Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se psát o svých zkušenostech s tím, jak se s touhle nálepkou v České republice žije.

Bylo to úplně jiné, než co jsem kdy zažila. Svaly na nohou mě bolely tak, že jsem nemohla vstát z postele. Pak to najednou přestalo, ale jen na jeden den, aby se ten následující koronavirus vrátil znova - ve větší síle a s dalšími novými příznaky.

Hned na začátek bych chtěla říct, že jsme nikdy z koronaviru neumírali strachy, ale taky jsme ho nikdy nebrali jako „nevinnou chřipečku“. Zkrátka jsme z něj měli tak nějak přirozený respekt a snažili se mu nechodit moc naproti. I tak se nám ale nevyhnul.

Až budete tohle číst, tak budu mít za sebou už rok. Rok, co jsem zavřenej, rok, co jsem přišel o svobodu, rok, co se mně komplet změnil život. A dnes vám napíšu, co se změnilo za takovou krátkou „pro mě strašně dlouhou“ dobu.

Jsem jenom obyčejná hradecká holka, prolezlá ironií a sarkasmem, která si se spisovným jazykem netyká a jedinou lásku chová k Bukowskému s Welshem. Tak nejdřív pořádně čti, než mě odsoudíš svejma nenávistnejma komentářema.

Celou tu proklatě dlouho dobu, celých proklatě dlouhých 8 měsíců, co jsem tady, jsem se snažil chovat jako člověk, se všema sem se snažil vycházet, nikomu nic nedělal, jak tady slyším každý den - chovat se podle vnitřního řádu věznice. A k čemu mně to tady bylo? K tomu aby mě soudce omlátil o hubu, že bych se ve věznici mohl chovat lépe, že moje posudky nejsou moc dobré. Tak co mám krucinál dělat ještě lépe? Mám si lépe stlát postel? Mám si lépe leštit boty?

Můj soud skončil docela špatně. No teda jak se to vezme. O domácí vězení můžu žádat až po jedné polovině trestu. Ale proč tedy proběhl soud, když nemůžu žádat? Proč tolik zbytečného papírování? Proč zbytečně vytahovat „pana“ soudce z postele? To tam nahoře prostě nemohou hned říct, že nemohu žádat, hned na začátku toho dvou měsíčního procesu? No smůla, holt si tu ještě nějaký čas pobudu. Přibližně 2 roky, to jsou ještě dvoje Vánoce, dvoje narozeniny mojí dcerky. No prostě dlouhá doba.

Jsem jenom obyčejná hradecká holka, prolezlá ironií a sarkasmem, která si se spisovným jazykem netyká a jedinou lásku chová k Bukowskému s Welshem. Tak nejdřív pořádně čti, než mě odsoudíš svejma nenávistnejma komentářema.

Hned na začátku bych vám chtěl poděkovat za vaše kladné, ale co, i záporné ohlasy. A že vás je opravdu hodně. Tyto články jsem začal psát z důvodu toho, že po mém útěku jsem na facebookových stránkách Drbny viděl mojí fotku v pátrání. A u toho komentáře, ze kterých mně nebylo opravdu veselo.

Jsem jenom obyčejná hradecká holka, prolezlá ironií a sarkasmem, která si se spisovným jazykem netyká a jedinou lásku chová k Bukowskému s Welshem. Tak nejdřív pořádně čti, než mě odsoudíš svejma nenávistnejma komentářema.