Domácí násilí, rvačky, pokusy o sebevraždu, pátrací akce, záchrany života, dopravní nehody, krádeže, ale třeba i závažné trestné činy, to je jen zlomek ze širokého spektra případů, ke kterým vyráží pořádková policie. Jejich úkolem je být na místě první, udržet veřejný pořádek a často si poradit i v extrémních situacích. Dnes se s námi o své zkušenosti podělil člen královéhradecké pořádkové jednotky pprap. Lukáš Ondráček, který má za sebou několik zahraničních misí a vyzkoušel si i práci u jiného útvaru, přesto se vrátil ke své prvosledové rodině.
Jaká byla nejtěžší věc, kterou jsi ve službě zažil?
Tohle je hodně subjektivní, každý to riziko vnímáme trochu jinak. Pro mě jsou vždycky nejtěžší zákroky, ve kterých figuruje ozbrojený pachatel, a my dopředu nevíme, co se mu honí hlavou. Pamatuju si například zákrok proti opilému agresivnímu bezdomovci ve stanovém městečku v Hradci Králové, který na naše kolegy vytáhl nože a rozeběhl se proti nim. S panenkou v náručí a třemi noži jim pak ukazoval, jak je podřeže. Následně si zavolali nás, jako posily. Muže jsme rychle
zpacifikovali. Taky nás třeba zavolali k muži se zbraní ve vlaku, kdy později vyplynulo, že je to naštěstí plynovka, ale to prostě dopředu nikdy nevíte.
Šlo ti někdy o život?Neřekl bych, že mi někdy šlo úplně o život, ale třeba kolegové měli v roce 2018 opravdu vážnou nehodu při pronásledování kradeného vozidla. Já osobně jsem neměl úplně příjemný pocit při pátrání po ozbrojeném pachateli loupeže a znásilnění na Rychnovsku, o kterém jsme měli pouze pár informací, a sice, že má dobře zmapovaný tamní terén, ve kterém se často pohybuje a má u sebe zbraň, kterou neváhá použít. Z jiného ranku si pak vybavuju třeba událost, kdy nás operační důstojník zavolal k hořícímu objektu. Ten jsme s kolegou rychle propátrali a podařilo se nám z něho vyprovodit jednu osobu, která tou dobou uvnitř spala. Můj kolega měl podobnou zkušenost v rámci svého volna, kdy se mu podařilo s dalším kolegou vytáhnout ještě před příjezdem hasičů z hořícího domu
tři děti. Tohle jsou podle mě události, kdy jsme „zranitelní“, když nasazujeme své životy a zdraví kvůli pomoci a ochraně druhých.
Jsou v Hradci místa, kam musíte jezdit často? Kde zaručeně najdete pachatele.
Rozhodně taková místa v Hradci Králové jsou. Většinou jsou to oblasti v centru města, která jsou spojená s větší koncentrací lidí, jako jsou nákupní centra, parky nebo okolí vlakového nádraží a terminálu městské hromadné dopravy. Máme tu samozřejmě i další takové lokality, ale ty se postupem času mění, nebo úplně mizí.
Jací jsou pachatelé, se kterými se nejčastěji setkáváš?
Setkávám se s velkou škálou lidí, ať už to jsou dobře situovaní lidé, kteří spáchali obyčejné přestupky, nebo třeba lidé ze sociálně slabší vrstvy, drogově závislí či bezdomovci. A někdy zjistíš, že sociálně slabší člověk, třeba i drogově závislý, se k tobě dokáže chovat lépe, než člověk dobře situovaný.
Jsi pro ně už známou osobou, kterou z dálky zdraví?Pro některé určitě ano. Nicméně někteří raději přejdou na druhý chodník, když mě vidí. Jsou ale i tací, kteří se ke mně hlásí. To pak nastávají vtipné situace, kdy si mé děti myslí, že jsem celebrita. Jednou se mě takhle ptaly, proč mě tak často cizí lidé zdraví na ulici, jestli jsem jako slavný. A asi se dá i říct, že jo. Nicméně na rozdíl od celebrit si svůj „fanklub“ buduju sám a členství je veskrze nedobrovolné. A co si budeme povídat, ani o fotku či podpis mě nikdo nikdy nepožádal. Párkrát si mě sice při rozhovoru někdo natočil, ale zřejmě ne proto, že by mě obdivoval J.
Jak bylo těžké se na Hradecku zorientovat?
V Hradci Králové jsem se narodil a vyrostl jsem tu. Takže orientace ve městě nebyl až takový problém. Zajímavé bylo pozorovat, jak se město očima policisty mění, když zjišťuješ, kde jací lidé bydlí, jaké lidi s jejich minulostí potkáváš běžně na procházkách, jaké problémy mají jednotlivé městské části.
Pomáhal jsi někdy při záchraně života?
K záchraně života, nebo alespoň k její pomoci, se ve výkonu služby dostáváme často. Někdy se jedná pouze o pomoc záchranářům a hasičům, v některých případech poskytujeme první pomoc zraněným do příjezdu záchranářů. Takový případ se stal mým kolegům, kdy byli zavoláni na pobodání muže nožem. Na místě zjistili, že je muž pobodán v oblasti třísel a má tepenné krvácení. Do příjezdu záchranářů, a i po celou dobu převozu do nemocnice zastavovali krvácení.
Jak náročné je něco řešit, když v tom figurují děti?Přiznám se, že pro mě je to hodně náročné od doby, kdy jsem se stal rodičem. Dokud jsem neměl svoje potomky, dokázal jsem se od případů, ve kterých figurovaly děti, nějak oprostit. Potom se to ale s vlastními dětmi zlomilo, a člověk s přibývajícími zkušenostmi vidí a zná důsledky některých jednání, se kterými se setkává. Hodně náročné jsou pro mě třeba případy, kdy jsme vysláni na pátrací akce po ztracených dětech. Tam se člověk snaží udělat možné i nemožné, aby dítě dokázal, co nejrychleji najít. To byl třeba případ na Rychnovsku, kdy se pátralo po
dvouletém chlapci, který se ztratil na procházce s rodiči. Na místo okamžitě vyjeli policisté, profesionální a dobrovolní hasiči z Rychnovska a členové horské služby. Pátrací akci řídil policejní Tým STOPA. Kluka se podařilo najít do hodiny a půl, a to i díky výborné spolupráci s policejním vrtulníkem.
Máš svého parťáka, na kterého se můžeš stoprocentně spolehnout, jako to bývá v televizi?
Ano, mám svého parťáka. Vím, že se na něho můžu stoprocentně spolehnout a vždycky mně pomůže, bez toho by to asi ani nešlo, nebo minimálně ne takhle dobře. Naposledy doběhl motorkáře, který nám ujížděl. Kdo tohle dokáže? To se pak pracuje jedna báseň J. Celkově mám ale ohromný štěstí, v jakým kolektivu správných lidí pracuji. Všichni tvoříme skvělou partu, navzájem se doplňujeme a pomáháme si jak v pracovním, tak i osobním životě.
