Večer začne astronomická zima, dny se začnou pozvolna prodlužovat

Kombinace krátkého dne a malé výšky Slunce působí, že na zemský povrch dopadá jen malé množství slunečního záření. Je ho méně, než kolik zemský povrch vyzařuje, a astronomové proto hovoří o záporné radiační bilanci zemského povrchu. Ta ještě nějaký čas potrvá, přestože dny se budou pozvolna prodlužovat a Slunce bude stoupat výš nad obzor. Tato setrvačnost působí, že v dlouhodobém průměru bývá nejchladněji až kolem poloviny ledna, nikoli v prosinci.

Přesný termín zimního slunovratu není pevně daný, protože rok netrvá přesně 365 dní. Většinou připadá na 21. či 22. prosince. Vzácně to může být i 20. a 23. prosince.

Délka nejkratšího dne v roce, tedy čas od východu do západu Slunce, je v Česku kolem osmi hodin. Rozdíl v délce dne mezi nejjižnějším a nejsevernějším místem v ČR je přibližně 20 minut. O něco delší den tak prožijí lidé na Šumavě či Znojemsku než ve Šluknovském výběžku nebo na Frýdlantsku.

Pozvolného prodlužování dne si všímají i pranostiky, některé se zachovaly dodnes - například Na Boží narození (25.12.) o kuří pokročení, Na Nový rok o slepičí krok, Na Tři krále (6. ledna) o krok dále či Na Hromnice (2. února) o hodinu více. Slunce zapadá později už od svaté Lucie, tedy od 13. prosince, později však vychází, takže se celková doba slunečního svitu neprodlužuje. Z toho vychází také dodnes používané úsloví "Lucie noci upije, ale dni nepřidá."

Doba slunovratu jako konce nekonečné tmy a obrazným i doslovným návratem světla do života bývá příležitostí k oslavám. V české kotlině ho v době předhistorické nejvíce slavili Keltové. Významným svátkem se stal i pro Slovany, kteří slavili zrození mladého boha Slunce - Dažboga neboli Božice. Vše začalo večer před tímto svátkem magickými rituály, které byly zaměřené hlavně na věštění. Rozkrajování jablíčka, házení střevíčku či lití vosku nebo olova se dochovala dodnes.