Životy všech obyvatel naší země zásadně změnil rok 1989. 17. listopad se dodnes označuje jako den boje za svobodu a demokracii. Samotná revoluce v Hradci Králové však začala až o tři dny později. A to v Divadle vítězného února a v tehdejším vysokoškolském areálu Na Kotli. Protesty v ulicích krajského města, aktivity studentů, herců, disidentů a dalších lidí byly reakcí na události 17. listopadu na Národní třídě v Praze. Všichni požadovali vyšetření celého incidentu.
První oficiální shromáždění se v Hradci Králové konalo 20. listopadu 1989 na místě nynějšího Klicperova divadla. „Ze setkání zástupců divadel v Praze se vrátil i hradecký dramaturg Jaroslav Etlík a režisér Oldřich Kužílek. Informace, které z Prahy přivezli přesvědčili ostatní herce, že půjdou do stávky,“ uvádí v materiálech Muzea východních Čech Jaroslava Pospíšilová. Ještě ten den se před divadlem sešlo několik desítek lidí.
Za pomyslného vůdce listopadové revoluce v krajské metropoli je dodneška považován bývalý náměstek primátora Jindřich Vedlich. Stál u vzniku vysokoškolského stávkového výboru.
Následující den se sešlo několik studentů u zimního stadionu. Odtud se vydali na tehdejší Žižkovo náměstí v historickém centru města. Některé spisy mluví o tom, že se během cesty malá skupinka mladíků rozrostla v několikatisícový dav. „Studenti na náměstí přečetli, proč stávkují a co chtějí,“ vzpomínal pro ČTK Vedlich.
Od této chvíle se na Žižkově náměstí (pozn. redakce: dnešní Velké náměstí) konaly demonstrace a stávky pravidelně každým dnem. „Shromáždění se konala také kolem zvolení Václava Havla československým prezidentem," dodává Procházková.
Úhlavním nepřítelem hradeckých studentů byla Státní bezpečnost. Ta byla ve městě stále aktivní i po 20. listopadu. Aktivně se snažila rozpouštět studentské akce. Některé jejich organizátory dokonce zatýkala. „Zlomilo se to v podstatě až 29. prosince zvolením Václava Havla československým prezidentem. Do té doby se estébáci drželi. Některé z nás estébáci zadrželi, chodili nám výhrůžné anonymy," řekl Vedlich.
Jednou z nejvýznamnějších událostí Hradce Králové se stala generální stávka 27. listopadu. Na nynějším Velkém náměstí se sešlo víc než 20 tisíc lidí. Všichni do jednoho chtěli podpořit požadavky studentů a Občanského fóra.
Další velkou událostí bylo vytvoření lidského řetězu mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. K tomu došlo 3. prosince téhož roku. Účastníky akce vozily na dvacetikilometrový úsek hlavní silnice mezi městy autobusy městských dopravních podniků a závodů ČSAD.
K připomínaným událostem patří i čtyři metry široká a asi 20 metrů dlouhá zeď z papírových krabic, která vznikla na tehdejším Gottwaldově náměstí 12. prosince. Postavili ji studenti, aby vyjádřili nesouhlas s pomalým postupem vyšetřovací parlamentní komise událostí 17. listopadu. Zeď vydržela stát několik dní, hlídali ji studenti. Na náměstí tehdy sídlil okresní výbor KSČ, vedení města a ústředí krajského Sboru národní bezpečnosti (SNB).
Komunismus v Hradci Králové byl některými oslavován i týden po zahájení revoluce. Krajská metropole byla totiž považována za rudou baštu. Například ještě 23. listopadu byl u pomníku Klementa Gottwalda na dnešním Ulrichově náměstí při příležitosti 93. výročí jeho narození položen věnec za přítomnosti zástupců režimu. A to i přesto, že v ulicích města demonstrovalo několik tisíc lidí.
Město tuto akci připravovalo dlouhodobě a vedení KSČ se jí nechtělo vzdát. Tajemník občanské výchovy KSČM Antonín Bosák při aktu odsoudil všechny studenty v ulicích i samotné hnutí na hradeckých vysokých školách.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.