čtvrtek 1. prosince 2022 Iva

Ten, kdo kandiduje na post prezidenta, by si neměl táhnout žádný balvan z minula, říká Danuše Nerudová

Podle aktuálních předvolebních průzkumů rostou šance Danuše Nerudové na její zvolení první českou prezidentkou. Nejen o své vizi, ale také o tom, jak přistupovat k zastropování cen energií, zda přijímat ruské uprchlíky před mobilizací a o ženách v politice se rozpovídala v dalším díle seriálu Bez servítků na Drbně.

Zastupitelstva nově tvoří devětadvacet procent žen a jednasedmdesát procent mužů. Například v Českém Krumlově do zastupitelské lavice neusedne žádná žena. Čím to je, že o vstupu do politiky uvažuje stále méně žen než mužů?
To, o čem hovoříte, považuji za obrovský problém. Nevyvážené kolektivy jsou málo inovativní a kreativní. Nejsou schopny vidět všechny souvislosti. Zároveň nemohou dostatečně dobře zastupovat všechny skupiny, protože muži a ženy žijí v jiných společenských i ekonomických vztazích. Takové vedení zastupitelstva bude mít podle mého názoru potíže hájit zájmy všech občanů.

A co je tím důvodem, proč do politiky chce méně žen?
Je to souběh celé řady věcí. Jednak je to systémem politických stran, kdy řada stranických jednání probíhá večer, kdy by ženy rády ukládaly děti. Myslím, že by u nás mohlo platit něco podobného, jako ve Švédsku nebo Norsku, kde parlament zasedá v běžných pracovních hodinách. To, o čem mluvíme, není jen problém žen v politice, ale také žen v médiích. Často vám řeknou, že všechny důležité schůzky se odehrávají odpoledne. Novinářky přitom často pracují na částečný úvazek a ve dvě hodiny vyzvedávají dítě ze školky. Pak si oprávněně stěžují, že jim utečou všechny důležité schůzky a rozhovory. To, co se musí změnit, je podpora a struktura, co je dostupná ženám.

Nedávno vyšla celosvětová statistika Global Gender Gap a Česká republika je v tomto žebříčku šancí žen až na 76. místě ve světě. Dvě místa před námi je například Etiopie. V kategorii politické účasti žen jsme pak na 67. místě a před námi jsou Jamajka, Surinam a Ekvádor. To potvrzuje, že máme vážný problém. Je to ale běh na dlouhou trať. Musíme dodat ženám odvahu vstupovat do veřejného prostoru. Bohužel teď veřejný prostor nemá zrovna moc hezkou tvář kvůli své agresivitě. Myslím si, že nejen já, ale třeba Olga Richterová a Adéla Šípová otevřeně hovoří o tom, jak se na ně dívají kolegové politici a čemu všemu občas musí čelit.

I s ohledem na to, co říkáte, nemáte trochu obavy z prostředí, do kterého se chystáte vstoupit?
Ne, určitě nemám obavy. Nebojím se nikoho a ničeho.

V ulicích se potkáváte nejen se svými příznivci. Jsou lidé nakloněni tomu, že by Českou republiku poprvé vedla žena?
Celá řada lidí hovoří skutečně o změně v naší zemi. Část si tu změnu spojuje s ženou a část s člověkem, který je relativně mladý ve srovnání s předchozími prezidenty. Lidé pozitivně vnímají také to, že chce kandidovat někdo, kdo se hodlá zabývat budoucností. Právě to nabízím. Chci se dívat před sebe a nerýpat se v minulosti. Nabízím svou jasnou vizi, jak by měla Česká republika vypadat za pět let. Mám velkou zkušenost z pozice rektorky, kdy jsem přišla na to, že kdyby se člověk celé období zabýval pouze minulostí, tak instituci nikam neposune. To samé platí i v prezidentském úřadu.

Jaká je tedy vize, kam bychom měli směřovat?
Mám vizi země, která je domovem, kde má každý respekt, panuje tam úcta a kde má každý příležitost uspět. To dnes bohužel neplatí. Mám vizi moderního státu, který má vstřícnou tvář pro občany i podnikatele. Zároveň pomáhá jejich talentu a neklade nikomu zbytečné překážky. Moje vize je také sociálně soudržný stát, ve kterém pomáháme i těm, kteří v životě neměli takové štěstí.

Ráda bych se zajímala také o další skupiny obyvatel, jako jsou třeba mladí lidé, jejichž názory politiky vlastně moc nezajímají a nechtějí nejen pro ně řešit důležitá témata jako dostupné bydlení, manželství pro všechny či klimatickou změnu. Je tady také skupina seniorů, kteří celý život tvrdě pracovali a zaslouží si, aby měli důstojný důchod a stáří. To je moje vize soudržné společnosti, kde se prezident stará a zajímá o všechny občany. Mám také jasnou představu o vzdělané společnosti, která nepodléhá manipulacím a dezinformacím.

