Vadí mi, když si lidé nechtějí říct o to, co si v hotelu zaplatí, říká youtuber Pan Plešatý

Z novináře youtuberem. Vnímal jsem, že některá témata nedokáži přenést do textu tak, aby rezonovala, říká Antonín Havlík

Čtvrtek, 21. září 2023, 12:00ZprávySpolečnostBez servítků

Před více než rokem se na Youtube objevil kanál Segment, který propracovanými videi vyvrací například dezinformace a pokrývá témata okolo nás. Stojí za ním bývalý novinář Antonín Havlík vystupující pod přezdívkou Tony. Proč se rozhodl odejít z...

Možná ne úplně jednoduchá otázka na začátek. Kolik hotelů jste už v rámci toho, co děláte, navštívil?
Úplně přesně to spočítáno nemám, ale řekněme, že takhle intenzivně točím hotely rok a půl a dělám dva hotely týdně. Bude to tedy tak zhruba 150 hotelů.

Nestala se z toho pro vás už víc rutina než něco, na co se těšíte?
Pořád mě to baví. Jsou samozřejmě chvíle, kdy by ale byl člověk rád doma. Ze všeho, co bych mohl dělat, je tohle to, co by mě bavilo nejvíc. Pokud je ale otázka, jestli si to pořád užívám, tak už úplně ne. Člověk pořád musí přemýšlet, co řekne. Ukazoval jsem to divákům v některých videích, jak funguje natáčení snídaně. Snažím se zachovat pravidla střihu, aby nebyl „celek na celek“ a „detail na detail“, ale aby se záběry střídaly. Ukážu porci jídla, pak detail na párek, pak dám kameru od sebe, dám jídlo k puse, střih, posunu kameru a pak o tom mluvím. Každé sousto je tak třeba na tři střihy. To už si moc užívat nejde. Hotelové snídaně jinak miluju, vždycky jsem se na ně těšil, ale takhle si je člověk moc neužije. Navíc nemám dva žaludky, abych se nejdřív najedl normálně a pak s kamerou.

Jak jste už říkal, jste kvůli natáčení několik dní v týdnu na cestách. Jak na to nahlíží vaše rodina?
Jsou to většinou dvě noci v týdnu. Mám štěstí, že mám manželku, která mě v tom podporovala už v době, kdy to nevydělávalo. Je důležité říct, že Youtube si vás strašně dlouho testuje, než vám pošle nějaké peníze. To znamená, že tomu, co děláte musíte věřit natolik, že do toho jste ochotni investovat hodně peněz, času a úsilí, než se to začne vracet. Pamatuji si, že v době, kdy nám za tvorbu nechodilo skoro nic, říkal jsem manželce, že uvažuji nad tím, že bych s tím skončil. To ona mi vždycky říkala, že v tom potenciál vidí. Teď je to ve stádiu, že to vydělává a vrací se nám to úsilí, které jsem do toho vložil. Vlastně to je důvod, proč každý druhý z nás není youtuber. Ne každý vydrží. Pokud po měsících nemáte sledování ani peníze, je to demotivující prvek. Všeobecně ale mohu říct, že je to v dalších ohledech skvělá platforma. Nemusíte obcházet televize a nabízet jim svůj produkt. Stačí to dělat dobře a vytrvat. Ale zpět k otázce, manželka mě v tom skutečně podporuje. Vzniklo to tak, že zhruba před třemi lety jsme se přestěhovali do Karlových Varů, ale práci jsem měl nejvíc v Praze. Takže jsem tam musel přespávat a když už jsem v tom hotelu spal, využil jsem ho i pro natáčení videa. Už tehdy jsem měl nějaký kanál, kde jsem jedno takové video publikoval. Bylo to něco nového a diváci se na to dívali. Řekl jsem si, že je to fajn nápad, a proto jsem do hotelů postupem času začal jezdit cíleně.

Dá se říct, že jste objevil díru na „youtubovém“ trhu?
Asi ano. Píše mi to hodně lidí, takže na tom něco bude.

Je tedy objíždění hotelů dnes vaší prací nebo čas drolíte ještě mezi další podnikání?
Ne, ne. To už by nešlo stíhat. Dříve jsem točil svatby, produktová videa a další věci pro firmy. Toho všeho jsem se vzdal, protože příjem z Youtube je natolik vysoký, že to dělat nemusím. Také by to ale nešlo stíhat. Ono sice jde o dvě noci, takže reálně tři dny, ale je kolem toho spousta dalších věcí. Třeba dnes od rána s grafikem řešíme náhledovou fotku videa, také kam pojedeme a musíme psát scénáře. Na začátku stačilo, když jsem natočil hotel, protože šlo o něco nového, ale teď už je potřeba doplňovat přidanou hodnotu. Proto je potřeba videa doplnit o restaurace, historii, ale také zahraniční cesty do hotelů. A to vše potřebuje důkladnou přípravu, která trvá i víc než den.

