznamy v archivních pramenech. Takové projevy nesouhlasu ale měla za úkol komunistická strana v průběhu procesu aktivně vyhledávat a potírat je. Jsou známy případy otevřeného nesouhlasu s konáním procesu i s výší udělených trestů. Většinou šlo o příznivce demokratického smýšlení, členy nekomunistických politických stran, ale i zcela běžné občany.
„Mnohem více takových případů bylo zdokumentováno v menších obcích tehdejšího kraje (například na Hořicku a Náchodsku), proti trestu smrti pro Miladu Horákovou se velmi často vyslovovaly především ženy. KSČ však nedovolila, aby osobní či lokální projevy nesouhlasu vyústily v jakoukoli organizovanější protestní akci,“ říká historik.
Většina z těch, kteří s konáním procesu nesouhlasili, měli již s komunistickým režimem problémy před zahájením procesu. Šlo např. o soukromé zemědělce (terminologií KSČ „vesnické boháče“), příznivce nekomunistických stran, členy předúnorových veřejných institucí.
„Všichni tito lidé měli v komunistickém režimu nálepku nepřítele a bylo k nim tak přistupováno. Jsou proto známy případy zadržení a výslechů takových osob, kterým samozřejmě uškodilo i to, že na veřejném místě projevili nesouhlas s průběhem politického procesu. Pro většinu z nich to mělo nějaké následky – pokud ne přímo vězení, pak jistě perzekuci v sociální nebo pracovní rovině,“ dodává Hradecký.
Foto ustrcr.cz
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
