V Račicích nad Trotinou u Hradce Králové najdete v lesích železobetonová torza přepravníků a tři patra podzemních montážních hal. Nacisté se tu za války pokoušeli vybudovat tajnou továrnu. Přesunout sem výrobu z Hradce Králové už ale nestihli.
Právě do zalesněného údolí v Račicích nad Trotinou chtěli nacisté přesunout továrnu z Hradce Králové. Šlo o podnik A.G. Vormals Skodawerke, zkonfiskované Škodovy závody, který pro německou armádu vyráběl motory do tankových stíhačů.
Výstavba továrny a její plánovaný přesun probíhaly v maximálním utajení. Stavební pozemky nacisté jednoduše sebrali místním. Oficiálně se sice plánoval výkup pozemků od jejich majitelů, ale nikdy k tomu nedošlo. Vlastníci na své pozemky nesměli vůbec vstoupit.
O stavbě tajné továrny mimo město se rozhodlo v roce 1943, kdy se vítězné tažení nacistů začínalo pomalu hroutit. Výstavba probíhala v obrovském spěchu a tomu odpovídala i kvalita objektů. Tvárnice k sobě dělníci většinou vázali pouze popelem a izolace proti vlhkosti v podstatě neexistovala. Vytápění takových prostor by bylo téměř nemožné.
I přes velký spěch ale nacisté továrnu nestihli dokončit. Veškerá práce na tajném komplexu skončila společně s válkou, v květnu 1945. Jak uvádí projekt Paměť národa, po okolních vesnicích se traduje, že z fabriky vyjel jeden jediný tank a ten se po několika kilometrech rozpadl. Jedná se ale opravdu jenom o legendu, protože v Račicích se vyráběly pouze motory a jiné součástky do stíhačů, které potom mířily do dalších továren ke kompletaci.
Po válce byl objekt vyklizen a vchody zasypány. Po více než dvou letech pak majitelé opět mohli vstoupit na svoje pozemky. Po celou dobu neměli tušení, co v lese nacisté vlastně dělají. Jenže místo bohatého lesa na místě našli znehodnocenou půdu se železobetonovými skelety nedostavěných budov a větrací šachty podzemních hal.
„Báli jsme se, jestli tam nejsou nějaké výbušniny, vůbec jsme neměli ponětí, co pod zemí může být. Byl tam také takový stojan, vypadal jako šibenice. Že tam prý na tom věšeli lidi. Ale nejspíš to bylo jenom na zavěšení něčeho. Na zdech byly i hákové kříže,“ popisuje pro Paměť národa Alena Matěnová, dcera jednoho z majitelů pozemků.
Z nově nabytého, přestože zdevastovaného lesa se ale Matěnovi moc dlouho neradovali. Roku 1956 museli se svými pozemky vstoupit do nově vzniklého Jednotného zemědělského družstva v Sendražicích. Les a zbytky továrny pak zabrala armáda, která podzemní haly využila ke skladování chemikálií.
Pozemky dostala Alena Matěnová zpět až v restituci v devadesátých letech. Vojáci sice zasypali vchody do podzemí, ale s velkou dávkou odvahy a s dobrou výstrojí je možné se do torza nacistické továrny podívat i dnes.
Foto Paměť národa | Zdroj Paměť národa
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
