Lukáš Kejzlar má netradiční koníček. Loví duchy a sbírá důkazy o jejich existenci
Lukáš Kejzlar a jeho parta kamarádů z Jaroměře mají skutečně netradiční koníček. Jejich zálibou je navštěvovat netradiční místa, kde se snaží získat důkazy o existenci duchů či nadpřirozených jevů. Nejčastěji se jedná o zříceniny hradů, hřbitovy nebo vojenské nemocnice. Občas na přání jedou k někomu domů.
Lukáš s jeho kamarády se nepovažují za žádné vymítače ďáblů nebo lovce senzací. Ke všemu přistupují profesionálně a zodpovědně. Vždy pracují s důkazy. „Používáme klasické a volně dostupné vybavení. Ať už to jsou kamery, digitální foťáky, diktafony nebo měřiče elektřiny,“ vysvětluje Lukáš Kejzlar.
Parta nadšenců si vždy jako první vytipuje místo. Následně přijede, rozmístí přístroje a pozorováním stráví i několik hodin. „Během vyšetřování se snažíme entitu nějakým způsobem vyprovokovat,“ říká Lukáš. Někdy se tak stává, že desítky minut chodí kolem zříceniny hradu a ptají se na otázky tipu „Můžeš s námi mluvit?“.
„Lidé si nás volají domů“
Kluky z Jaroměře si stále častěji volají lidé domů. Někteří z nich jsou totiž přesvědčeni, že u nich straší. „Přijedeme k němu a vyslechneme ho. Na popsané jevy se pak zaměříme,“ popisuje Lukáš. Jeden z posledních případů řešil Lukáš v Černilově.
„Klient se nám snažil vysvětlit jeho sny a tvrdil, že vídá dívku v červených šatech. To lidi popisují velice často. Tyto entity se zjevují jako zhruba desetileté dívky. Chtějí získat pozornost,“ vysvětluje Lukáš. První dvě až tři hodiny se nic nedělo. Poté se partě údajně podařilo natočit samovolný pohyb věcí. „Nadzvedlo se padesátikilové křeslo a u kamen se otevřela dvířka,“ popisuje Lukáš.
Konkrétně v tomto případě se údajně podařilo zaznamenat i jakýsi hlas. „Klienta to pochopitelně velice vystrašilo,“ vzpomíná Lukáš. Podle party vyšetřovatelů to mohla být klientova zesnulá babička.
„Byli jsme tam asi čtyřikrát. Pořád s tou entitou pracujeme, protože nechce odejít,“ vysvětluje Lukáš. Druhou možností je to, že by se mohlo jednat o jistou ženu, kterou na tomto místě měli upálit za čarodějnictví.
Snem Lukáše je dostat povolení do Terezína
„V našem regionu jsou notoricky známá místa – třeba hrad Houska. Na to naše parta moc není. Tyhle místa jsou hodně zmedializované,“ říká Lukáš. Často si tak vybírají méně známé cíle. Společně jsme absolvovali například vyšetřování na vojenském hřbitově u Josefova nebo zřícenině hradu Kumburk u Nové Paky.
„Chtěli bychom se dostat do Terezína,“ říká Lukáš. To se však zatím povedlo pouze jedné skupině v České republice. Podobnou návštěvu musí schválit úřad v Polsku. „Navíc bychom chtěli získat povolení i s přespáním,“ dodává Lukáš.
Celá parta si je však vědoma, že podobné přání balancuje na hranici etiky. „Je to takové sporné. Rušit ten klid zesnulých,“ dodává. Zároveň jsou si vědomi, že by se zde téměř s jistotou podařilo získat další důkazy.
