Jan Hus byl symbolem statečnosti, tvrdí někteří historikové. Dnes si připomínáme jeho památku

Reformní kněz Jan Hus vystudoval v letech 1390 až 1404 svobodná umění a teologii na Univerzitě Karlově. Kritizoval církev za odvracení se od jejích prvotních ideálů a odmítal její institucionalizaci, současně kritizoval kněží žijící v hříchu či kupčení s odpustky. Církev ho proto označila za kacíře. Hus své názory odmítl odvolat, proto byl rozhodnutím církevního koncilu v Kostnici 6. července 1415 upálen. Jeho smrt vedla posléze v českých zemích k zásadní husitské revoluci. 

„Při trestu upálením je z hlediska ideologie poměrně důležitá myšlenka, že oheň očišťuje, že toho heretika očistí od bludů, od toho, co ho vzdaluje od spásy,“ řekla v rozhovoru pro Radiožurnál Pavlína Cermanová z Ústavu medievistických studií. 

Samotná poprava upálením nebyla náhodná. Církev tuto variantu zvolila hlavně proto, aby případným následovníkům nezbylo nic, co by mohli uctívat. 

6. července – slavení svátku 

Datum upálení mistra Jana Husa se stalo v roce 1925 památným dnem, v roce 2000 státním svátkem. Jako svého svatého mučedníka ho uctívá česká starokatolická církev a pravoslavná církev. Pro Církev československou husitskou je výročí jeho smrti fakticky největším svátkem. 

Jan Hus bývá hodnocen jako předchůdce protestantské reformace. V 19. století začal být díky národnímu obrození vnímán jako jedna z velkých postav českých dějin. Tradice Jana Husa byla podporována i po vzniku Československa v roce 1918. Především ve spojení s husitstvím byla posléze vyzdvihována také komunistickým režimem. 

Hus je podle dnešních historiků příkladem zásadovosti, statečnosti, svobody svědomí a ochoty držet se pravdy. Předběhl v mnoha směrech zásady budoucích protestantských reformací. V roce 2005 se dokonce umístil na sedmém místě v anketě Největší Čech.