Je tohle v moci prezidenta?
Prezident má obrovský neformální vliv, byť mu ústava dává jasné pravomoci typu jmenovat guvernéra ČNB nebo předsedu Nejvyššího správního soud. Vezměte si například, jak pan exprezident Václav Klaus naprosto ovlivnil a zablokoval diskusi o klimatické změně. A to jen tím, že jako prezident chodil a prohlašoval, že globální změna klimatu neexistuje. To je ukázka toho, že prezident má obrovský neformální vliv a pokud otevírá témata, tak se stávají běžnou součástí politické diskuze. Společnost sama pak vytváří tlak na politiky, aby tato témata řešili. Já bych tento vliv ráda využila ve prospěch občanů a k otevírání témat, která trápí nás všechny a jejich vyřešení zajistí zemi lepší budoucnost.

Navíc prezident se může účastnit jednání vlády, Poslanecké sněmovny i jejich výborů. Při aktivním vykonávání úřadu tak má celou řadu možností, jak do jednání vstupovat a ovlivňovat veřejnou debatu.

Hodláte se v případě zvolení účastnit zmíněných jednání?
V případě zvolení bych úřad chtěla vykonávat aktivně, takže bych komunikovala s vládou i dalšími politiky. Prezident vystupuje v roli moderátora a měl by vytvářet politickou stabilitu, čehož jsme tu v posledních letech nebyli svědky. Krize by měla hlava státu řešit, nikoliv vytvářet. I proto by měl být prezident nadstranický. V tom mám obrovskou výhodu. Jsem akademik a nikdy jsem nebyla členem žádné politické strany a vždycky jsem byla nadstranická.

Na druhou stranu, nemůže být to, že jste nikdy nebyla v politice, lehkou nevýhodou oproti jiným konkurentům?
Naopak to vnímám jako svoji výhodu, protože jsem nadstranická a nenesu za sebou žádné kauzy z minulosti. Navíc rektor se setkává s ministry, velvyslanci a zažívá politiku na nejvyšší úrovni. To platilo i o mé práci v roli bývalé předsedkyně Komise pro spravedlivé důvody, kde jsem ke shodě na návrhu důchodové reformy dovedla desítky odborníků i politiků různých názorů.

Měla jste někdy nabídku vstoupit aktivně do politiky?
Ano, měla jsem několik nabídek, ale všechny jsem je odmítla. V té době jsem chtěla posunout univerzitu na úroveň 21. století.

Jak se stavíte k případné podpoře politických stran při kandidatuře? Přijala byste ji? Jsou nějaké strany, u kterých byste podporu odmítla?
Vážím si podpory jakékoliv demokratické politické strany. Nicméně platí, že jsem občanským kandidátem a sbírám 50 tisíc podpisů občanů.

V jaké fázi je nyní sběr podpisů? Petr Pavel před nedávnem oznámil, že jeho tým posbíral 55 tisíc podpisů.
Sbíráme podpisy od začátku června a sběr jde velmi dobře. Máme 300 petičních míst po celé republice a zhruba 20 petičních stánků. Mimo to máme zhruba 400 dobrovolníků, kteří sbírají po své ose podpisy. Řada petičních archů je stále v regionech. Nemáme tak přesný přehled o počtu podpisů. Archy podrobíme pečlivé kontrole. Proto potřebujeme čas, abychom je prošli. Jaká je situace skutečně se dozvíme na konci října.

Kolik do tohoto momentu stála vaše prezidentská kampaň?
Všechny příjmy a výdaje jsou na transparentním účtu, částka se neustále mění. Obecně mohu říct, že náklady jsou v tento moment v řádu milionů.

Měla by z kandidatury na prezidenta vyřazovat předrevoluční komunistická minulost?
Nechci soudit žádného kandidáta. Všech si vážím za jejich odvahu, že do toho jdou. Mojí vizí, jak už jsem říkala, je nezabývat se minulostí, ale hledět před sebe. Ten, kdo kandiduje na post prezidenta, by si neměl táhnout žádný balvan z minula. Takový příklad máme v minulém premiérovi, který místo výkonu své práce neustále řešil své osobní problémy a kauzy.

Nesdílím názorovou ani hodnotovou orientaci s Babišem, populismus je problémem současné doby, říká Petr Pavel

Jméno generála Petra Pavla je čím dál častěji skloňováno ve spojení s nadcházející prezidentskou volbou. Šedesátiletý elitní voják ve výslužbě sice oficiálně svou kandidaturu ještě neoznámil, ambicí zapojit se do boje o prezidentský post se ale...

V době covidu jste byla součástí skupiny odborníků KoroNERV-20. Ten vznikl jako nezávislá a široká expertní platforma, která spojovala osobnosti z nejrůznějších sfér. Jak na tuto zkušenost vzpomínáte? Co vám dala?
Byly to mimořádné okamžiky i vzepětí sil, na které budeme vzpomínat celý život. Celý národ doma šil roušky, studenti nosili nákupy seniorům a my jako ekonomové jsme měli pocit, že můžeme pomoci vytvořením programů a doporučení pro politiky, která měla za cíl pomoci lidem. Musím říct, že jsme měli obrovský dopad. Všechna ta doporučení, která jsme tvořili, jsme nabízeli všem opozičním stranám i vládě. Opoziční strany s našimi doporučeními velmi dobře pracovaly a přispěly k tomu, že vznikala nějaká kritická diskuze. Vláda díky tomu musela vysvětlovat, proč přicházela s některými neefektivními návrhy. Nejšílenější nápady vlády se nám podařilo zarazit. Vzpomínám na to jako na velmi mimořádné období.