Jezdíte Teslou, nemusíte MHD a rád si dopřejete luxusních věcí. Nemáte pocit, že právě i kvůli tomu vás lidé rádi vidí na levnějších hotelech, protože trochu „trpíte“?
Určitě ano. Asi narážíte třeba na Hotel Bezděz na Mácháči. Tam si myslím, že byl ten ohlas i kvůli tomu, že spousta lidi ráda tohle video viděla kvůli tomu, že tam i oni trávili čas. Myslím, že talířky s nápisem ROH, na kterých servírovali jídlo, zažila řada z diváků. Retro funguje a lidi se rádi vrací do svých mladších let. A co se týče MHD, tím jsem skutečně nikdy příliš nejezdil. I když jsem na tom byl finančně špatně, MHD mi nijak nepřirostla k srdci. Pokud už sednu do autobusu nebo vlaku, lidi na tom spíš baví takové to moje neználkovství, kdy nevím, co jak chodí.

Jak se vypořádáváte s kritikou, kterou občas čtete v komentářích? Leckdy vám lidí vytknou, že jste až moc „fajnovka“ a podobně.
Asi to chce mít trochu hroší kůži. Spousta tvůrců vypíná komentáře nebo je nečte. Já je čtu a pokud to jde, snažím se vysvětlovat. Jen pro vysvětlenou, nejsem taková fajnovka. To není o tom, že bych si neodnesl sám zavazadla, že bych se nevyspal v tomhle pokoji nebo mi něco osobně vadí. Vadí mi, že zákazník nedostává standard, který si platí. Štve mě, že si zaplatím třeba i 12 tisíc za hotel a nemám tam ty služby, které jsem si zaplatil. To se snažím divákům ukázat. Když si tedy na něco stěžuji, není to o tom, že bych si sám nezvládl odnést zavazadla a podobně. Je to o tom, že když si host něco zaplatí, měl by to za své peníze dostat. Proto si člověk platí u drahých hotelů tu částku. Chcete maximální pohodlí.

Vadí vám tedy, že někteří lidé mají malé nároky?
Ano, jednoznačně. Spousta lidí těžce vydělává své peníze a když už za něco zaplatíme, měli bychom dostat adekvátní službu. Spousta lidí si ale řekne: „nedostal jsem tu službu, ale vlastně to nějak přežiju.“ Tenhle přístup mi vadí. Proto na to možná upozorňuji až trochu teatrálně.

Je po 150 návštěvách hotelů ještě něco, co vás dokáže zaručeně rozpálit do ruda? Je to sprchový kout s plastovým závěsem nebo třeba pouze anglicky mluvící recepční v českém hotelu?
Anglicky mluvící recepce v Čechách mi vadí, ale jelikož anglicky mluvím, nějak to zvládnu. Do videí to dávám, protože to budí vášně. Závěs ve sprše je nehygienický, ale jsou věci, které mi vadí mnohem víc. Třeba textilní čelo postele, na kterém najdu pod „úvéčkem“ nějaký humus. Taky mi vadí personál, který se neumí chovat ke klientovi. To ale není nešvar jen u nás. Povím vám příklad. Přišel jsem v čase mého check-inu do hotelu a nesl jsem spoustu věcí, které jsem měl na natáčení, jelikož jsem ještě ten den řešil nějakou zakázku a nechtěl jsem to nechávat v autě. Recepční mi bez jakékoliv omluvy nebo empatie řekla, že ještě není připravený pokoj. Což by mi tak nevadilo tak jako to, že to podala stylem, že pomalu po ní chci něco, na co nemám nárok. Může se cokoliv stát, mám pro to pochopení, ale jde o to, jak se k tomu personál postaví. Já nejsem žádný prudič, pokud mi personál mile řekne, ať se posadím, dá mi kávu a omluví se, jsem s tím naprosto v pohodě.

