V současné korona době se opět vynořila generační propast – důchodci versus mlaďáci. Jde o něco nového? Nemyslím si. Řekla bych, že tu byla více či méně odjakživa, ale zatímco v dřívějších dobách stáří přinášelo úctu a respekt, a mladí „pyskovali“ většinou až za rohem, dnes je ta debata daleko ostřejší. Dnes je zkrátka „in“ ten, kdo je mladý, zdravý a plný sil.

Nejen na českém internetu přibývá zpravodajských portálů, které nabízejí pouze zpoplatněný obsah nebo různé formy prémiového obsahu. Zkuste si tipnou, jak velké procento čtenářů má zájem placení za zprávy na internetu. Každý třetí? Nebo každý desátý? Jste na omylu. Podle poslední analýzy Reuters Institute Oxfordské univerzity je to zhruba sedm procent čtenářů.

Podle psychologů přináší druhá vlna koronaviru větší zátěž na psychiku jedince než první. Ve společnosti přibylo různých dezinformací, frustrace a zloby. Vymizela i jarní vlna solidarity. Zatímco na jaře republika šila roušky a pekla chleba, na podzim se s podobnými aktivitami setkáváme už jen minimálně.

Bez ohledu na to, zda zelené politice fandíte, nebo nikoliv, tomuto trendu v příštích dekádách neuniknete. Představitelé Evropské unie dali již přijatými i připravovanými směrnicemi jasně najevo, že udržitelný růst provázený masivními investicemi do čistších zdrojů výroby energie, uhlíkové neutrality nebo zefektivnění práce s odpadem budou výzvami všech členských zemí. Významné změny čekají především odpadové hospodářství. Závazné cíle již mají své časové rámce, tudíž je nutné k těmto cílům budovat cestu efektivními investicemi.

Pandemie COVID-19 vyvolala v řadě zemí vlnu restriktivních opatření, která více či méně připoutala většinu obyvatel v jejich domácnostech. Činnosti, které jsme byli zvyklí dělat ve „fyzickém světě“ cestou do práce, na pracovišti, o pauze na oběd, ve škole, v obchoďáku nebo v kavárně se v bezprecedentní míře přesouvají do světa nul a jedniček. Lidé sedí doma a televize, počítač či chytrý telefon v plné míře suplují komunikační, pracovní i volnočasové jednání. Nic nepřekvapivého. Mnohem zajímavější je ale otázka, jestli se jedná o krátkodobou záležitost, nebo trvalý socioekonomický posun? Vsaďte si, že to druhé. Ze tří důvodů.

Zatímco v Praze, nebo v Brně se už novoročního ohňostroje nedočkáte, v Hradci se v této tradici bude pokračovat. Ačkoliv jsou argumenty odpůrců logické, novoroční ohňostroj by měl zůstat. Vyhraje tradiční ohňostroj, nebo ustoupí novému fenoménu, tedy videomappingu?

Jsou věci, které v posledních měsících dokážou hnout obyvatelům Hradce žlučí. Do nedávna to byl tendr ve spojitosti s fotbalovým stadionem, jenž skončil krachem. A hned v závěsu je lávka přes Labe, která má téměř totožný scénář.

Je hradeckou dominantou. První věc, na kterou zaměříte svůj pohled při odchodu z hlavního nádraží. Velké betonové monstrum, které se tyčí do výšky a v Hradci není místo, ze kterého byste na něj neviděli. Zaslouží si nálepku kulturní památky, a tím pádem záchranu od téměř jisté demolice?

Hradec Králové pravděpodobně přijde o jednu z největších hudebních akcí v Evropě. Pořadatelé už mají dost perzekuce ze strany policie a často i negativního pohledu ze strany obyvatel, kteří považují festival za drogový ráj. Mince má obě strany, nicméně konec festivalu Hradci spíše ublíží.

Dvojí kvalita potravin. Nelegální migrace. Bezpečnost. Zdanění velkých nadnárodních firem. Čtyři věci, jejichž řešení považují Češi za klíčové. Ale také záležitosti, se kterými Česká republika sama nepohne. Premiér těžko přijde za Markem Zuckerbergem a neoznámí mu, že odteď bude Facebook platit vyšší daně. Stejně tak zcela určitě sám holýma rukama nevyřeší nelegální migraci. Vždycky k tomu budeme potřebovat ostatní státy, se kterými můžeme společně prosadit to, na co sami nemáme.