První písemná zmínka o městě Jičín je stará 725 let

V Jičíně je řada historických památek od gotických po novodobé. Historie města je spojena především s působením Albrechta z Valdštejna (1583-1634), který město jako frýdlantský vévoda nechal přestavět a za jehož vlastnictví se stalo v podstatě hlavním městem autonomního Frýdlantského vévodství. K nejvýznamnějším památkám patří Valdštejnský zámek z první poloviny 17. století, který je dominantou Valdštejnova náměstí. Nejatraktivnější částí zámku je empírový salónek Tří císařů (také znám jako Konferenční sál protinapoleonské aliance, která zde jednala roku 1813).

Ve městě je také řada církevních památek, například raně barokní kostel sv. Jakuba Většího, který Valdštejn zamýšlel jako katedrálu pro nové biskupství, které nakonec nebylo zřízeno. Původně gotický kostel sv. Ignáce z Loyoly, který byl po dvou požárech částečně renesančně přestavěn, je původní městský farní kostel zasvěcený nejprve sv. Jakubu. V roce 1622 byl odevzdán jezuitům a pak zasvěcen sv. Ignáci. Tovaryšstvo Ježíšovo v Jičíně založilo gymnázium a jezuitskou kolej, kde působil například Bohuslav Balbín. Další významnou církevní památkou je barokní kostel Panny Marie de Salle. K městským památkám patří i synagoga, o které se dochovala první zmínka z roku 1773. V Jičíně je řada dalších židovských památek.

Na okraji města leží barokní letohrádek Valdštejnská lodžie. Ta je součástí Valdštejnovy barokní komponované krajiny - navržené krajinné osy spojující sakrální stavby, krajinné dominanty a město Jičín. Z Jičína do Valdštejnské lodžie vede dvoukilometrová lipová alej. Nedaleko, na vrchu Čeřovka, je kamenná rozhledna Milohlídka z roku 1843.

Důkazy o osídlení území Jičína a jeho okolí pocházejí z mladší doby kamenné. V době římské zde žili Keltové, po nich osídlili oblast Slované (rod Slavníkovců).