Zoo Dvůr Králové získala z Polska tři kočkodany bělonosé. Chce je rozmnožit

Pětice primátů je podle dvorských chovatelů pravděpodobně jedinou nepříbuznou skupinu s chovným potenciálem ve světových zahradách. "Pár zvířat žije ještě v indonéské zoo, pochází však z jediného transportu. Jedna samice zbývá ve Španělsku, patří ale k jinému poddruhu. Tím výčet kočkodanů bělonosých ve světových zoo sdružených databází ZIMS končí," řekl mluvčí dvorské zoo Michal Šťastný.

Chov kočkodanů bělonosých v lidské péči nebyl v minulosti nikdy příliš obvyklý, postupem času ze zoologických zahrad takřka zmizeli. Vytvoření dvorské skupiny je podle zoologů zřejmě posledním pokusem o rozmnožení druhu mimo Afriku.

Nejcennějším jedincem z vratislavské zoo je zhruba dvacetiletý samec. Mládě by mohl mít se samicí narozenou ve Dvoře Králové před pěti lety a teoreticky i s její sedmadvacetiletou matkou. Do Dvora Králové se samcem přišly i dvě samice narozené přibližně v letech 1990 a 1988. Na mládě jsou podle chovatelů zřejmě staré. Přesná data narození kočkodanů z Vratislavi nejsou známá. Do Evropy přišli z přírody, a to v době, kdy byly dovozy zvířat z divočiny ještě relativně běžné.

Aktuálně přírodovědci považují kočkodana bělonosého za zranitelný druh. "Za poslední tři dekády stavy divokých populací těchto primátů klesly víc než o pětinu. Přesné počty jedinců je těžké odhadovat, zřejmé ale je, že populace dál setrvale ubývá," uvedla zoo.

Kočkodany z Polska mohou návštěvníci dvorské zoo vidět v pavilonu Madagaskar a tropický les. Od dvorských samic je chovatelé zatím oddělují. "Stále si zvykají na nový domov, ale už se střídají s naší původní dvojicí i v expozici," uvedla zooložka Gabriela Linhartová. Odborníci doufají, že se skupinu v budoucnu povede spojit.

Kočkodan bělonosý je charakteristický bílou srstí v oblasti nosu. Jeho zbarvení je jinak nenápadně tmavé. Jejich domovinou je střední a západní Afrika, žijí v nížinných tropických deštných lesích, často i na přechodu deštných lesů a savan. Kočkodani bělonosí jsou známí bohatou hlasovou komunikací. Vědci prokázali, že skládají zvuky do skupin a formují tak i věty. Například pro různé predátory mají různá "slova", aby mohli všichni členové skupiny zvolit útěk či obranu.