Jak velkou roli při ubytovávání se nebo řešení problémů v hotelu hraje to, že personál ví, kdo jste a za jakým účelem jste přijel? Poznávají vás?
Možná vás to překvapí, ale ve spoustě hotelů neví, kdo jsem. Poznáte to podle toho, že se někdy chovají absolutně strašně. Najde se ale několik hotelů, kde mi řekli, že už na mě čekají. To se ale děje minimálně. Právě z toho důvodu se snažím sledovat, jak se chovají i k dalším lidem. A také hodnotím věci, které prostě hotel nedokáže ovlivnit, ať přijde kdokoliv. Neovlivní odhlučnění, matrace, televizi, vizuál hotelu nebo třeba snídaně. Hotel by byl sám proti sobě, kdyby změnil snídani jen kvůli nějaké návštěvě. Pak divák něco uvidí ve videu, kvůli tomu tam přijede a dostane něco jiného. Občas mi nabídnou lepší pokoj, což většinou odmítnu a jsem tím pádem v jiném pokoji, než předpokládali. Ve spoustě videí upozorňuji na kapičky na toaletě. Většinou se je pokusím smýt a zpravidla to jde velice snadno. Kdyby věděli, že přijedu já, nebylo by to tam. A přitom je to prakticky v každém videu. Také mám jeden trik, jak zabránit tomu, aby dopředu věděli, že přijedu zrovna já. To ale nebudu prozrazovat.

V komentářích někdy reagují na vaše videa zaměstnanci dotčených hotelů nebo přímo vedení hotelů. Setkal jste se ale někdy s reakcí, která vás skutečně překvapila?
Je to strašně dávno, kdy jsem točil nějaký penzion v Domažlicích. Dostal jsem tehdy bídu od diváků i provozovatele. Stojím si za tím, že se ten penzion nemá nabízet ke komerčním noclehům. Na zahradě bordel, ergonomie penzionu naprosto šílená, v nějakém výklenku byla kuchyňka. Když už si berete za něco peníze, mělo by to odpovídat. Celá ta služba byla hrozně neadekvátní. Tam se mi tehdy ozval provozovatel penzionu.

Řada lidí se při výběru hotelu řídí počtem hvězdiček. Není to někdy špatné vodítko pro výběr?
Ono je podstatné určit si, co chcete. Hvězdičky sledují konkrétní kritéria. Na druhou stranu, relevantní je to především u hotelů, které jsou certifikované. Zjednodušeně řečeno hvězdičky si jinak každý může dát podle sebe. U certifikovaných hotelů musí různé věci splňovat pětihvězda, čtyřhvězda i tříhvězda. A otázkou je, jestli zrovna to, co musí splňovat, je při té dané cestě pro vás důležité. Takže je dobré určit si, co je pro vás podstatné a podle toho vybírat. Nikoliv jen podle hvězdiček.

Mluvíte o tom, co musí certifikované hotely splňovat. Zkuste vypíchnout některé body.
Hotely od tří hvězd výš musí mít matraci vysokou osmnáct a více centimetrů, všechny hvězdičky musí mít wi-fi v celém hotelu, čtyřhvězdička musí mít restauraci alespoň pět dní v týdnu otevřenou, pětihvězdička sedm dní v týdnu. Pětihvězdička musí nabízet non-stop roomservis a host by měl mít na výběr z několika druhů polštářů. Od tříhvězdičky musí být také zásuvky u postele. Těch věcí je spousta. Naopak třeba ani pětihvězdička nemá povinnou klimatizaci, a to nejspíš kvůli tomu, že požadavky na hvězdičky musí být všude stejné a třeba někde v Laponsku klimatizaci u pětihvězdičky prostě potřebovat nebudete. Právě proto je ideální vybírat přímo podle toho, co hotel nabízí a ne podle hvězdiček. Mohou být dobrým vodítkem, ale nerozhodoval bych se jen podle nich.

Využívat pro rezervování pobytu Booking a podobné aplikace nebo si vybrat ubytování „napřímo“?
Na Bookingu je fajn, že v případě řešení problému se o dost věcí postará, ale není to vždy pravidlem. Už jsem u této platformy zažil zklamání. U levnějších hotelů bych asi zpravidla sahal po něm. U těch dražších zkouším víc možností. Někdy může být rozdíl mezi přímou rezervací nebo třeba Bookingem i sto euro, to nejsou malé peníze. Vždycky zkusím nejdřív Booking, pak kouknu k nim na web, jestli nemají nějakou akci nebo last-minute balíček a případně tam zavolám. Leckdy mi dají výhodnější cenu. Člověk se nesmí bát zeptat.

Existují nějaké vychytávky, jak si zlevnit ubytování?
Vím, že něco existuje, ale to, co se ke mně dostalo, tak mi přijde vyloženě neetické, a proto bych to nechtěl úplně popisovat. Je to hledání nějaké chyby v rezervacích. Já to nepoužívám a ani neplánuji. Jak říkám, ideální je vždy zavolat a optat se, na kolik by to vyšlo bez Bookingu, kterému hoteliér odvádí nějakých dvacet procent z částky.

Co plánujete do budoucna?
Pořád bude ústředním tématem hotel, ale budu to muset doplnit o více cestování, létání a třeba o městkou hromadnou dopravu. Nejspíš budu častěji vyrážet do zahraničí. To ale neznamená, že bych zanevřel na Česko. To budu obrážet i dál.