Jste s dalšími odborníky z KoroNERV-20 stále v kontaktu? Dalo by se říct, že vám tahle krizová spolupráce dala nějaká přátelství?
Ano, samozřejmě, dalo mi to některá přátelství i další zkušenosti z netradiční doby. Byly to protelefonované hodiny, co jsme společně strávili a s celou řadou kolegů doposud komunikuji a sdílíme různé odborné názory.

Jak vy jako ekonomka nahlížíte na postup vlády v pomoci domácnostem s vysokými cenami energií? Souhlasíte s aktuální podobou zastropování?
Vidím několik velkých mezer. První mezerou je, že vláda začala konat velmi pozdě. Vláda měla představit řešení už před prázdninami, díky čemuž by mohla přijít s něčím více sofistikovaným a nikoliv s návrhy, které občas působí jako ušité horkou jehlou.

Druhou mezerou vidím v komunikaci vlády, kdy nedochází k vysvětlování příčin současné krize. Třetí věcí je forma zastropování, se kterou nesouhlasím. Důvod je prostý. Nedostatek energie a vysoké ceny jsou způsobeny částečně válkou, ale z velké části nedostatkem na trhu elektrické energie. Určitě byste mi oponoval, jak je to možné, když Česká republika vyváží elektrickou energii.

Ten nedostatek je na evropském trhu ze dvou důvodů. Jednak děním v Německu, které se rozhodlo, že nevidí v jaderné energetice budoucnost. Druhou příčinou je to, že Francie zastavila část svých jaderných reaktorů. Na začátku z důvodu údržby a poté přišlo nejsušší léto v dějinách Francie. To vedlo k tomu, že Francie neměla dostatek vody, aby chladila jaderné reaktory. Proto byly jaderné elektrárny odstaveny. A vývoj vidíme. Když máte něčeho na trhu nedostatek, tak přeci nemůžete lidem dávat peníze, aby si to mohli koupit. To může vést k jedinému – zvyšování ceny. Když je něčeho nedostatek, máte dvě možnosti. Buď budete lidi motivovat k tomu, aby šetřili, čímž se sníží cena komodity nebo napnete síly ve výrobě a zvýšíte objem nedostatkové komodity. Ani jedno se nestalo, to vládě vyčítám.

Pokud chceme mluvit o zastropování, mělo by se odehrávat jinak. Například sedmdesát procent loňské spotřeby domácností mělo být zastropováno za daleko nižší cenu, než je teď, tak aby to motivovalo nejen domácnosti k úsporám a těch zbylých třicet procent by mělo být zastropováno za aktuální cenu zastropované energie.

Mluvila jste o tom, že má vláda mezery v komunikaci. Nemyslíte si, že je to celkově problém české politické scény? Komunikační strategie v době covidu také nebyla ideální.
Ano, jako společnost jsme extrémně podcenili hybridní válku a dezinformace. Neumíme s tím pracovat. To je potřeba změnit, protože Rusko na našem území vede hybridní válku už roky. My jsme si jí všimli velmi pozdě. Je potřeba najít účinné nástroje, jak dezinformace vyvracet. Souvisí to s informační gramotností společnosti, kdy musíme společnosti pomáhat, aby byla informačně gramotná. Generace mých rodičů není zvyklá si informace ověřovat. U nich co je psáno, to je dáno. Jelikož si neumí dohledávat zdroje informací, jsou lehce ovlivnitelní dezinformacemi a těmi, kteří to s demokracií i samotnými občany nemyslí dobře.

Kdy byste jako prezidentka udělovala milosti?
Udělování milostí je bezesporu pravomocí prezidenta. Zásadně se však neztotožňuji s tím, jak se k nim nyní staví současný prezident Miloš Zeman, kdy milosti uděluje svým kamarádům, viz. pan Balák a jeho obvinění v kauze Lány. Prezident by měl udělovat milosti jen v ojedinělých případech a z humanitárních důvodů.

Právě prezident Miloš Zeman nedávno pronesl, že by Česko mělo přijímat Rusy prchající před mobilizací. Souhlasíte?
Pokud utíká Putinovým režimem politicky perzekuovaná osoba, myslím si, že by měla dostat politický azyl. Diametrálně odlišná situace je u odvedenců, kteří utíkají a chtěli by u nás azyl. To jsou lidé, kteří seděli před televizními obrazovkami a tleskali Putinovi, když viděli, jakým způsobem se chová na Ukrajině. To jsou občané, kteří proti tomu nic nedělali. V moment, kdy se jich to začalo osobně dotýkat, tak nás snad chtějí žádat o azyl?

Hodnocení článku je 100 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Jan Faltus

Štítky Bez servítků, Danuše Nerudová, prezident, volby, rozhovor

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.